Titanic

Dlouho jsem se Titanicu vyhýbal jako čert kříži, ale nakonec mě dostihl... A kupodivu to nebyl čelní střet, ale spíš lehké minutí. Příběh je slaďoulinký a rozvláčný, ale jakmile se ten přerostlý parník začal potápět, bylo se na co dívat – tam jsem konečně poznal, že je pod tím podepsaný Cameron. Kupodivu se mi docela zamlouval nevycválaný Leonardo DiCaprio, zato s buržoazní děvenkou Kate Winslet jsem si moc rady nevěděl... Je to prostě ošuntělá lovestory, kterou Cameron přetřel zlatou barvou. Někde je nátěr řídký, takže prosvítá rez. Rozhodně klasický sezónní hit... Edit 2012: krásný důkaz toho, jak se člověk často mýlí. Vnímat tenhle film jako kýčovitou lovestory vlastně zastírá podstatu toho, čím Titanic ve skutečnosti je: produktem masivního Cameronova fetišismu a metaforickou cestou k vytouženému předmětu, který mocí filmu ožívá a umožňuje tvůrci diváka provádět jeho ztracenými zákoutími. Režisér prostě vystihl pocit, který se mě dodnes zmocňuje při pohledu na mrtvý vrak v hlubinách - palčivou touho "dát zašlé hmotě smysl a tvar příběhem". Výsledek je film plný rozporů, ale především film nesmírně přesně zkonstruovaný a ekonomicky odvyprávěný. Veškeré potěšení z něj u mě pramení z ryzí racionality. Pokud Rose říká: "Nedává to smysl, proto tomu věřím." já oponuji "Vše tu dává smysl, proto tomu věřím (ale nepodléhám :-))". (25.01.2004)

Společně s Twisterem jeden z nejlepších a nejprogresivnějších - nejen katastrofickyćh filmů - 90. let. Zatímco Titanic je snem za klasickými hollywoodskými filmy a klasickým hollywoodským bezešvým vyprávěním, Twister je ukázkou nové kinematografie - kinematografie atrakcí. Kde Cameronova Propast skončila, tam velkofilm oceněný 11 Oscary teprve začíná. Jak napsal Karel Thein ve svých "filmových esejích" Rychlost a slzy: "(...)Titanic se naopak opírá o zdánlivě neakční analogii mezi hloubkou oceánu a hlubinami lidské paměti." James Cameron jakožto asi jediný americký současný auteur, jemuž postavení dovoluje dělat, co si zamane, se na rozdíl od svých následovníků neutopil v megalomanii, spjaté s velkým rozpočtem a velkými očekáváními publika (Sam Raimi - Spider-Man 3, Peter Jackson - King Kong...). Naopak je nutné obdivovat scénář, v němž si přirpavil živnou půdu jak pro romantickou, sentimentálně laděnou část, tak i pro tu akční, protože v obou částech je určujícím prvkem voda - voda zamlžující či vzpomínky vyvolávající, voda ničící. Přestože osudy některých postav (Jackův kamarád, např.) nejsou v kinoverzi dořešeny, je nutné pochválit také perfektní orientaci v prostoru a členění na několik sociálních třid. DiCapriovi jsou sice předepisovány ty nejsměšněji, nejsnáze zparodovatelné věty, ale on je ustál se ctí, všichni herci ve filmu jsou víc jak slušní a dají vzpomenout na staré doby Jihu proti Severu apod. klasik. Mistrovským kouskem je pak samotný závěr, v němž jinak tragicky končící příběh vyzní šťastně, přesto do jisté míry - vzhledem k sebereflexivnosti snímku - trpce a hořce: protože říká, že některé (filmové) časy jsou už definitivně pryč. (17.07.2007)

Pokud někdo ohodnotí Titanic odpadem, je to pokrytec a lže sám sobě do očí. Titanic JE jeden z nejlepších romantických filmůl, Cameron režíruje stejně dobře jako jindy, herci dokáží svůj patos unést a konec dojímá. Pearl Harbor a ostatní pozdější romantické velkofilmy jsou už jen slabé odvary. Titanic byl a pořád je filmová událost. (12.02.2005)

Ať ho lidé nesnáší sebevíc tenhle film (který trh jako první miliardovou hranici a stal se nejúspěšnějším filmem historie) je úžasný. Skrývá v sobě všechny kouzla potřebná k podmanění davů. James Cameron navždy potopil ne titanic, ale všechny ostatní a dokázal, že on je jedním z nejlepších režisérů všech dob. Celých 194 minut filmu je nabito romantikou, perfektními herci, pro které to většinou znamenalo raketový vstup mezi hereckou elitu a každý s tímto otřesem kariéry naložil jinak. (05.06.2004)

Romantické drama, které při každém zhlednutí rve srdce, nenápadné vtípky, které až v divákově dospělém věku ukážou, jak komplexní Titanic vlastně je a hlavně Cameronovo životní dílo. Až s pořádným, za chvíli už dvacetiletým odstupem a odezněním posledních zbytků nezvladatelného hypu z přelomu století, lze naplno docenit velikost celé podívané. Nepotopitelné, nezapomenutelné a prakticky bezchybné. A nemám sebemenší pochyby o tom, že bude růst i dál. (30.04.2006)