Přízraky v Benátkách

Najlepší diel z trilógie, veľmi tomu pomohla komorná atmosféra jednej vily. Ten digi hnoj v Smrti na Níle bol strašný. Príjemný je aj casting, kde nevytŕčajú žiadne hviezdy a pravdaže zimné Benátky ma vždy vedia očariť. Záver je pravdaže vypečený, ale nevadilo mi to. Naopak užil som si hororový podtón. (27.11.2023)

Jednota místa, času a děje, velmi dobrá výprava a kamera, a ani ty strašidelné scény (zde v podstatě ve druhém plánu, neb nejde primárně o horo) nebyly od věci, docela mě bavilo, jak byly natočené. Jen se to jisté chvíle táhne jako ten med (to jsem netušil, že na říznutí se je nejlepším antiseptikem právě med) a už se jen čeká na to, na koho Poirot ukáže svým neomylným prstem. Ale líbil se mi podtext o snech, plánech a o životním vyhoření a potřebě mít nějaký smysluplný cíl i ve stáří. Dal bych i slabé čtyři, ale zhruba třetina filmu mne po dost dobrém začátku vůbec netáhla. (11.11.2023)

„Zábava nie je nič pre mňa.“ Chvíľu som si myslel, že by z toho mohol byť najvydarenejší Kennethov Poirot, ale napokon to tak úplne nedopadlo. Bolo to zrovnateľné so Smrťou na Níle  (ktorá sa mi dosť páčila), ale na Vraždu v Orient exprese (ktorá sa mi páčila veľmi, hoc na verziu so Suchetom nemala) sa to predsa len nechytalo a to napriek ladeniu do hororového hávu, ktorý je mi od detstva najbližší. Bál som sa, že to Branagh nezvládne a ponúkne klišé a zastaranú formu hororového strašenia, ono ale napokon našťastie o žiadne veľké strašenie nejde. Film určite ale disponuje skvelou, temnou atmosférou rozľahlého starému domu s nepeknou povesťou. Pritom samotný dom nie je nijak extra vizuálne interesantný. Kameraman Haris Zambarloukos (Thor) sa s jeho chodbami, záhradami, komnatami atď. pekne pohral, ale aj tak vidno, že Branagh musel pracovať s o čosi nižším rozpočtom, než je bežne zvyknutý a tak si takúto zápletku možno nevybral ani tak preto, že by ho lákala, ale preto, že bola lacná. Môžeme argumentovať tým, že Benátky 40. rokov 20. storočia nie sú práve najlacnejšou záležitosťou, ale v ich kanáloch (a na strechách) sa odohráva 5% stopáže. Rovnako kasting poľavil, slávne tváre by ste tu temer nenašli, ale to nevadí, Poirot bol vždy o postavách. Branagh si to (do tretice) užíva, lahodne vychutnáva a labužnícky užíva. Jeho hašterenie o tom, prečo neverí na duchov, hoci by veľmi rád, patrí k (predčasným) vrcholom snímky. Najväčšou dynamikou sa sympatická a ponurá detektívka môže pochváliť v scénach vypočúvania, v ktorých Poirot skôr či neskôr (väčšinou skôr, než neskôr) odhalí slabiny jednotlivých podozrivých, ich traumy a vtedy je to príjemne ľudsky smutné a uveriteľné. Samotný zločin je trochu divný a finálne rozuzlenie ma nedostalo. Po stovkách detektívok, aké som v živote videl, som čakal v podstate všetko, vrátane toho, že vraždil papagáj, takže ma vlastne sklamalo, o akú banálnu, hoc realistickú pravdu napokon šlo. Ale bolo fajn. A taký je celý film. Fajn. (19.11.2023)

„…JE PŘEDVEČER VŠECH SVATÝCH. MRTVÝ K NÁM UŽ NEMOHOU MÍT BLÍŽ. TAKÉ JSTE BYL MRTVÝ, PANE. I KDYŽ JEN NA CHVÍLI. MYSLÍ, ŽE PATŘÍTE K NIM…“  Začíná to trochu pitomě (sic možná mám jen k Branaghovi podvědomou nedůvěru…), ale za chvíli to nabere celkem fajn hororovou atmosféru. Hlavní příběh se odehrává v noci, v loučemi osvětleným starým baráku, občas se objeví přízrak. Nebo mrtvola. A já – neznaje předlohu, se tím bavím, páč to má fakt zajímavý rozuzlení! Vážený pane Branaghu, tak tohle jsem opravdu nečekal… /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Příběh je volně založený na románu Agathy Christie z roku 1969 „Hallowe'en Party“. 2.) Film je údajně lepší než kniha. Díky scénáristickým vylepšením… 3.) Thx za titule „Jakub Doležal“. ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (01.11.2023)

První Branaghova Poirotovka, která není adaptací známého románu, poprvé prověřila sílu jeho éry. Zatímco o Murder on the Orient Express a Death on the Nile se daly vést různé spory, protože tyto případy vždycky měly hodně verzí, Hallowe’en Party (1969, česky Viděla jsem vraždu, 1993) nikdy nepatřila mezi notoricky známé romány. Doposud existují jen dva televizní přepisy - Hallowe'en Party (2010) a Meurtre à la kermesse (2014). Koncept halloweenského hororu v uzavřeném prostoru benátského paláce je skvostný. Stejně tak Poirotova interakce s proslavenou Ariadne Oliverovou. Výborná záležitost, která se prakticky okamžitě stává podzimní klasikou. Pokud bude Branagh pokračovat, bude ideální opět zvolit méně známý případ. Jenom je potencionálně škoda to celé posunout do poválečného světa (tento film se odehrává v roce 1947) a uzavřít si tak možnost rozvíjet ten skutečný Poirotův meziválečný svět. #čsfdprojekce (14.09.2023)