Zimní prázdniny

A cenu za nejsehranější hereckou trojku roku vyhrává … kuchařka, Giamatti a jeho student. Žádný jiný film mě letos tak nepohladil, jako tohle souznění tří osamělých duší. Tohle bude jednou vánoční klasika, s Paulem Giamattim, který tady naprosto září a připomene dosud nejlepší  Payneův film ´Bokovku´. Tam žil jen pro víno a všechno s ním spojené a tak trochu i pro ženy a tady, tady žije jen pro svoje studium, pro starověké Řecko, pro antickou historii a ženy jsou tentokrát na vedlejší koleji. A díky jeho hereckému umu a jeho fyziognomii by se na tu roli nehodil více nikdo jiný, než právě lehce oplácaný Paul. Díky za zaslouženou oscarovou nominaci. A nejen Paul, ale i Alexander Payne je po předchozím malém zaváhání opět v plné síle a dokazuje, proč je hvězdou nezávislé tvorby. Payne tu zlehka bruslí mezi lehce depresivními náladami, které tu přináší hlavně vynikající herecký debutant Sessa, a těmi pocitově příjemnými, hladivými, všechny ty dialogy Giamattiho a kuchařky, to je radost poslouchat. A i když to nakonec končí, jak to končí, tak hořkosladce, máte z toho všeho strašně fajn pocit. (01.01.2024)

Co k tomu říct více… vezměte si něco málo ze Společnosti mrtvých básníků, trochu Willa Huntinga a tvorbu Johna Hughese, zabalte to do balícího papíru a máte instantní klasiku, kterou si rádi připomenete příští rok znovu. Doporučení všem, kteří mají v lásce tenhle old-schoolový typ komedií v mezilidských vztazích a všem, kteří docení srdce ve filmech. (17.01.2024)

„...než něco zavrhnete jako nudné či nepodstatné, tak mějte na paměti, že chcete-li skutečně porozumět současnosti či sobě samému, musíte začít v minulosti.“  Jak krásně řečeno. O učitelství, jeho poslání či vztahu učitele k žákům (včetně přesahů mimo vyučovací hodinu) je v každé době dobré přemýšlet. Přestože se tento příběh s nenápadně stylově vybroušeným retro vizuálem odehrává v počátcích 70. let (místy díky atmosféře až můžeme nabýt pocit, jakoby v oné éře snad i vznikal) a doba za těch pár desítek let též pokročila, promlouvá Alexandre Payne ve svém nejnovějším filmu směrem k nadčasovým hodnotám, tak důležitým i v dnešku. Od pana režiséra mě už nadchla Nebraska (která pro mě z Payneovy tvorby pořád vede) a vnímám ryze pozitivně, že se Payne po následném, za mě tedy nepříliš zdařilým pokusem o sci-fi (Zmenšování) vrátil tentokrát zase k tomu, co mu nejvíc jde – tedy laskavě citlivým příběhů obyčejných lidí – a ukázal, že tato odnož amerického nezávislého filmu pořád funguje... Plně přicházím na chuť i Paulu Giamattimu (Můj svět, Bokovka), který do ztvárnění profesora Hunhama opět vnáší malý kus jemné komiky, ale zároveň zůstává plně civilní, s vystižením té charakterní hloubky postavy, odehrané s humornou nadsázkou, ale zároveň navzdory pár negativněji vyznívajícím črtům i sympaticky polidštěné. Moc se mi líbil jeho výkon, možná bych to u postavy Hunhama ani nenazval úplně proměnou, spíše velmi pozvolným odhalením jiné tváře s nacházející situací během zimních prázdnin. Kdybych měl popsat film dvěma slovy, možná by to bylo nacházení lidskosti nebo nacházení pouta. Ale ukrývá se toho zde i víc a pokud ono kouzlo Zimních prázdnin pocítíte, možná zjistíte, že zažíváte u filmu podobný hřejivý pocit zážitku, k jakému dospějí nejen díky svátkům i hlavní postavy. Překvapivě jsem si nestěžoval na rozsáhlou stopáž a po dojemném závěru, podaném tak přirozeně, bez zbytečného sentimentu, se přikláním k plnému hodnocení. [90%] (24.01.2024)

Feel good, zároveň feel sad. Alexander Payne doručil jeden z nejlepších snímků roku, stačilo mu k tomu relativně málo. Citlivě napsaný scénář a pár dobrých herců. Obyčejné, přitom krásné. Mám ve filmech rád velké, jedinečné a originální koncepty, ale někdy je holt "málo" víc než "hodně". Tahle konvezační člověčina na mě zaútočila za zálohy a podařilo se jí si mě podmanit. (23.12.2023)

Byl jsem zvědav na tohle chválené drámo, čím je tak spešl, že jej všichni obdivují á není to špatné, tedy hejt si to ode mne neodnese, ale zároveň nenacházím moc důvodů k radosti. Na můj vkus je to zkrátka celé až moc obyčejné, ten námět určitě nevymýšlelo 10 hlav půl roku a film,který se může opřít jedině o příběh a herce, tak jsem čekal zajímavější podívanou, minimálně po stránce humoru a emocí je to docela mdlé. Když to srovnám s filmy jako Whiplash či Zelená kniha, tak to je úplně jiné kafe. Paul Giamatti mě s tím jeho šilhavým okem spíš vytáčel a Dominic Sessa byl fajn. Víc bych si to užil, kdyby se to odehrávalo ve škole s žáky. Na jedno podívání to šlo, ale víckrát se k tomu určitě nevrátím. 6/10. (09.04.2024)