Birth/Rebirth

Doktorka Rose je nezapomenutelná filmová postava, myslím že jedna z nejpozoruhodnějších postav z desítek posledních mnou zhlédnutých filmů. Kdyby byl Sheldon Cooper žena, kdyby nebyl tak zimperlich a měkkejš, ale takřka schizoidně otrlý a tvrdý jako žula, a kdyby neměl ABSOLUTNĚ ŽÁDNÝ smysl pro humor, tedy ani pro ten "sheldonovský", tak by byl doktorka Rose. Vlastně třeba i taková Wednesday Addams, kdyby někdy dospěla, by mohla být doktorka Rose. Jenom to vegetariánství mi k ní nějak neštymovalo. Nejvýživnější epizodou filmu je jistě způsob jejího získání lidské zárodečné tkáně, pupkáčovou hoňbou na hospodském hajzlu počínaje. Nářez. A jelikož o další nečekaný nářez se postarala její kumpánka Celie v samém závěru filmu, nečekaně přihazuju i pátou hvězdu. Pí rejžová Moss musí být hodně zajímavá dáma. (13.09.2023)

Horor to tedy nebyl ani náhodou (tedy pro mě). Do žánru bych dal spíše popisku Drama / Thriller / Psychologický, pak by to, myslím, sedělo víc. Judy Reyes se musela ve své roli cítit jako ryba ve vodě; nehrála přece zdravotní sestru poprvé, že? Převelice mě ale bavila postava doktorky Rose v podání Marin Ireland, protože si takhle nějak představuji skutečně zapáleného vědeckého pracovníka, který neváhá přinášet i osobní oběti (o těch cizích nemluvě). Přiznávám, že jsem byl po úvodní dvacetiminutovce poněkud zmatený, jelikož jsem stále čekal na horor, který stále jaksi nepřicházel, pak mi ale došlo, že chyba nebude ve filmu ale v distributorovi, a jako vyostřenější drama na mě tahle záležitost fungovala velmi dobře. Pravda, necítil jsem se úplně komfortně; já sice nemám žádný problém se zobrazováním různými způsoby narušované lidské anatomie, pohled na krev mě znepokojuje jen ve chvíli, kdy je má vlastní a vidím ji ve větším množství, ale k porodům jsem si nikdy nenašel hezký vztah. Proto ten lehký diskomfort. K tomuto snímku bych mohl mít řadu připomínek, ale kašlu na ně, protože jsem se u jeho sledování nemálo bavil, takže bych se teď musel cítit jako pokrytec. Závěrem bych se chtěl zmínit o záležitosti, která mě tak trochu mate. V roli Muriel se představila Anjali Lakshmi Srinivasan. Záměrně jsem si našel její fotografii a musím smeknout před kolektivem z maskérny, který odvedl oskarovou práci. / Poučení nebo spíš otázka: Znáš tu o opičí pracce? (20.10.2023)

Temný patologický thriller, který zabředá do hororu nikoliv strašením či hrůzou, ale znepokojivým námětem v mrazivě realistickém pojetí. Atmosféricky trefně zasazený do pochmurného New Yorku, vedený creepy postavou skvěle nastylované Marin Ireland. Psychologicky vyvážený, motivace postav obou lékařek jsou i přes rázné překročení etických mantinelů pochopitelné. Jenom režijní vedení dětské herečky pokulhává, a závěr filmu se líně vyhýbá divákem očekávanému vyhrocení. (17.09.2023)

Tomu se říká - jít přes mrtvoly! Když Celie ztratí dceru Lilu, která bleskově podlehne meningitidě, zjistí, že se mrtvého těla zmocnila doktorka Rose, co experimentuje s možností návratu mrtvých zpět do života. Neváhá a rozhodne se jí v ďábelském experimentu pomáhat, páč jde přece o její dceru. Neviděl bych v tom až tak Frankensteina, jako spíše Re-Animátora. Každopádně znalejší divák ví, že návraty ze záhrobí jsou vždycky problematické, jak by potvrdila nejen rodina ze Řbitova zviřátek. A tak čekáte, kdy bude z holčičky monstrum, což je čekání až mučivě dlouhé a rozhodně pomáhá k tomu, aby atmosféra houstla jak stydnoucí krev. Obě ženy jdou chladnokrevně za svým cílem, nehledí na normy etické, morální ani zákonné. Film má z větší části až dokumentární podobu, kdy se zkouší vše možné, aby se Lila navrátila k normálnímu životu. Syrový a chladný snímek s hrůznou Irelandovou, co se sama postupně mění v monstrum, má skvělou hudbu - namátkou - Laurie Andersonová, Lucrecia Dalt nebo Sunda Kelepa. Patologie, záchodky, nemocniční chodby a znovuzrozené prase. Více ocení menšinové publikum. (21.09.2023)

Špatní herečky veru. Herecky aj výzorom. A to bolo celé tak najdesivejšie. Veľmi rýchlo príde vytriezvenie z toho, že o žiadny horor sa nejedná, hoci námet by tomu aj svedčal. Frankensteinov námet dovedený do biologického chladu z plodového tkaniva avšak očakávania splnené asi tak, ako keď si objednáte hot dog a oni vám do neho zabudnú dať párok a ešte vám povedia, že kečup zožrala dépeháčka, takže ste nakoniec dostali aj z toho rohlíka len dieru. (10.09.2023)