Před úsvitem

Souhlasím s tím, že míra pocitů vzbuzených tímto filmem závisí na vlastních zkušenostech s náhodnými setkáními, rychlými vzplanutími i vztahy všeobecně. A ne, nesouhlasím s tím, že jsou hlavní postavy nevěrohodné, špatné a nudné - mohou být nesympatické, ale jejich vzájemná konverzační chemie funguje dokonale. Oba jsem chápal, oba jsem respektoval. Co se týká romantických filmů, je to jednoduché - musím soucítit alespoň s jedním z nich. A tady jsem byl příjemně nervózní, když se ti dva potkali a oťukávali, když spolu vykročili do ulic. Stejně příjemně jsem pookřál, když prvotní zábrany opadly. A doléhala na mě melancholie, když se blížil jediný možný konec. Funguje to a já děkuju Ethanu Hawkemu a Julii Delpy, že mi svými absolutně přirozenými výkony dovolili věřit každé slovo i gesto. Dialogy jsou perfektní - nebo si snad někdo dovolí říct, že nesedí pro potřeby snímku, který touží věrohodně ukázat náhodné a silné citové vzplanutí dvou mladých racionálních lidí, s fatalistickým vědomím nemožnosti jeho pokračování? Když v jejich relativní všednosti, opatrnosti a verbální inteligenci vězí všechna ta tíha páru, který pořád váhá, jak daleko si vůbec může dovolit zajít? Citová škála jedinečného dne, vybuchující v náhlých stavech dokonalého souznění a přecházející do smutného, neodvratně přicházejícího konce. Scéna s fiktivním telefonováním v restauraci je perfektní. A k tomu sem tam tvůrci příhodí výborný nápad - jako je třeba závěrečná střihová rekapitulace teď již opuštěných míst, která ti dva navštívili. Možná drobátko intouš, ale rozhodně krásný malý film. (21.06.2008)

Dva neznámí lidé se náhodně potkávají, tráví spolu celý den (a noc) a poté přichází ta kritická chvíle, kdy se musejí rozejít. Ovšem zatímco se Before Sunset odehrává jen ve dne a v krásně romantické Paříži, tak Before Sunrise se odehrává (pravděpodobně ta nejmarkantnější změna) v noci. Avšak ať už to byla světélkující večerní Vídeň či prosluněná romantická Paříž, tak herci, scénář i kamera se povedli na jedničku. Ethan Hawke a Julie Delphy jsou fantasticky sehraní. Je pravda, že je tento a i druhý film jen a jen konverzační, ale je natočen tak zaníceně a s tak osobitým stylem, že se prostě nemůže nelíbit. Navíc nepostrádá vtip, inteligenci a přirozený šarm. (23.02.2005)

Nemam rád romantický filmy a Linklaterův styl mi taky moc nesedí, ale Před úsvitem je zase takovej ten případ filmu, o kterym všude čtu/slyšim, jakej to je kult a must see záležitost. Tak jsem se jednoho dne odhodlal, že se na to podívám... Nemůžu ani říct, že by mě to zklamalo, protože jsem čekal, že se mi to nebude moc líbit, ale fakt jsem netušil, že tenhle vychvalovanej film je v podstatě akorát 1,5-hodinovej rozhovor o ničem. Navíc ústřední dvojka je dost nesympatická. Oba mi připadali jako strašný pozéři, který se akorát předháněli v tom, kdo z nich se vytasí s větší píčovinou, aby vypadal před tim druhym zajímavě. Sice chápu, že každej neni takovej povrchní primitiv jako já, ale když se s někym sotva seznámim, tak mu asi nebudu hned po 5 minutách vykládat nějaký svoje pošahaný teorie o duši a nekonečnosti vesmíru. I když uznávám, že je to celkem originální a určitě aspoň pro mě snesitelnější, než různý přeslazený romantický sračky klasickýho formátu. A je to dost divný, ale mam nějaký nutkání se podívat možná časem i na pokračování, jak to vlastně dopadne. Ale než vidět znovu tohle, tak radši budu čumět do zdi, takže 2 hvězdy jsou až až... (25.02.2014)

Mile patetické milostné dobývání. Zvolená disciplína: střídavé monology s časovou dotací deseti hodin. Speciální schopnosti: místy nesnesitelné exhibování hloubky vlastní duše. Verdikt: snímek nelze nemít rád, protože míra do své výjimečnosti zahleděné otravnosti je u hlavních hrdinů skvěle lidská. Třetí díl je ale mnohem lepší. (22.08.2015)

Poameričtělá „rohmerovina“. Náhodné setkání, volné tempo, nepravidelný rytmus. Romantika bez pompy. Pohodový tón, vážná témata (kulturní a genderové stereotypy, smrt, láska, žít pro sebe x žít pro druhé). Dva lidé sevření časem, uvědomující si jeho pomíjivost (opakovaně se vrací k minulosti, přemítají nad budoucností a znepokojují se tím, že přítomnost brzy odezní). Ona důvěřuje, on zpochybňuje. Oba Vídeň opustí. Zůstanou jenom místa, která navštívili, vzpomínky, které spolu vytvořili. Velmi pohodový film, pokud dokážete neřešit. Neřešit, že Vídeň je vykreslena jako město umělců, čarodějnic a dobrosrdečných barmanů, kteří (všichni) hovoří obstojnou angličtinou. Neřešit snahu propašovat do každého započatého rozhovoru nějakou filozofickou otázku. Neřešit marnotratné rozhazování peněz dvojicí zjevně nepříliš majetnými mladých lidí. Nejvíce mne ovšem rušila mne interakce s ostatními postavami, jejichž umělost a účelovost je v přímém rozporu s nenuceností ústřední dvojice, která žádný cíl nesleduje, žádnému cíli neslouží. Byť okolo pravdy jenom krouží, jde o ojedinělý portrét zrodu jednoho vztahu. 80% Zajímavé komentáře: Tom Hardy, ad-k, wipeout (13.02.2009)