Indiana Jones a Království křišťálové lebky

Přestože se Indiana Jones ve třetím díle napil elixíru života, Harison Ford viditelně zestárnul. Od pohledu dědek. Ale svými kousky udivuje jako zamlada. Čtvrtý díl jedné z nejpopulárnějších filmových ság není vůbec pozadu za předchozími, přestože od natočení prvního dílu uplynulo již 27 let. Indy se posunul do padesátých let, kdy řádila studená válka a Amíci viděli komunistu všude možně. Pořád dobrá akce, přitažlivá scenerie, jen mi vadily ty digitální efekty, holt už to není poctivá filmařina. Ale svých pět hvězd nedávám z nostalgie. Indy je pořád dobrej a to se cení! (10.05.2009)

Věřte nebo ne, ale tohle hodnocení mě opravdu bolí, Indyho totiž miluju a nikdy se to nezmění, ALE !! Ono to vlastně bylo něco jako setkání z láskou z dětských let se kterou jsem si domluvil po 20 letech zase rande. Nervozita, jaká asi bude, změnila se moc nebo málo, bude mě stále okouzlovat jako tenkrát ? No prostě do kina jsem šel ze zvláštním pocitem, troška nervozity a hrozně zvědavosti. Má láska, Indy, na sebe nenechal dlouho čekat, ano zestárnul, ale s tím jsem počítal, protože čas nezastaví ani ten největší frajer, ale jinak se zdálo ze všechno zůstalo při starém, oblečení, úsměv, hlášky, jenže čím dál tím víc jsem začínal mít pocit, že do světa, kde se právě Indy nacházel prostě nepatří. Samozřejmě jeho rodiče tatínek Steven a maminka George dělali co mohli a bylo znát, zatraceně znát, že lepší rodiče mít Indy nikdo nemohl, ale taky bylo zatraceně znát, že Indy už nedobývá ztracenou archu, nenavštěvuje chrám zkázy a nejezdí na křížové výpravy. Ano, setkání se starou láskou mělo své světlé chvilky, honička v džungli se v mé paměti lehce připojí ke všem těm krásným dobrodružstvím co jsem s Indym zažil před tolika lety, Indy taky stále umí pobavit, propadaní se do písku dalo vzpomenout na časy kdy můj dětský úsměv doprovázel Indyho na každém jeho putování, bohužel mělo taky své tmavé chvilky, které nikdy nemělo, snahu zalíbit se, občasnou odtažitost, která někdy zatlačovala spád filmu pěkně do rohu, snaha o zdůraznění Indyho staří byla až moc vyhrocená, jen proto, aby dala vyniknout mládí Shii LaBeoufa, který sice nebyl špatný, ale já šel na Indyho - frajera a ne na Indyho - dědka a Shiu - frajera a především konec !! Tak to fakt nezkousnu, tohle ne !! Všechno bych přes své srdíčko přenesl, konec konců,cítil jsem během mého celého setkání z dětskou láskou Indym, že je mě i přes ty všechny výtky v jeho společnosti docela příjemně. / ještě jednou velký díky Tobě tatínku Spielbergu, bez tebe by to setkání byl mnohem větší průser /, jenže ten závěr mě stál ztrátu jedné definice pro frajerství a dobrodružství, které mělo označení Indiana Jones a film stál jednu hvězdu. Takhle jsem si své zřejmě poslední rozloučení s mou obrovskou dětskou láskou věru nepředstavoval. (29.05.2008)

Spoiler. "Vraj ste čosi ako vykrádač hrobov." - "Som renomovaný profesor archeológie." Mne sa to páčilo. Možno dokonca viac, ako Dobyvatelia stratenej archy, ktorí ma pravdupovediac nikdy nechytili. Ale nedosiahlo to ani úrovne mojej najobľúbenejšej časti série, Chrámu skazy, to musím priznať. Zo začiatku som bol každopádne v rozpakoch. Trikov bolo veľa a nepripadali mi také kvalitné, ako by som očakával od veľkofilmu od Spielberga za 185 miliónov. Je tu počítačové všetko. Opice, mravce, dočerta aj sysle! Ale akonáhle príbeh začal naberať jasnejšie kontúry, začal som byť nadšený, pretože to bola kombinácia mojich obľúbených tém ako sú džungľa, stratené bájne mestá zo zlata, conquistadori a mimozemšťania. Určite poteší výmena zlých nacistov za zlých Sovietov. John Hurt to dal svojrázne, ale postava to vyžadovala. Milý návrat Marion, krátke ale dojemné rozlúčenie s otcom a Marcusom („Dostali sme sa do veku, v ktorom život nedáva, ale berie.“). Shia Labeouf sympaťák a celé je to príjemné nostalgické a retro. (11.01.2009)

Expedicia skrz skanzen stylov - zakonzervovanych vo vzajomne sa prelinajucich casovych bublinach, ktore definuju nielen vznik a samotny vyvoj skanzenu, ale i urcite etapy / dekady kinematografie s prislusnymi charakterovymi crtami odrazajucimi dobove trendy. Pribeh, prostrednictvom ktoreho nam preslaveny sprievodca S. Spielberg priblizuje skanzen mi vobec nevadil. Naopak, vo vzajomnej kauzalite s dovodom existencie skanzenu je logicky vhodne a presne zvolenym variantom. Ovsem v urcitych bodoch expedicie neprebieha n-nasobne prelinanie spominanych casovych bublin uplne hladko. V tychto bodoch dobrodruzna jazda ako keby drhla a dopredu sa presuvame ani nie tak plynulou zotrvacnostou ako skor upozornujucimi napismi "Pozor, prechod do inej sekcie". (21.05.2008)

„I Like Ike“ Mohu-li si ve svém věku (který považuji za nízký, aniž bych si cokoliv namlouval) dovolit něco takového napsat, čtvrtý Indy pro mne byl milou vzpomínkou na dětství. Jonese jsem měl vždycky radši než Hvězdné války, Království křišťálové lebky mi připomnělo o kolik radši. Dost dobře nevím, čemu přesně tuto resuscitaci víry v kvalitní, ničím neředěnou zábavu přisuzovat, pravdou je, že nastala až několik hodin po projekci a že mi nyní nezbývá, než ukojit svůj filmový chtíč a v nejbližších dnech si vyhradit třikrát dvě hodiny času. ___ Úvod je strhující, pozornost diváků, již mírně ochablá dlouhou reklamní předehrou, náhle zbystří přispěním řízné rockenrollové muziky a špičkově zrežírované, na každý pád bezstarostné jízdy. Stejné tempo, stejný nadhled a stejná nostalgická jiskra je filmu vlastní po celý čas. Čas – ten zpropadený hajzlík tentokrát utíkal pekelně rychle a nebýt mírného útlumu na konci druhé třetiny (Jones kontra lebka), nejspíš mi ze tváře nezmizí přiblblý úsměv, který převzal vedení nad mým mimickým svalstvem někdy kolem druhé minuty. ___ Steven Spielberg je jako z mrtvých vstanuvší táta, který všem těm méně (Tomb Raider, Lovci pokladů) i více (Mumie, Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže) schopným Indyho pohrobkům uděluje lekce slušného vychování. Nekárá, pouze dává jasně najevo, kdo je tady šéfem. A věřím, že se přitom i s celou svou filmovou rodinou (na ní je kladen větší důraz než kdy dříve) parádně vyblbnul. Sice už v tom z jistých (zištných) důvodů není tolik spontaneity, přesto jeden ze světlých bodů mé budoucnosti tvoří vyhlídka DVD, díky němuž si vychutnám všechny skryté vtípky, narážky na jiné filmy a další lahůdky. Co si již nevychutnám a pro co doporučuji zajít minimálně (!) jednou do kina, je slovy nepopsatelná VELKOLEPOST. Pouze empirickou metodou také doceníte většinu slovních vtipů, vtipných tónem jejich vyřčení a výrazem pronášejícího – cokoliv si myslíte o herectví Harrisona Forda, tyhle výrazy on umí. (Či vám snad přijde sama o sobě vtipná hláška „Rusáci“?) ___ Nový Jones je po devatenácti letech čekání tady a je to bomba, kterou zase pár let nic nepřekoná (pokud ano, budu jedině rád). Jsem nesmírně nadšen, nikoliv pod vlivem nadšení všeobecného, jaksi nesubjektivně-neobjektivního, ale prostě nadšen z prvotřídní, každou vteřinu profesionální a ani na okamžik blbé zábavy. K pěti hvězdičkám jsem dospěl po zralé úvaze a znepokojujícím zjištění, kolik výrazně horších „jenom zábavných“ snímků jsem hodnotil stejně. Málokdo si je v tomto směru zaslouží tolik jako ti dva (ne)dospělí filmoví spratci. Apendix: Nevíte, kde se dá sehnat pravá jonesovská fedora? Jen pro ten pocit. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Marius, Lateef, Cervenak, M.a.t.t., Vitason, Kryton, Triple H, Weirdman, Ulrich, SeanLSD, SG-1, rudeboy (26.05.2008)