Ruská archa

Nečekané... a rozhodně tu nejde jen o Rusko. Ironické, inteligentní, humanistické, nepochopitelné ve své dokonalosti a přitom jakémsi minimalismu. A co už opravdu ale opravdu nechápu je, jak dokáže Sokurov udržet diváka v pasáži závěrečného plesu, kde není opravdu nic než jen tanečníci a znovu tanečníci, žádné dialogy, nic - jak mě dokázal udržet v jakýchsi jiných sférách a postarat se o to, abych se nenudil (ježišmarja... nedokážu to popsat - musí se to vidět) (07.01.2006)

Strašně bych tomu chtěl dát víc, protože ten nápad mi připadá geniální - divák prochází napříč dějinami Ruska, přičemž je provázený nějakým Francouzem, který ho do všeho uvádí a sám divák vše sleduje očima jakési bytosti (ducha?), která těmi dějinami cestuje. Ten nápad mi fakt přijde skvělý a cením Sokurova, že to vše zvládl natočit na jediný záběr, protože z nejedné části je znát, že to muselo dát zabrat (třeba při těch tancích na konci). Bohužel na mě nedokázala zapůsobit atmosféra a kromě povedeného úvodu jsem se docela nudil. Taky mi přišlo, že v tom jsou hluchá místa a nějaký celkový dojem tomu taky scházel. I závěr mi přišel tak trochu zbabělý, čekal jsem od něj víc. Kvůli tomuhle všemu nemůžu jít s hodnocením výš. Navíc mě trochu zradila ne zrovna dobrá znalost ruských dějin, místy jsem se nechytal. Ale tak jako tak se Ruskou archu vyplatí vidět, špatný ten film rozhodně není. Silné 3* (11.11.2020)

Experimentální film, který je esteticky geniálně nevržen tak, aby vás svou recepcí dokázal naprosto uchvátit. Nemluvím zde jen o tom, že je výborně rozvržen pouze do jednoho záběru, který postupně prochází napříč ruskou historií. Líbí se mi pohled na časovou linku filmu, která je propojená ruku v ruce s uměleckými díly, ukazující, jak jsou umělecká díla nesmrtelná, prostupující časem a pojící minulost s přítomností, tvoří určitý most mezi tím co bylo a tím co je. Úvah o čase a proměnách (ať už lidských či materiálních) je ve filmu spousta. Pomalu se odvíjející vyprávění, přesně odstupňované je zakončeno výborným závěrem, který opět přednáší otázku jak je vlastně naše doba ukotvena v čase? ____ Shrnuto a podtrženo: Výborný a originální film. Myšlenkově přímo nadupaný, s odkazy na mnoho historických událostí a uměleckých děl, který lze pochválit i za technicky dobře odvedenou práci. Steadycamista se musel pěkně zapotit:) Rozhodně doporučuji pro příznivce alternativních snímků, ale i pro každého, kdo rád nad filmem přemýšlí. (02.12.2007)

Vzpomněl jsem si na Ruskou archu nedávno, když jsem se díval na Birdmana, který byl celý jakoby(?) natočený v jednom jediném záběru. Ruská archa je prý opravdu natočená v jednom jediném záběru, no a jelikož jsem při ní kdysi v žižkovském Aeru usnul, byv znaven z fachy, dal jsem ji teď znovu. A nedivím se už, že jsem u ní tenkrát zaspal, protože to zjevně nebylo jen mou fyzickou únavou ale i únavným dějem. Hlavně únavně otravnou až nesnesitelnou postavou "francouzského" průvodce, krajně nesympatického chlapa s krajně nesympatickým hlasem a intonací a s krajně debilními hemzy skoro po celou dobu trvání filmu, protože ta hnusná kreatura skoro nezavře hubu. Je sice hezké, že se člověk spolu s fantastickou kamerou virtuálně projde petrohradskou Ermitáží a vyslechne si i pár banálních (všeobecně známých) mouder o ruské historii, o ruské povaze a o ruské duši, ale ten odporný skřet svým soustavným exhibováním pošle veškerá pozitiva filmu nekompromisně do kopru. K tomu toporné nebo fraškovité herecké výkony všech ostatních zúčastněných a máme tu hodinu a půl trvající vizuálně překrásnou nudu. A ani závěrečná plesová scéna výsledný dojem nezachrání. Tolik jsem se na tenhle film těšil a o to víc jsem teď zklamaný. (25.02.2015)

Ruská archa je film, který by se měl za trest pouštět Menzelovi, aby už nikdy v životě nenatočil nic takového jako Obsluhoval jsem anglického krále (ono mezi oběma tvůrci a oběma filmy jsou stěžení body: zmapování rozsáhlého historického období, které v podobě alegorie má vypovídat i něco o součastnosti a připodobnění počátku historického úseku, od kterého se filmy nadále odehrávají dál, k filmovým počátkům a mapování jejich postupného vývoje). Tam kde Menzel natočil komerční snobárnu, která nefunguje ani v jednom ohledu a nazvat ji staromistrovskou může jenom člověk hodně mimo, tam Sokurov naopak stvořil umělecké dílo, které je občas možná těžké vnímat, ale rozhodně ne přijímat._____ Zvolená forma jednoho záběru na celou stopáž filmu má jednak opodstatnění v tom, že film celý mapuje dějiny jednoho národa, kdy nelze od sebe jednotlivé věci oddělovat (ať už historicky, anebo filmově - střihem), protože jedna měla návaznost na druhou, a také dlouhé ulpívání na obrazech v galeriích a jiných předmětech dovoluje přehodnocovat divákův vztah k filmu, kdy je jednou vnořen zcela do vyprávění díky zvolenému stylu a poté si uvědomit, že tenhle záběr je přilišně dlouhý a že možná ten detail může být takovou hitchcockovskou obezličkou jako v Provazu, která má sloužit k neviditelnému střihu a bezešvému navázání na dalši záběr-scénu. Kameru navíc konkrétně nemůžeme přisoudit nikomu, takže ji je možné vnímat jednak jako zástupce takového "božiho oka", kdy Bůh jakožto Stvořitel tu lakonicky, tu ironicky glosuje nastálý děj a lze ji vnímat i jako pohled Sokurovův, kdy Stvořitel světa je ztotožněn se stvořitelem filmu=režisérem. Anebo vás snad nenapadlo, proč film začíná potemnělou oprazovkou, kdy dějiny vznikají a vzniká i film samotný?_____ Sokurov se navíc skrze postavu průvodce, který se propadl z minulosti a jakožto Francouz je překvapen, že ovládá ruštinu a dorozumí se, snaži diváka "učit vnímat dílů skrze smysly" - dívat se na něj, poslouchat ho/naslouchat mu, ohmatat si ho, přičichnout si k němu a ochutnat ho (viz přistup onoho Francouze, který je labužnicky snímán jako Max Schreck z Upíra Nosferatu), bohužel Sokurov není Tykwer, aby se mu zadařilo i ono přičihnutí. Ve své podstatě velice návodné dílo, kdy je nám jakožro divákům řečeno, že musíme jednotlivé postavy brát jako symboly, navíc dosahuje největši působivosti, když je po "válce s Německem" vyprázdněna mizanscéna co nejvíc to jde a hloubka ostrosti záběru je velice malá._____ Sokurov, který vypráví o tom, že je nutné znát minulost k tomu, abychom se z ní mohli poučit, a vnímali okolní svět, přičemž nesmíme zůstávat na místě a nebát se budoucnosti, vyloženě svým filmem vychovává chytrého a vnímavého diváka. (05.11.2007)