Kill Bill 2

Je zde všechno, co chybělo přeplácané jedničce: prokreslení postav, psychologicky motivované jednání, hutná atmosféra, komplexnější kontextualizace násilí, které nevyvolává jenom úžas a pobavení, ale i ambivalentnější pocity. Dvouhodinová katarze a moderní westernová klasika. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, ScreamJay, Jeanne, mm, GREGOIRE, plagjoklas (03.09.2005)

Vol. 2 je o dost lepší a řekl bych o dost "jiný", než Vol. 1. Dalo by se říct, že kdyby neexistovala jednička, vůbec by mi to nevadilo :) Je tu ale spousta hluchých míst, ve kterých se přímo nabízí úvahy o sestříhání obou částí v jediný celek o snesitelné délce. Přelepit hluchá místa tím nejlepším z Vol.1, pak by se asi dalo hovořit o "nejlepším Tarantinovi", možná i o jednom z nejlepších filmů s touhle tématikou vůbec (prachy jsou dnes bohužel jediným určujícím faktorem, takže "KillBilly" beru jako promarněnou příležitost) ..... Na filmu mě osobně nadchly všechny scény točící se kolem Buddovy maringotky, s vrcholem - soubojem Bride a Elle. (13.10.2004)

Kill Bill: Vol. 2 se zdá být úplně jiným filmem než jeho první část, nejen že na sebe nenavazují, ale také se soustředí každý na jinou rovinu příběhu a ukazují nám charaktery postav tak jak je neznáme, což naštěstí díky nechronologickému seskupení filmu nijak neškodí. Černá Mamba pokračuje ve své pouti za pomstou, ale tentokrát nás nečeká krvavá řež, ale mnohem prokreslenější příbeh s tučnější dějovou linkou, dozvíme se mnohem více z Nevěstiny minulosti a hlavně se seznámíme s postavou, jejiž tvář nám byla v původní části přísně tajena, Billem. Je zvláštní, že čím více toho o jednotlivých postavách víme, tím více nás Quentin Tarantino, jenž tentokrát vsadil spíše na douhé dialogy a svůj oblíbený humor, překvapuje. V ten moment, kdy se zdá, že je dobojováno si nelze povšimnout, že ještě nenadešel čas na konec příběhu, ale režisér jej jinak nenatahuje, naopak nechává film žít svůj vlastní život a úrvky z něj nám předkládá, přičemž nezapomíná vytahovat esa z rukávu a dokazovat nám, že co se koncem zdá být jím rozhodně není. Mamba totiž dokončí svou pomstu až když dořeší své vnitřní problémy a je osvobozena, její život pak začne dávat smysl a my pochopíme, jak blízká si je v současnosti a minulosti a zároveň začne dávat smysl i její dlouhá cesta, jenž se na konci může někomu zdát přehnaná a nedůležitá, jen jako linka, díky které režisér vyprávěl příběh a nakonec ji nechal zaniknout, protože se stejně ukázala jako věc, které Mamba nakonec lituje, protože putovala z důvodu, který nebyl opodstatněný - což ovšem sama neví - i když jeho část nejspíše ano, a někomu jako nejpodstatnější část příběhu, jež na konci buď vyvrcholí nebo padá spolu s ním. Ať příběh pochopil jakkoli, jistě dokázal ocenit režisérovu zručnost a rozhodně nezalitoval času který s Nevěstou ztrávil, protože rozhodně nebyl promrhaný. (06.01.2006)

„Snažil sem se vypátrat ty, který sem podezíral, že tě zabili. Takže najdu tebe, a co nezjistím? Nejen že nejsi mrtvá, ale navíc si bereš nějakýho blba. A jsi těhotná. Zareagoval sem nepřiměřeně.“ Ano, Bill prostě jen zareagoval poněkud nepřiměřeně…Už od úvodní promluvy k divákům jsem podvědomě začal cítit, že druhý díl bude v něčem jiný. A byl. Dvojka je víc vysvětlovací, divák se dozví, co se vlastně stalo mezi Beatrix a Billem, kde Kiddo přišla k určitým schopnostem a vůbec jejich společnou historii. Oproti prvnímu dílu je míň akce a přímočarosti, ale zas přibylo na (povedených) dialozích, překvapeních a „příběhovosti“. Technická stránka je znovu parádní, soundtrack ještě „vymazlenější“ (a to jsem myslel, že už to po jedničce ani nejde). Ale znovu mi několik míst (např. trapné nachytání, hrabání hlínou, těhotenský test či podivné fungování séra) brání k udělení plného počtu, což je škoda, protože některé pasáže (suverénně vede stylový Pai Mei a celé setkání s ním) se opravdu povedly, a třeba David Carradine byl naprosto přesný. (16.02.2020)

Sice jsou oba díly hlavně výrazovými prostředky rozdílné jako den a noc, ale přesto je Kill Bill jedinečným a jednolitým filmovým dílem, které funguje ve všech ohledech. Zkombinovat neowestern se samurajskými meči je natolik výstřední nápad, že mohl dopadnout jenom průšvihem nebo nezapomenutelným zážitkem. Tarantinovi tak ke cti může sloužit to, že se mu povedlo to druhé a jeho počin zraje nečekaně rychlým tempem. (15.08.2006)