Nikdo tě nezachrání

Mrazivá (tématika znásilnění) dramatická série Neuvěřitelná či návykovost po americku v sérii Absťák. V obou případech se talentovaná Kaitlyn Dever dokonale vryla do paměti, ovšem na tohle stylistické cvičení divák naopak velmi rád a brzy zapomene. Od nějaké poloviny se totiž zoufale točíme v kruhu, snaha o rozebrání traumatu ústřední hrdinky úplně nevychází. Určitě je to symboličtější a promyšlenější, než to na první dobrou vypadá, nicméně to „propojení“ s mimozemskou invazí mě úplně nevtáhlo. Navíc si myslím, že tvůrci (mezi kterými tak nějak chyběl dramaturg) všechny žánrové karty vytasili příliš brzy. A jakási aura příslibu se poměrně časně rozplyne. Je to sice už pár dní, nicméně samotný závěr si už skutečně vůbec nepamatuju. Snaživé Kaitlyn Dever přeju pořádnou hlavní roli. (18.10.2023)

Tak aby bylo jasno, emzáci nejsou žádní miloušcí tvorečkové, žádné pravdoláskařské kreatury typu Plejáďana Aštara Šerana nebo tak, ale je to pěkně zákeřnej, zlej a nebezpečnej neřád. Což ostatně dokazuje i tohle prvoligové scífko... nebo snad horror? A nebo spíš drama? Je všechno jinak a my jsme po celou dobu svědky pouhých halucinací chorého mozečku jedné nebohé, Erínyemi i výčitkami týrané maloměstské dívčiny? Možná se to na konci dozvíte. A možná taky ne. Každopádně film je to režisérsky silně osobitý, skvěle natočený, velezáživný, divákovu zvědavost i fantazii jitřící, a takovéhle nejednoznačné a vysoce nestandardní béčko je mi tisíckrát cennější, než nějaký namachrovaný bezduchý komerčák, třeba typu včerejšího mnou zkouknutého nového, misijně nemožného Cruise. (03.10.2023)

Tenhle film je mnohem chytřejší než se zdá. Všechno, co kdekoho zarazí, má nakonec smysl - absence dialogů není žádná rádoby umělecká manýra, "běžný" vzhled mimozemšťanů není rozhodně nenápaditost. Nikdo tě nezachrání je velmi podobný zážitek jako Nene, ale určitě ho nekopíruje. Brian Duffield má stejně jako Jordan Peele svoje vlastní nápady a svoji vizi, natolik originální, že si může dovolit citovat Blízká setkání třetího druhu a v jednu chvíli dokonce i Osvícení, aniž by to mělo nežádoucí srovnávací efekt. Kaitlyn Dever jsem fandil od začátku do konce - beze slov dokázala říct úplně všechno. (24.09.2023)

Můj dům, můj hrad! Jsme si s Brynn docela podobné, já jsem žena činu a (h)různě, ona je žena útěku a hrůzně. A obě jsme si zvolily cestu, jak se poprat se svými vnitřními démony. Kaitlyn Dever jsem od první minuty věřila, že to, co vidí je skutečné, protože pro ni to tak bylo. S jejím mimickým projevem a gestikulací tělem odehraje všechny své strachy a děsy naprosto věrohodně. Postava Brynn je stoprocentně uvěřitelná a absence dialogů mi vůbec nechybí. V tomto případě by bylo mluvené slovo nevhodným faktorem. I tak je tohle atypické scifíčko dostatečně zneklidňující. (06.10.2023)

„V mléčné dráze, tam je blaze.“ Potvrdí devět z deseti ťapadláků a chňapadláků, stojících v kruhu kolem (ne)šťastné Brynn, již deset let ztracené v černé díře kdesi daleko za planetou K-PAX, za devatero galaxiemi a devatero SPOILERY! Co to modře září z OKÉNKA TALÍŘE? [][] Prozření.  ̊Ϫ̊  Kde se nachází černá díra? Uvnitř Brynniny hlavy. Je totiž ztracená sama v sobě.  ̊Ϫ̊  Co jsou zač ti emzáci? Lékařské konzillium docenta Chocholouška.  ̊Ϫ̊  Proč jsou emzáci anatomicky oslabeni, bez pohlavních orgánů? Protože Brynnina mysl utekla (po zabití Maude) do světa fantazie v jejích 12 letech, zřejmě s ještě neprobuzenou sexualitou. [][] Jen noční můry bez penisu i bez rektálních sond, ale i tak čupr kluci. Bavilo mě jejich hrdelní žgrundání a druhová pestrost. Emzák obecný, čili zádveřní, šplhoun kudlankovitý, honič kredencový, šišoun zapíchnutý, larvič traumatizovaný. A co na to moje žena, pocházející z Venuše? „Nice, based on a true story.“ (05.10.2023)