Povolení zabíjet

Po 20 letech a průkopnickém, přesto též nedoceněném On Her Majesty's Secret Service, se Bond s jeho představitelem opět loučí v čistě osobním stylu. Nebýt Licence to Kill, možná bychom dnes vůbec neznali hrdiny typu Jasona Bournea. Daltonovo rozervané a agresivní pojetí agenta 007 je mimochodem fascinující a Craig na něj svými bondovkami skvěle navazuje, obzvláště pak v Quantum of Solace s podobným motivem pomsty. (05.01.2015)

[95%] POVOLENÍ ZABÍJET, coby druhá a poslední Bondovka s Timothym Daltonem. Takže opět tady není o čem … Režisér John Glen se od počátku své kariéry zlepšuje a zlepšuje. Jeho prvotina Jen pro tvé oči mi moc nesedla, ale taková Chobotnička, to už bylo solidnější. Následující Vyhlídka na vraždu mě ještě víc oslnila a DECH ŽIVOTA? To už byl pro mě vrchol jeho režie. Stejně jako tato jeho poslední Bondovka, kterou režíroval, se nesmírně povedla. Dalton je zde opět vizuálem drsný a charismatický, a o to víc je tahle jeho „mise“ osobní, když mu vážně zraní jeho kamaráda ze CIA Felixe Leitera a už vůbec nemluvě o Leiterově ženě. Tím se tahle bondovská část posouvá do ratingu R, což je doposud jediný případ. Rko není úplně přehnané, aby tu stříkala nonstop krev, ale jisté drsnější scény a víc záběru na krev, ukousnuté končetiny žralokem apod tu máme. Akce je rozmanitá a rozdělená po celém snímku, takže se tu doslova kocháme blahem. Úvodní scénka, kdy Bond lanem visící na vrtulníku zahákne malý letoun je super. Následný úvodní song je dobrý, i když znám lepší, ale to je fuk. Je tu nesčetně mnoho menších či větších akčních sekvencích; nejlepší je asi finále s cisterny. Děj je zde oproti předchozích Bondovek trochu jiný, osobní, ale to mi vůbec nevadilo. Bondovo tajné a svéhlavé infiltrování do blízkosti Sancheze je napínavé. Dlaším velkým kladem je výborný soundtrack od mého oblíbence Michaela Kamena, který bravurně skládal OST třeba k prvním třem Smrtonosných pastí, zbraní či prvního Highlandera. Některé hudební motivy mi připomínají první Smrtonosnou past a to se cení. Barryho určitě nepřekonal, ale i tak jsem rád, že se zde mohl Kamen svým talentem projevit. Dále … Další postavy krom Bonda … Robert Davi jako hlavní záporák byl zde přímo fenomenální. Jeho pohled, charisma – prostě z něj čišel respekt. Potěšil i v téhle době ještě mladičký Benicio Del Toro. Leitera zde hrál David Hedison, který si kupodivu zahrál v Moorově Bondovce Žít a nechat zemřít. Nechybí zde ani postavy M, Moneypeny a Q, který tu měl trochu více prostoru. I mě zde potěšil v malé roli Cary-Hiroyuki Tagawa, který je pohledem dost výrazný. Ženské obsazení mě ale moc nebavilo, včetně té krátkovlasé, ale co už. Celkově mám nejradši Dech života, tam jsem dal 100%, ale tohle Licence to kill je hned za tím. Nedá se tu nic kritizovat. Klasika, na kterou se často s chutí dívám. (02.10.2012)

Povolení zabíjet znamená optikou obyčejného diváka přesně ten samý problém, jako v novém miléniu Quantum of Solace. Tedy žánrově naprosto ryzí film, který je sebevědomý, sveřepý, se syrovou akcí, vědom si "sám sebe" a svých kvalit. Licence to Kill není samostatně příliš funkční. Je potřeba, aby měl divák Bonda trochu "nakoukaného" a dokázal číst mezi řádky, spojit si paralely. V tu chvíli ví, že se koukáme na nejsevědomější díl, který v rámci tvrdé akce posouvá laťku o level dále. To samé se koná v rámci bondgirls, kdy poprvé můžeme vidět to, co v následujících letech bude samozřejmost - tedy sebevědomé mladé ženy, uhlazené, elegantní, "imidžové", reprezentující nejnovější módní trendy. Do té doby to byly až na výjimky (např. Barbara Bach - Spy Who Loved Me) jen doplňky téměř s absencí mozkových závitů. Zde se trademarky trochu mění - či snad upravují. A změnu dostává i samotný hrdina, který je tady paradoxně mnohem tvrdší a přímočařejší než kdy dříve a přece jen je mnohem víc člověk než by se na první pohled mohlo zdát. Jeden ze stavebních kamenů Jamese Bonda. Náklaďákové finále je na učebnici. (21.05.2014)

Daltonovkám jsem původně docela křivdil. Ale měl jsem k tomu své důvody. Timothy Dalton se svým úsměvem a charizmatem do role Bonda absolutně nepasuje, stejně poloha Bonda jako emocemi ovládaného romantika, navíc beze smyslu pro humor. V tomhle díle je vůbec všechno postaveno tak trochu na hlavu. Soupeřem mu jsou "obyčejní" drogový dealeři (podruhé, po těch neobyčejných z "Live and Let Die"), motivem osobní msta, která se střetává se zájmy CIA i azijské rozvědky, jedná mimo MI6, o Bonda soupeří obě Bond-Girl a do skutečné akce se dostává i Q, který tu má asi nejvíc prostoru ze všech dílů. A tou skutečnou akcí myslím akci, za kterou by se nemusely stydět ani thrillery let '90. Jako film to rozhodně špatné není, ale osobně mám problém s tím, že když zazní bondovské téma, přijde mi to trochu jako omylem. Jsem na trochu jinou stylizaci a skloubit bondovský feeling s moderním thrillerem se povedlo až následovníkům jak Daltona, tak Johna Glenna. (15.02.2007)

Obě Daltonovy bondovky (i on sám) jsou nezaslouženě podceňované. Zatímco Dech života je poctivá studenoválečnická špiónská jízda, Povolení zabíjet je drsný revenge movie (v rámci bondovek do té doby nevyužitý subžánr), který se může pochlubit solidní nadílkou záporáků (charismatický Robert Davi s mladičkým Beniciem Del Torem samozřejmě vládnou), spoustou na bondovky nezvykle brutálních úmrtí a mým oblíbeným "cisternovým" finále (takovýto typ velké akční scény mě i dnes baví o dost víc než novodobé sterilní a snadno zaměnitelné digi-bordely). 80 % (03.05.2015)