Dracula

"Pitvať ju nechcem. Iba jej musím odrezať hlavu a vyrezať srdce." Úchvatné a omračujúce. To boli prvé slová, ktoré mi napadli pri sledovaní tohto úžasného retra za fajnových 40 miliónov. Coppola sa drží Stokerovej knižnej predlohy pietne, takmer akoby adaptoval Bibliu. Nezabúda sa pridržiavať pôsobivých historických reálií (Drakulov príbeh je inšpirovaný kedysi skutočne žijúcim Vladom Tepešom alias Narážačom alias Nabodávačom - rumunským vladárom, milovaným i obávaným, ktorý sem-tam rád obedoval uprostred smrteľného stonania na koly nabodnutých vojnových zajatcov). Zároveň Coppola nenechá ukrivdených ani fanúšikov „obyčajných“ hororov a ponúkne im plné hrste atmosféry, násilia, sexu a gotiky. Upíri nepatria k mojim žánrovým favoritom (tu by som skôr upriamil pozornosť na Mary Shelley, ktorú mal Coppola podobne, ako Draculu, tiež ultimátne sfilmovať, nakoniec sa však uspokojil s produkciou a réžiu prenechal Kennethovi Branaghovi). Napriek tomu dávam pred týmto filmom dole klobúk. Ak na tom budete podobne, odporúčam komiksovú novelu Dracula: Skutočný denník Jonathana Harkera od Radima Kočandrlea z r. 2005, líčiacu podľa mňa najpôsobivejšiu časť románu. (08.12.2007)

Referenčná ukážka víťazstva formy nad obsahom. Francis Ford Coppola akoby sa snažil čo najdôveryhodnejšie a najefektívnejšie preniesť Stokerove fantázie do sugestívnych filmových obrazov, ale zabúdal pri tom na postavy a samotný príbeh. Po vizuálnej a hudobnej stránke je film úchvatný. Výprava, kostýmy, kameramanská hra s tieňmi, jednotlivé surrealistické výjavy, to všetko je v perfektnej harmónii s unikátnou hudbou Wojciecha Kilara. A ten casting! Keanu Reeves ako elegantný Jonathan, Winona Ryder ako krehká Mina, Anthony Hopkins ako démonický Van Helsing, Tom Waits ako "hmyzofil" Renfield a hlavne Gary Oldman ako odpudivý, ale hypnotizujúci gróf Dracula, tí všetci akoby sa pre tieto role narodili. Ale nech to všetko vizerá a znie akokoľvek úchvatne, príbeh postráda srdce príbehu, ducha, ktorý by ma napriek znalosti látky dokázal na dve hodiny vtiahnuť do deja a nedať mi vydýchnuť. Dracula je gotický horor podľa klasickej predlohy, pri ktorom by ma nevyrušovalo žuvanie popcornu. Čo by napríklad pri Herzogovom Nosferatovi nepripadalo v úvahu. (27.05.2002)

Musím říct, že představa hraběte Draculy jako mazlíčka všech žen (jakéhosi univerzálního ňu ňu tragéda), je mi odporná stejně jako Obitusovi. Naštěstí to není až tak strašné, jak to vidí on či poblázněné fanynky Garyho Oldmana (každý samozřejmě z opačného úhlu :-). V podstatě mi Coppolovo pojetí Vlada nějak výrazně nevadí - myslím, že se snažil Draculu zachytit z různých pohledů a úhlů vnímání této postavy (stejně jako se snažil znovu využít a spojit odkazy na různá předchozí zpracování téhle upírské legendy). Jen Gary Oldman se pro tu roli bohužel ukázal být mírně rozporuplnou volbou. Románovému Draculovi se blíží mnohem více, když je namaskovaný jako po krvi lačnící kreatura - obří pijavice, chlípný moučný červ z Transylvánie - než když tu vystupuje jako vlastně takový hodný a ulízaný londýnský playboy. Naproti tomu drtivá většina ostatních je typově přesná (Mina, Lucy, Jonathan, Draculovy nadržené upírky a výborný Van Helsing). Samostatnou kapitolou je ovšem dost netypický Renfield Toma Waitse... :-) Coppolův film mě ale přes kontroverzní pojetí hlavní postavy neuráží. Vyložené klady převažují, a vizuální stránka je skvostná. Hlavní nedostatek vidím v tom, že jakkoliv působí jednotlivé scény samostatně skvěle, jako celek ten film nedrží až tak pohromadě, a místo jednoho vybroušeného klenotu se rozpadá na spoustu střípků a střepů. Některé z nich jsou vyloženě krásné, některé docela půvabné, a některé budí rozpaky (Dracula jako nyvý milenec). Naštěstí je tu po celou dobu snaha ty posledně jmenované tendence vyvážit, aby z filmu tak strašně nevyčnívaly. Co mě ovšem uráží zcela jistě, je fakt, že právě tyto tendence inspirovaly v Čechách výrobce jistého příšerně populárního muzikálu, který byl celý postaven právě na zdůraznění a vyzdvižení takovéhoto zcestného pojetí slavného upíra. A tak jsme se dostali až ku zrodu jedné strašlivé zpotvořeniny. Od té doby totiž u nás máme Drákulu. Zatímco Dracula zůstane navždy krvavě temným, nekompromisním démonem zla, Drákula je takový sladký, rozněžnělý koloušek, čirou náhodou také upír. Parafráze na známou Pucholtovu hlášku z Černého Petra se pak přímo nabízí : "Dracula. Drákula. Cítíš ten rozdíl?" (22.06.2007)

Jestli kdokoli může mít právem problém z tradičních vítězství formy nad obsahem, v tomto případě je toto domělé vítězství více než na místě. Nádherná adaptace klasického - vlastně "romantického" hororu se skvělým hereckým ztvárněním, kamerou, výpravou... Zkrátka tak vynikající film, že mu lze cosi vytýkat vskutku jen velmi subjektivně... Film pro znalé, zralé a náročné... Nic pro milovníky pitomých strašáků po desáté večer na Nově či kerýho čerta (vampýra). - - - P.S. Zde (na Nově) uvedeno s bohužel tradičně hrozným čašským dabingem, který zcela zničil atmosféru filmu. To je tedy opravdu horor. Opravdu mi tihle debilní dabingoví nýmandi - co si ve svém lůzráctví úchylně myslí, že jsou větší umělci než dabovaní protagonisté - pijou krev. (08.01.2006)

Ačkoliv úvodní titulky hrdě hlásají Bram Stoker's Dracula, nepamatuji se, že by Stokerova kniha byla tak špatná, nudná a přeslazená. Téměř antihororová atmosféra Draculy hraje všemi barvami, transilvánský hrabě je poněkud gay a Copola klepe kamerou... Ať už jsou herci jakkoliv dobří a jméno režiséra jakkoliv blyštivé, tenhle film je zkrátka jen špatný. (27.12.2004)