Reklama

Reklama

Bývalý cirkusák utíká z psychiatrické léčebny, aby se znovu setkal se svou bezrukou matkou – vůdkyní podivného náboženského kultu. Proti své vůli začne brutálně vraždit, kdy se stane „jejíma rukama“. (Edisonline)

Recenze (72)

misterz 

všechny recenze uživatele

Ukážkový príklad psychického hororu, surrealizmus, bizarnosť a emocionálna roztrieštenosť hlavnej postavy par excellance... Je len málo filmov, ktoré svojim poetickým a bizarným vyznením majú takýto emocionálny dopad na diváka. Vlastne ide o strhujúcu alegóriu na totálne ovládnutie jedinca a to so všetkými následkami a dôsledkami. Jodorowsky to v tomto smere vystihol bravúrne. A to všetko v doprovode s vizuálnou krásou, jemnou obrazovou symbolikou a rôznorodou poetikou metafor (pochovávanie slona...). Aj prostredie, v ktorom sa film odohráva na mňa silno zapôsobilo - depresívne a špinavé uličky mesta, plné všakovakých podivínov a indivíduí, z ktorých sa slušnému človeku nutne musí obrátiť kufor. Na druhú stranu škoda, že tu bolo toľko pre mňa zbytočných vsuviek v podobe rôznych tančekov, divadla a pod. Tie mi trocha tú jedinečnú, úžasnú atmosféru rušili. No i tak to vidím na slušný nadpriemer. 80/100 ()

Stanislav_H 

všechny recenze uživatele

Jodorowsky to tentokráte vzal z trochu přístupnějšího úhlu a natočil film "o něčem". Typicky šílený rukopis nechybí, ovšem pro tento film platí "všeho s mírou". Někdo může být zmírněním a úbytkem bizardností zklamán. Já ani ne, od Jodorowského mi totiž stačí ke štěstí málo ;-).___Jenom by mě zajímalo, pročpak se strejda Alejandro nevěnuje té filmařině víc, když mu to tak pěkně jde. ()

Reklama

*CARNIFEX* 

všechny recenze uživatele

Malý chlapec je svedkom neustáleho ponižovania matky vlastným otcom, ktoré jedného dňa vyvrcholí brutálnym činom. Potom ako otec odreže matke ruky, spácha samovraždu. Po tejto hrôzostrašnej skúsenosti je malý chlapec umiestnený na psychiatriu. Po uplynutí niekoľkých rokov sa mu darí uniknúť. Chce vyhľadať osobu, ktorú vo svojom živote miloval najviac - matku. Ich opätovné stretnutie spúšťa množstvo krvavých činov. Pomsta býva "sladká". Zhruba od polky snímku dostatočne krvavé. Vzhľadom na možnosti 90-tych rokov, gore pomerne slušné. Nič to však nemení na fakte, že pre mňa tieto surealistické sračky rozhodne nie sú. To akým štýlom je film točený, o aké dialógy či hudobný doprovod je tento snímok obohatený, ma proste ubíja - 50%. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Tohle že natočil ten Jodorowsky, co natočil Krtka? Vůbec se mu to nepodobá, už jenom tím, že celý ten film je naprosto přehledný a má i nějaký pořádný děj. Taky tu Jodorowsky neudělal všechno nejdůležitější sám, chopil se jenom režie a scénáře, zbytek nechal na jiných. Celý ten film vypadá, jako kombinace Hitchcocka (dějem to připomíná Psycho) a Greenawaye (délka dvě hodiny a + - pár minut, bizarnosti, utahanost (u Greenawaye to ale mám jen u nějakých jeho filmů)). Příběhem se mi to vlastně líbí dost, dotáhnout jem ty nerealističnosti (chci vidět doktora, co nechá partu mladíků, která je většina nezletilá, nechat samotné jít do kina...) a bylo by to ok, horší je ale to, jak je to podané. Ty dvě hodiny jsou vážně moc a je to znát, mnoho scén je tu zbytečně utahaných, třeba ta, jak hraje se svojí matkou na klavír mohla být kratší tak o polovinu a pak jsou tu i scény, co jsou jenom zbytečné, ale těch je míň. Zase na druhou stranu, je tu i pár dobrých scén, nejvíc se mi líbí ta, jak má ty halucinace na hřbitově a všude vidí duchy svých obětí. Jinak to ale překvapivě vůbec nebylo špatné a Jodorowsky možná nakonec nebude tak špatný režisér, jak jsem si po Krtkovi myslel. 3* ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Mexický režisér Alejandro Jodorowsky natočil tento nevšední horror v koprodukci s Itálií a ač patrně během natáčení zůstal ve své jihoamerické zemi, ten italský vliv jsem povědomě často pocítil... Chvílemi mi Svatá krev připadala, jako kdyby Fellini natočil horror, tudíž mnohé dění zasadil do malebných nočních uliček, cirkusových představení a predostřel (dlouhodobě téměř bezdějovou) mozaiku ve společnosti podivných lidí... Jiné prvky krvavých gore efektů a silná výtvarná stylizace brakových scén mi zase evokovaly italské giallo filmy a hle, jaké jméno scenáristy a producenta na mě vyskočí v závěrečných titulcích – Argento! (ač nikoliv Diaro, ale jeho mladší bratr Claude). Zajímavé... Od Jodorowského jsem viděl pouze westernového Krtka (1970) a zde mám pocit, že se za těch 19 let úspěšně posunul k mnohem celistvějšímu snímku, v němž pořád funguje režisérův divoce surrealistický rukopis, ale zároveň Svatá krev po odplynutí mnoha bizarních scén začne plně fungovat i jako velmi osobitý žánrový film. Od počátku mě bavilo sledovat výjevy znázorňující střety různých světů a předávající někdy i hlubší poselství, jako když ctěné místo svaté komunity jde zmasakrovat bagr pod vedením galantně oděného průvodce, a pouťová atmosféra pouličních a cirkusových atrakcí mě s hudbou a vizuálem dokonale přikovala k bizarnému ději. V rámci žánru se za mě vydařil i nápad s bezrukým ženským monstrem (i s rozehranou příčinou postižení), které si magickou sílou podmaňuje ruky a tělo svého syna – takto sériového vraha proti vlastní vůli, ocitajícího se však spíše v pozici oběti. Nejen závěrečný souboj dvou myslí v jednom těle již dospělého cirkusáka je napínavý, k zdařilým patřilo i zakomponování odkazu na klasiku Neviditelný muž nebo cesta hřbitovem plném zombie se zpětnou přehlídkou nešťastných Fénixových obětí. Po překvapení na závěr s opětovným zásahem reality jsem i přes mírnou utahanost a občas na můj vkus i příliš silnou dávku bizarnosti spokojen, tedy obohacen netuctovým žánrovým zážitkem v dokonalém audiovizuálním provedení. [75%] ()

Galerie (74)

Zajímavosti (6)

  • Scenárista Roberto Leoni, který pracoval v knihovně psychiatrické léčebny, byl v kontaktu s lidmi trpícími duševními poruchami nepřetržitě. Vytvořil příběh o disociativní poruše identity, který pak prezentoval kolegovi Claudiu Argentovi v době, kdy spolu pracovali. Argento tento příběh ocenil a společně s Leonim se rozhodli představit ho režisérovi, který se jim zdál nejvhodnější pro zrežírování – Alejandru Jodorowskému. (Emo-haunter)
  • Roberto Leoni uvedl, že epizoda s pacientem v psychiatrické léčebně byla pravděpodobně původem vzniku filmu, ale postupem času vymyslel příběh, ve kterém ani ten nejhorší démon nemůže zapomenout, že je anděl. „Ve skutečnosti je Fenix (Axel Jodorowsky) sériový vrah, ale pokaždé, když zabije, tak ho divák lituje, což znamená, že je divákovi líto víc jeho, než oběti,“ uvedl Leoni. (Emo-haunter)

Reklama

Reklama