Režie:
Takaši ŠimizuKamera:
Hideo JamamotoHudba:
Christopher YoungHrají:
Sarah Michelle Gellar, Clea DuVall, William Mapother, Bill Pullman, KaDee Strickland, Rosa Blasi, Rjó Išibaši, Ted Raimi, Grace Zabriskie, Jason Behr (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Mladá americká studentka Karen Davis (Sarah Michelle Gellar) přijíždí do Tokia za svým přítelem. Svolí, že se ujme péče o svou postarší nemocnou krajanku, ale nemá ponětí, že se tak dostává do spárů nadpřirozeného Zla. Když bezstarostně vstoupí do navenek obyčejného příbytku paní Emmy ve starobylé čtvrti japonské metropole, ocitá na prahu nejhrůznějších událostí svého života. Emmu nachází ve strašném stavu, stejně jako její dům. Prokleté obydlí je obýváno duchy, kteří se s nenávistnou zlobou pokoušejí zavraždit každého, kdo se ocitne uvnitř. Spasí Karen svůj život před smrtícím zlem a postaví se mu tváří v tvář? Dokáže dívka, která je v Japonsku naprostou cizinkou, překonat svůj děs a zachránit se před nakažlivou, zlovolně se šířící zhoubou dřív, než bude pozdě? (Bioscop)
(více)Videa (1)
Recenze (456)
Jediné, co jsem před shlédnutím filmu věděl, je to, že jde o remake japonského hororu a že v něm hraje Sarah Michelle Gellar. Teď vím, že jde o hodně děsivý remake vlastního hororu Takashi Shimizu (Sam Raimi si holt usmyslel) a že v něm Sarah Michelle Gellar hraje americkou studentu a zároveň ošetřovatelku jednoho pečovatelského centra a že je to hodně odvážná holka, protože osobně bych při prvním vrznutí v tajemném domě, kam byla jako pečovatelská náhrada poslána, vzal nohy na ramena. V odcizeném (jazyková i kulturní izolace) Tokiu nám tak režisér vypráví příběh, který v sobě ukrývá tajemství domu, ve kterém před lety žárlivý manžel (s přihlížením malého synka) zavraždil svoji ženu. Úspornými prostředky, přesto velmi efektivně tak sledujeme utrpení, které se v domě usídlilo a velmi efektivně je pracováno i s minimem financí, které producenti do filmu vložily – namísto vizuálních triků si vystačí s děsivým make-upem a střihem. Nelineární děj pak tu a tam nutí přemýšlet, hodnocení se ale vztahuje zejména ke „stupnici strachu“!! ()
Rozhodujúcim faktorom pri hodnotení tohto remaku je to, či ste videli japonské originály (2 časti určené pre video a následne 2 časti určené do kín). Ak nie, tak je veľká pravdepodobnosť, že budete s výsledkom nadmieru spokojní, pretože film v sebe obsahuje niekoľko zaručene ľakacích "creepy" scén, podopretých pomalým odvíjaním deja a hustou atmosférou. Keď ste ale ako ja videli všetky japonské verzie (prípadne iba niektorú z nich), tak vás tento remake nemôže takmer ničím prekvapiť a ani Toshio (hraje ho ten istý chalan čo v originálynch filmoch určených pre kino release) už nie je to, čo býval :-). Okrem zopár nových, strašiacich scén (treba uznať, že miestami fungujú) je potom najzaujímavejšie sledovať, ako režisér Takashi Shimizu remake vyslovene ušil na vkus a percepčné zvyky západného publika. Hoci je syžet - tak ako v originále, zoskupený s nechronologicky za sebou radených dejových fragmentov, dočkal sa v záujme sprehľadnenia a ľahšieho pochopenia väčšej linearizácie, dve postavy dostali viac miesta a hlavne v druhej polovoci filmu Shimizu pristupuje k oveľa väčšej miere popisnosti a vysvetľujúcej doslovnosti, čo v mojom prípade viedlo k narastajúcej nude. Osobne má u mňa film 2,5* a tá zvyšná 0,5* je za môj obdiv k režisérovej vytrvalosti natočiť v podstate o tom istom už piaty film (pričom v súčasnoti pripravuje už šieste, podľa správ naozaj záverečné pokračovanie tohto filmu v rodnom Japonsku pod názvom Ju-On 3, ktorý tak bude naväzovať na japonské kino release. Posadnutosť touto témou je potom zrejmá aj zo skutočnosti, že v prestávkach medzi japonskou Ju-On dvojkou a americkým remakom stihol Shimizu ešte za 8 dní natočit príbehovo veľmi podobný film s názvom Marebito - v ňom nezávislý novinár vyšetruje záhadné úmrtia v tokijskom metre, ktoré majú podľa legendy na svedomí temní duchovia...). ()
Jelikož jsem neviděl původní Japonskou verzi, tak nemůžu moc srovnávat, ale tenhle americkej remake je fakt hodně povedenej, hned od začátku je pěkně mrazivá atmosféra a nejděsivějších 20 minut filmu a atmosféra hned tak nepoleví, bohužel je asi ve 3/4 filmu takový trošku hluchý místo, ale to se hned napravý pekelně mrazivým koncem, některý lekačky z tohohle filmu opravdu stojí za to a i když jsem ten původní film neviděl, tak tohle se mu určite vyrovná a podle mě je to lepší i než kruh, kterej mi nepřipdal tak děsivej po celou dobu jako je tohle. Lepší 4* ()
Dle mého je NENÁVIST další snímek z ranku výborně zpracovaných remaků, kdy originál zůstává zastíněn překopanou verzí. Oproti japonským verzím (aspoň těm, které jsem viděl) je toto zpracování svižnější a celkově propracovanější. Pokud je přizpůsobeno euro-americkému publiku, tak bych to neviděl jako extra velký problém. Toto zpracování totiž není úlitbou "pasivním divákům". Stále jde o snímek, u kterého musí být divák dostatečně vnímavý, aby mu neunikly souvislosti a neztratit se v kaleidoskopu nesynchronně poskládaného příběhu. Nemám co dodat; snad jen: výborně vypointované lekačky, oproti japonským verzím imho lepší zpracování a forma. Snad jen Toshio - jehož zamňoukání se nadobro stalo mou noční můrou ;o) - není tak extrémně děsivý jako v předchozích verzích; je "jen" hodně děsivý. Shrnuto a podtrženo: Remake KRUHu pro mě zůstává i nadále nepřekonán, ale i tak se NENÁVIST nemá za co stydět. ()
Pochopovější než japonská Nenávist, což se cení, ale na druhou stranu podstatně míň děsivější. Řekl bych, že nejnapínavější scény tady nebyly tak dobře zmáknutý jako u originálu. Když navíc přičtu to, že to je pouhý remake, tak musím jít zde o stupínek níž. Ale jinak docela spokojenost, průměrná hororová zábava. 55% ()
Galerie (47)
Zajímavosti (19)
- Snímek byl nominován na cenu Saturn americké Akademie sci-fi, fantasy a hororových filmů. (imro)
- Yuya Ozeki, Takako Fuji, a Takashi Matsuyama se objevili už v původním Ju-on: The Grudge (2003), pričemž zde si zopakovali své úlohy členů prokleté rodiny Saeki. (imro)
- Sarah Michelle Gellar v rozhovoru vzpomíná, že Jason Behr předtím hrál v seriálu Buffy, přemožitelka upírů (od r. 1997), ale nepamatovala si herečku Cleu DuVall, která se také objevila v jedné epizodě – Sejde z mysli, sejde z očí (1997), jako dívka, která se stala neviditelnou. To byl také důvod, proč Sarah nikdy neměla žádné scény s Cleou a také se během natáčení seriálu herečky nikdy nesetkali. (newpage)
Reklama