Shi mian mai fu
Klan lietajúcich dýk
House of Flying Daggers
Režie:
Yimou ZhangKamera:
Xiaoding ZhaoHudba:
Šigeru UmebajašiHrají:
Takeši Kaneširo, Andy Lau, Ziyi Zhang, Dandan Song, Armando Hernández, Jun Guo, Qiang Li, Tengyuan Liu, Cecily Li, Jingchuan DongObsahy(1)
Režisér Zhang Yimou proslul svými nádhernými citlivými portréty Číny. Spíš než za odborníka na akční film se pokládá za nadšeného studenta tohoto žánru. Už po prvním výpadu do filmů o Wuxia (filmy o bojových uměních), kde byl Hrdina nominován na cenu Akademie, Zhang zcela propadl akčním filmům. Tentokrát už jsem odvážnější a na žánr jsem si zvykl, říká nejvíce opěvovaný čínský režisér, Dá se říct, že tenhle film je pocta filmům o kung fu.
Klan létajících dýk je sice napínavý akční snímek, zároveň ale nese i Zhang Yimouovu známku výjimečné vizuální krásy a strhujícího příběhu. Nechci natáčet obyčejný bojový film, vysvětluje Zhang, Chci vyprávět o vášni a zajímavých postavách to je můj styl Wuxia filmů. Je to příběh o vášni a lásce. Může to být Wuxia film, ale zároveň i silné a romantické vyprávění o lásce.
Nacházíme se v roce 859 našeho letopočtu, v době vlády dynastie Tang*. Ta byla v době svého rozkvětu jednou z nejosvícenějších říší čínské historie, nyní se však nachází v úpadku. Císař není schopen vládnout a vláda je zkorumpovaná. Po zemi se šíří nepokoje a četné povstalecké armády se začínají bouřit. Ta největší a nejprestižnější si říká Klan létajících dýk.
Klan létajících dýk má tajemné praktiky, bere bohatým a dává chudým. Z toho důvodu si získal podporu veřejnosti a rychle vzkvétal. Klan sídlí v oblasti Fengtian, v blízkosti hlavního města říše, a už dlouho je trnem v oku místním úřadům, které jsou i jeho největšími rivaly.
Zástupci úřadů jsou rozhořčeni, protože Klan vzkvétá, i když se jim podařilo zabít jeho vůdce. Co víc, pod vedením nového tajemného vůdce se Klan ještě posiluje. Hlavní zástupci oblasti Fengtian Leo a Jin dostanou rozkaz polapit vůdce klanu během deseti dní.
Kapitán Leo podezírá krásnou novou tanečnici v místním Pivoňkovém pavilonu, Mei, že je dcerou starého vůdce. Leo zosnuje plán a chce Mei zatknout a vyslýchat. Když Mei odmítne prozradit cokoli o Klanu létajících dýk, dva kapitáni vymyslí jiný plán. Kapitán Jin předstírá, že je bojovník Vítr a osvobodí Mei z vězení. Tím si získá její důvěru a odveze ji na skrytou základnu Klanu létajících dýk.
Plán je tedy úspěšný, ale při putování do sídla Klanu se Jin a Mei sblíží. Mei si svého tajemného ochránce brzy zamiluje a Jin zjistí, že propadl svéhlavému šarmu Mei. Oba dva se snaží nedávat své city najevo, ale pod noční oblohou plnou hvězd je téměř nemožné odolat té nezadržitelné vášni. V pralese, který je obklopuje, číhá nebezpečí, vítr jen tiše vane, jakoby cítil napětí toho okamžiku
Co čeká ty dva nešťastníky osudu, Jina a Mei? Pokud to je opravdová láska, proč tedy stále tajně spřádají plány a v srdcích nosí tajemství? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (468)
Filmový básník Yimou Zhang napsal (natočil) svou další básnickou sbírku. Tentokrát víc o lásce než o soubojích, ale se všemi známými vizuálními "vychytávkami" předchozích snímků. Je to krásné se na tyhle obrázky koukat.... Tentokrát je sice příběh trošku moc "překvapivý", ke konci dost předvídatelný, ale to zpracování (spolu s Ziyi Zhang :)... to přebíjí všechny obsahové nedostatky. ()
Zhang Yimou po politicky chladnom Hrdinovi zaostruje po vzore Tigra a draka na lásku, city, komornosť a poetiku. Obrazovo i hudobne je jeho dielo nádherné, emocionálne pôsobivé. Diskutabilné je ale teatrálne zafarbenie dialógov a hlavne nezvládnutá koncepcia identít všetkých štyroch postáv, v ktorých sa po druhom dejovom zvrate prestanete orientovať. Ale celkový dojem diváckeho rozplynutia sa nad nádherou filmovej poézie prežíva. Decentný kinematografický relax. ()
Oscar 1 nominace: Kamera ()
Výtvarně precizní, obsahově prázdné až primitivní a v konečném hodnocení nijaké. Bohužel vizuální zpracování protentokrát nepřebije vše ostatní a utahaná road movie po čínských lesích tak vynikne zejména dokonalým barevným sladěním (nic nového pod sluncem), velmi dobrou choreografií a zajímavými hereckými představiteli. Přehršel digitálních triků je mi nesympatický stejně jako otřesné dějové zvraty, které jakoby z oka vypadly Cimrmanům aneb „Já nejsem tvůj otec, já jsem tvůj syn“. Na pohled krásná podívaná, která je vevnitř prázdná až to zabolí a velmi krutě se tříští na pár epizodek bez tempa... ()
Hrdina a Klan Létajících Dýk pro mě představují dvě rovnocenná umělecká díla. Jestli byl nějaký film blíže naplnění pojmu "pohyblivý obraz", tak jsem ho neviděl. Zatímco Hrdina si však hojně vypomáhal výpočetní technikou, Klan portrétuje vše ve skutečných barvách, ve skutečném světle, a probouzí tak neskutečné emoce. Ano, sice mě napadla úvodní věta ve stylu "jojo, když Sun'c říká: nikdy nemíchej válku a emoce, ví o čem mluví", ale úcta a pokora by mi nikdy nedovolily pronést ji nahlas. Andy Lau a Zhang Ziyi jsou naprosto zdrcující, i když právě kvůli nim působí film trochu rozkolísaně, jako by se nepodařilo správně odhadnout poměr "romantické" a akční složky, což Tygr A Drak, Hrdina i Musa zvládli lépe. Ale o míň než o 80% procentech mě nikdo nepřesvědčí. PS: Tylere, ty špíno, na procházku bambusovým lesem myslim od chvíle co jsem vylez ze sálu:)) ()
Většina filmových diváků dnes již ví, co si představit pod pojmem wu xia. Epický příběh, kde je plno Číňanů se srandovními kyblíky na hlavách, plno Číňanů vznášejících se v korunách vysokých stromů a v neposlední řadě plno úchvatných soubojových scén. Klan létajících dýk sice má tohle všechno, ale přesto se více soustředí na romantickou zápletku, které by nejvíc prospělo, kdyby byla pouhou podzápletkou. Vystavět film na podobně jednoduché a extrémně kýčovité love story chce hodně odvahy, dívat se na takový film pak zase hodně trpělivosti. Má ochota odpustit filmu veskrze nudné pasáže, kdy hlavní hrdinové vleže, vestoje či vsedě vedou filozofií nepolíbené dialogy, klesala přímo úměrně s postupným odhalováním potácivého příběhu, který po sérii zaručeně nečekaných zvratů někdy ve druhé třetině zcela rezignuje na jakýkoliv dramatický vývoj a skácí se k zemi (kdo viděl imbecilní parodii Mlčení šunek, jistě si vzpomene na její závěr). Což o to, režie je maximálně precizní, Zhang Zyi překrásná (dokonale zapadá do okolní, bezchybné přírody) a bojové scény dechberoucí, jenže sami možná uznáte, že člověk, který Hrdinu obdivoval právě kvůli nim, nebude příliš tolerantní k neoriginální, sladkobolné romanci. 70% Zajímavé komentáře: kiddo, DaViD´82, k212, FateKEEPER, Morien, plagjoklas ()
Yimou Zhang je velmi dobrý a zdatný režisér a mnoho jeho filmů má velmi dobré bojové, ale i dějové scény což se u tohoto filmu říct nedá. V řadě scén mi přišlo, že autor chtěl v něčem zaujmout jako je například scéna, kde tancuje slepá žena a jejím hávem bouchá do bubnů, která mi přišlá sice zajímavá, ale přesto mě nepobavila jako řada jiných scén. Nad tím stejným problémem jsem se musel zaobírat v posledním boji, který se mi zdál už krapet přehnaný, kdy zničehonic začne padat sníh a živly se vzbouří. Za to se povedla scéna boje v bambusovém lese, která byla opravdu nádherná. A ta pointa...No nepřišlo mi to jako ideální závěr, ale 3 * si film určitě zaslouží. ()
║Rozpočet CNY 100,000,000║Tržby USA $11,050,094║Tržby Celosvetovo $92,863,945║ /85%/ ()
Pokud Hrdina disponoval zvláštním kouzlem mnohoúhelného vyprávění a pouze lehce naznačenou, avšak působivou pointou, pak Klan létajících dýk přináší lineárně vyprávěnou love story a až příliš okatě vykalkulovaný konec, který přehání hraní na divákovy city. Není tak ničím víc než nádhernou vizuální esejí, ve které Zhang pro svou touhu po absolutní kráse zcela opomněl to, co je pod ní. V Hrdinovi se po pozlátkem barev a geniálních choreografií skrýval velice zajímavě odvyprávěný příběh o počátku čínského státu a také o podstatě hrdinství a tyranie, v Klanu se však po tímto pestrým pozlátkem skrývá pouze značně vybledlá love story, kterou nezachrání ani překvapivý zvrat v 3/4 filmu. Pokud by se Yimou Zhang více věnoval postavám po celou dobu a dal jim nějaký vnitřek, pak by snad závěr dostal emotivní sílu, ale takhle se nedostává nad pouhou fascinaci zobrazovaným. Zbyl mi skutečně jen pocit vytříbeného estetična spojený se žluklou pachutí samoúčelnosti, schematičnosti a prázdnoty. Přesto právě svým vizuálnem patří Klan k filmům, které stojí za vidění – i proto, že narozdíl od Hrdiny je více spojený s reálitou – jak souboje, tak scenérie působí poněkud více z této planety, neboť zjevně ubylo CGI a wire-fu, což vůbec není na škodu. Kamera a choreografie triumfují. Na druhou stranu zamrzí místy až příliš konvenční soundtrack.Výsledek? Pro mou maličkost zklamání, přesto zajímavý film. ()
Tento film hodnotím se smutkem ve tváří a chutí do něčeho kopnout. Minulé dílo Yimou Zhanga hrdina byl nádherný film, který mě usadil a ukázal jak vypadá spojení dokonalého výtvarného pojetí filmu a nijak nezaostávající herci. Klan lét. dýk byl pro mě velká šance pro další film co se mnou udělá divy, ale k mé smůle je to jedno velké zklamání. Výtvarná stránka je hezká, ale pouze hezká. Ne tak dokonalá jako v Hrdinovi a ani herci nejsou tak skvělí. Hudba je nudná a v celém filmu se nenajde mnoho scén, které by vyskočily k nadprůměru. Všichni básnili o scénách v bambusovém lese nebo hraní slepé dívky na ozvěnu s bubny, ale ani jedna z těchto scén není nijak úžasná, dokonalá ani fascinující. Nevím, kde se stala chyba, ale Thang si myslel, že si po Hrdinovi asi může dovolit vše. To co předvedl s digitálními triky je fakt totální hrůza. nezlobte se na mě, ale digitální dýky, krev nebo zpomalené záběry na letící kamínek, to je na mě mnoho. Závěr celého filmu je lehce spackaný a i přes lehké mrazení v zádech bych to natočil trochu(hodně) jinak. Zklamání za 3*, které jsou z milosti. ()
Scénář: Feng Li, Bin Wang, Yimou Zhang .. Nevídaná kráska Severu, krásnější nad ní ve světě není. Jeden její pohled stačí, aby padlo město. Druhý pohled a zhroutí se trůn. Žádné město, žádná říše se netěšily takovému obdivu jako tato kráska. .. Další kousek z dílny Yimou Zhang je opět audiovizuálně překrásný, ovšem příběhová linie je ještě slabší než ve filmu Hrdina. Dějové zvraty mají minimální efekt a celkový dojem zavání prázdnotou, až běda. ()
Každý druhý komentář zde toto dílo logicky srovnává s Hrdinou, přičemž ten z tohoto srovnání vychází zpravidla lépe. U mě je to naopak. Hrdina je stejně jako Klan úchvatné vizuálně zvukově hudební dílo, ale vadil mi u něj ten politický obsah, kde pak ono "státotvorné" ponaučení mi bylo dost proti srsti. Klan je jednodušší - je o lásce a díky tomu pro mě působivější. Sice po asi sedmdesáti minutách přijde série dějových zvratů, které musíte brát s nadhledem, jinak by vám také mohl přestat příběh fungovat, ale v zásadě hlavní dějová linie je prostá. Je ovšem jasné, že na tento typ filmů se chodí ne tak kvůli příběhu, ale především kvůli formě a ta je strhující. Ať už jde o skvěle natočené bojové scény, které opět mají blíže k baletu (ač vizuální stylizace není tak silná jako v Hrdinovi), nebo ať jde o nádherně nasnímané exteriéry čínské přírody - je zkrátka nač se dívat. To ostatně platí i hercích a především pak o krásné Ziyi Zhang. Hudba od Shigeru Umebayashiho je sice podobná Dunovu Tygru a drakovi, ale pořád se to poslouchá moc pěkně. ()
V porovnaní s Hrdinom je Klan skromnejší (čo však neznamená menšiu výslednu kvalitu filmu ako celku) - tak po vertikale (forma je stale uchvatna, ale to caro z Hrdinu uz nema az taky silny ucinok) ako aj po horizontale (civilnejší pribeh lásky oproti štátotvornému budovaniu v Hrdinovi). A aj keď nejde o veľký epos, poteší posun v spôsobe predkladania príbehu - oproti mozaikovému dopĺnaniu fragmentov do výslednej skladačky v Hrdinovi, sa teraz výsledný obraz vrství postupným premazávaním videného. Čo sa týka estetického zážitku -Yimou skratka v tretej etape svojej tvorby (po "trilogii zenskej vasne" - ako ju raz nazval Tetsuo a po socialno kriticky ladenych pribehoch z cinskeho vidieka) komponuje svoje filmy coraz viac ako "poeticko-lyricku audiovizualnu kaligrafiu". ()
Čínská velkovýpravná obdoba archetypu o zakázané lásce mezi Romeem a Julií, se zakomponovaným rastrem povrchnosti, geniálními choreografiemi, prvky kung-fu baletu, východní asijskou akční onanií, partnerským trojúhelníkem, místy až erotickým dusnem, balancováním mezi matriarchátem a patriarchátem, posmutněle podzimní pastelovou krajinou (která se v závěru symbolicky promění v zimní), naprosto dokonalou mizanscénou, pohádkově primitivním dějem a skutečně skvostnou vizuální stránkou, která nakonec všechny neduhy tohoto velkodíla zachraňuje... Nudu a obsahovou prázdnotu ale úplně dokonale nezakryje... Podobné filmy: Hrdina, Tygr a drak ()
Obrazová hyperbomba která vás pohltí hned jakmile se děj octne v nevěstinci (asi po 2 minutách) a už vás to jaksi nepustí. Skvělej "bubnovej tanec" a super akce ve stylu Dr. Octopuse. Dějově možná trochu překombinované, ale (pro mě) asi lepší než Hrdina hlavně kvůli krásné přírodě a KRÁSNÉ Zhang Ziyi kterou naprosto žeru. :-) ()
Po Hrdinovi výrazný posun dolů. Jedná se v podstatě o romantický bojový příběh milostného trojúhelníku. Scénář není rozhodně originální, ale to není důležité, pokud se to správně podá ( viz Titanic ). Jenže tady bohužel téměř vůbec nefunguje právě to nejzákladnější, co podobný druh filmů potřebuje ( a Hrdina to rozhodně měl ) - chemie mezi postavami a tím i celková emocionálnost příběhu. To taky znamená, že scény, které měly být velmi dramatické, tak mi dramatické nepřipadaly a příliš vážné dialogy zaváněly patetičností. Souboje a jejich choreografie pěkná, bohužel zbytečně samoúčelně efektní ( určité podobnosti s Matrixem ). To, co mě u Hrdiny rozechvělo a přimrazilo do sedačky, mně tady nechalo poměrně chladným - i ten závěr, to už se nedalo skousnout. Zhang Ziyi ovšem nádherná. ()
(2,5* - za hezké malůvky) ()
Jin doprovází Mei ke klanu létajících dýk. po cestě zabijí mnoho vojáků. na konci putování je čas, dozvědět se kdo je kdo. režisér Y.Zhang si mě získal už Hrdinou. že boj povýšený na tanec má být základním stavebním kamenem snímku, nám je předvedeno již v úvodu při ,,hře na ozvěnu". nechápu, kde stále bere nové nápady pro své akčně vizuální umělecké polohy. jak dokáže vnést poezii do letícího šípu, ale hlavně do DÝKY. na lásku není čas, vojska se blíží. Láska. jako by tam tak nějak překážela., ale i zde čeká něco překvapivého a neskutečně silného. Y.Zhang je pro mě básník a Z.Zhang je krásná. dokonale patří do této pestré hry barev. lituji všechny, kteří si nemůžou tuto báseň vychutnat v parádním DTS. ()
Soundtrack Shigeru Umebayashi: 1. Opening title ,2. Beauty Song (Jia Ren Qu) ,3. The Echo Game ,4. The Peonyhouse ,5. Battle in the Forest ,6. Taking her hand ,7. Leo's Eyes ,8. Lovers - Flower Garden ,9. No way out ,10. Lovers ,11. Farewell No. 1 ,12. Bamboo Forest ,13. Ambush in 10 directions (Shi Mian Mai Fu) ,14. Leo's Theme ,15. Mei and Leo ,16. The House of Flying Daggers ,17. Lovers (Mei and Jin) ,18. Farewell No. 2 ,19. Until the end ,20. Lovers (Title Song) ()
Související novinky
Josh Brolin od Matky boží
Brolina, kterého brzy uvidíme v remaku korejského OldBoye, si zřejmě užíval maskování během natáčení westernového propadáku Jonah Hex. Brzy podstoupí ještě náročnější proměnu – zahraje si totiž… (více)
Filmasia 2008
Čtvrtý ročník festivalu asijských filmů se uskuteční 4. – 7. prosince v pražských kinech Světozor a Aero a přinese filmy z Číny, Koreje a Japonska. Z nejznámějších režisérských jmen se v programu… (více)
Po obrovském úspěchu Hrdiny se Zhang Yimou doslova bleskovou rychlostí vrací s dalším filmem ze stejného žánru. Tentokrát se s ním podívame na konec dynastie Tang, v níž vláda bojuje s tajemným klanem Létajících dýk. Perfektně vycvičení bojovníci dělají strážcům pořádku nemalé problémy, celé tři měsíce sledovala elitní dvojka - Leo (Andy Lau) a Jin (Takeshi Kaneshiro) jejich šéfa, aby ho mohla zabít a oni si hned druhý den dosadili nového. Vládní činitele už to nebaví a dají Leovi a Jinovi na dopadení nového šéfa klanu pouhých deset dní. V té chvíli se naštěstí objeví první stopa - v místním bordelu (který se samozřejmě jmenuje romanticky - Pivoňkový pavilón) pracuje slepá dívka Xiao Mei (Zhang Ziyi), která by mohla být členkou klanu. Jin se tedy v přestrojení za štamgasta vydává do tohoto podniku a Leo následně přiběhne s policejní jednotkou a když se Jin pokusí Xiao Mei naoko znásilnit, oba vsadí do vězení. Xiao Mei je možná slepá, ale není hloupá, takže si před Leem hraje i na němou. Existuje jediné řešení - Nechat Jina s Xiao Mei utéct a doufat, že ho zavede až ke klanu. A tak se s Yimouem vydáváme na velkolepý komorní roadtrip. Jin s Mei projíždějí na koních krajinou, Jin občas jakože zlikviduje pár vojáků a pak si s Mei sáhodlouze povídá. Snaží se z ní dostat nějaké informace, které pak sýčkuje Leovi, ukrytému v lese, ale sám si uvědomuje, že se řítí do osidel lásky, tím spíš, že Mei si s kovaným playboyem dost ostříleně pohrává. Jejich cesta s každým dalším ujetým kilometrem formuje jejich emoce, ale je také plná nebezpečí a překvapení. House of Flying Daggers se začal natáčet takřka hned po premiéře Hrdiny, se skoro stejným štábem, takže je tu spousta společných bodů a hlavně Yimou svůj další epos vypráví v podobném stylu. Přesto jsou v kontextu oba filmy diametrálně odlišné. Opět platí, že sledujeme příběh několika lidí, kteří jako by byli odděleni od času a prostoru. Ve filmu se (nepočítaje pár útočících bezejmenných vojáků) objeví všehovšudy nějakých šest postav, přičemž většinu času je na scéně pouze trojúhelník Jin, Leo a Xiao Mei. Na vykreslení složitých a neustále se měnících citových vazeb mezi touto trojicí si dává Yimou hodně záležet, minimálně stejně jako na pohádkových záběrech, dokonalé souhře barev a pečlivě soustružených kamerových jízdách. Hrátky s barvami tu nejsou podřízeny striktnímu řádu jako v Hrdinovi, ale také mají svůj význam a House of Flying Daggers vypadá nádherně, i když "méně dokonale" než Hrdina, v tomhle filmu nejsou jednotlivé výjevy natolik dotažené, aby ve vás způsobily citová hnutí (jako např. bitka nad jezerem nebo souboj v listí z Hrdiny), možná je to tím, že na postech kameramana a skladatele hudby jsou trošku menší šarže, obě složky jsou ale výtečné a bezchybně slouží celku. U House of Flying Daggers se Yimou odhodlal hned k několika zásadním krokům. V první půlce možná až nezdravě moc rozvíjí charaktery pomocí moudrých replik, takže tempo mírně upadá a i když je House "filmovější" než Hrdina (který je přeci jenom uměle rozsekaný do jednotlivých segmentů), musíme si počkat zhruba do půlky filmu, kdy na nás Yimou vysype hned několik point, které změní směr celého děje. Ve chvíli kdy se dozvíme tyhle důležité (a pro někoho možná šokující) informace, jako by Yimou konečně zapadnul do správných kolejí a zbytek filmu se rozjíždí k mnohem silnějším výjevům, které ve finále mohou směle soupeřit s emocionální masáží z Hrdiny. Problém je v tom, že tenhle přechod (ono nahromadění nových informací) není zvládnut zrovna bez úhony a pokud se trochu nezapřete, uslyšíte mírné skřípání. S trochou nadsázky se dá říct, že Hrdina je prakticky o ničem, je to jednoduchý příběh, který je složitě vyprávěný. House of Flying Daggers je ve své první půli úplně o ničem (ale i na to se moc hezky kouká) a Yimou mu dodá smysl až jaksi dodatečně, čímž ovšem nijak neospravedlní hodně vlažný rozjezd. Naštěstí má dobré herce a vizuální cit, který publikum odkojené občas až příliš fádní hollywoodskou produkcí, ujistí o tom, že pro podobné filmy jim bůh nadělil oči. Ano, musím vytknout přemíru počítačových efektů (především létající dýky), které občas vypadají až příliš uměle (Hrdina byl v tomhle o dost střídmější), ale jinak se proti Yimouovi nedá říct ani popel, je to prostě nádhera, do které bezvadně zapadají i nadpřirozeně krásní herci, především Zhang Ziyi, která doslova roste do krásy. A výborně hraje. V Hrdinovi měla maličkou roli, ale tady má šanci předvést, co umí, stejně jako její kolegové - Takeshi Kaneshiro a Andy Lau. Právě o Lauovi by se dalo říct, že je z celého ansámblu herecky nejzkušenější, ale nejvíc prostoru si urval mladý Kaneshiro, na němž do jisté míry ležel celý film, protože je to právě jeho přerod, který je tématem celého díla. Ze začátku to příliš nevypadá na úspěch a jak už bylo řečeno, do mysli se vám začne vkrádat kacířská myšlenka, že Yimou sice svůj filmový štětec namáčí do pestrých barev a kreslí opravdu hezké znaky, ale když se je snažíte přečíst, zjistíte, že nic neznamenají a jsou na filmovém papíře čistě jen na efekt. Ale to je omyl, ze kterého vás tvůrce vyvede v závěru filmu, i díky hercům, kteří zvládnou náročnou katarzi postav. Sněhové finále patří rozhodně k nejúchvatnějším scénám filmu. Ale mohlo být ještě úchvatnější. Sám Yimou přiznal, že u House of Flying Daggers se odklonil wuxia žánru a natočil podivný hybrid. Chybí tu především akce, i když by se z první půlky mohlo zdát, že jí je tu víc než v Hrdinovi. Jin a Xiao Mei vždycky po cestě potkají hordy vojáků a musí se jich zbavit. Ruka Ching Siu-Tunga je na choreografii i dramaturgii soubojů patrná, i řadoví bojovníci umějí věci, které by Nea donutily utéct zpět do tréninkového simulátoru, naši hrdinové pak naopak zabíjejí víceméně na dálku (Jin má luk, Mei zase dýky), málokdy se dočkáme souboje nablízko a ještě méně je tu kombinací beze zbraně (Jinův útok ve věznici vypadá zajímavě, ale odehrává se záměrně v polotmě, aby skryl případné chybičky). Akce je tu podobně "měkká" jako v Hrdinovi, souboje jsou tu působí spíš jako tanec a vizuální prvek, necítíte v nich sílu a důraz (takhle holt wuxia filmy vypadají, ale i v Tygrovi a Drakovi je poznat určitý náboj akčních scén. Ten tam musí být, abyste se o hrdiny trochu báli, viz souboj Zhang Ziyi vs. Michelle Yeoh. Podobné napětí v Yimouových filmech úplně chybí), navíc kromě Andyho Laua (a to ještě tak napůl) nemá žádný z herců patřičný bojový výcvik a Zhang Ziyi, i když se s každým novým filmem zlepšuje, předvede spíš hezkou akrobacii než bojové prvky. Možná se vám zdá, že se o soubojích rozepisuji až příliš, ale pro řadu lidí jsou asijské filmy pořád ještě synonymem poskakujících, vřískajících hrdinů, kteří přijdou do baru a srovnají ho se zemí. A žánr wuxia navíc bojová umění a nadpřirozené schopnosti svých hrdinů nemůže jen tak ignorovat. Jakkoliv mám proti akčním scénám v House of Flying Daggers výhrady, patří k tomu nejlepšímu co loni v Asii vzniklo a Ching Siu-Tung opět dokázal, že patří ke špičce, navzdory tomu, že musel kašírovat víc než obvykle. Jen to mohlo být ještě lepší. To ostatně platí o celém filmu, který jako duch pronásleduje zápach spálené šance. Je to velice slabá vůně, ale filmoví fajnšmekři ji přesto postřehnou a nemohou ji ignorovat. Ale netruchlete, komu se líbil Hrdina, tomu se bude líbit House of Flying Daggers a notoričtí odpuzovači tentokrát nebudou "zpruzeni" politickým podtextem (ne že by tu nebyl, ale nakonec zjistíte, že nemá žádný význam) a "létacími scénami", a Yimou přiznal, že udělal pár chyb a že se z nich poučí. I když se to spíš vztahovalo k onomu žánrovému manévrování, které lze vyřešit jednoduše - House of Flying Daggers není wuxia, je to dobová romance, proložená akčními scénami (opravdu jen ve smyslu pentliček). A sakra dobrá, pokud to z předchozích řádků dostatečně nevyznělo. 80% () (méně) (více)