Poslední dům nalevo

Na rozdíl od remaku pojal Craven svůj film jako satiru na společnost, což dělal i ve svých zombiárnách. Pseudoromantické (tedy spíše kýčovité) záběry přírody jsou v přímém protikladu k jednání lidí. Rovněž v průběhu násilných scén zní příjemná country, což připomene Kubrickův Mechanický pomeranč (1971). Samotné násilí se smrskává na krev, většina záseků jde mimo kameru. Nevadí to. Film není prvoplánovým hororem, ale psychologickým dramatem. Craven chce ukázat nejen hloupé a naivní chování dívek, ale především neschopnost státního aparátu v momentě, kdy má pomáhat. Samotní policisté jsou karikaturou a jakoby vypadli z vtipů o poldech. ,,Nejedem.",,Ano, nejedem, ty debile, protože došel benzín..." Brutalita filmu je v jednání postav, a tak usekntutí ruky nebo noření pily do břicha není nutné ukazovat. Ano, citovaný Pramen panny byl zřejmě hlavní inspirací, ale podobné příběhy najdeme i v lidové slovesnosti. Touha po pomstě je pochopitelná, avšak dláždí cestu do pekla... (27.04.2017)

Cravenova klasická prvotina na motivy Bergmanova Pramene Panny. Scénář není moc propracovaný, ale o to tu ani tak nejde. Jde spíš o ryzí násilí, které nás provádí velkou částí filmu. Krvavé scény jsou i na rok 1972 velmi brutální, a možná proto byl film svými fanoušky vynášen do nebeských výšin. Povedený horor, který na každého zřejmě zapůsobí jiným dojmem, ale mně se líbil (hlavně díky povedené atmosféře). PS. Mám rád, když ve filmu lidé kladou po domě pasti. K tomuto principu se Craven částečně vrátil ve své Noční můře v Elm Street. Ale nejlepším takovým filmem stejně zůstává Sám doma. (10.07.2011)

Má rodič právo popraviť vraha svojho dieťaťa? Téma na obsiahlu diskusiu a námet na seriózny film (viz. Prameň panny Ingmara Bergmana). Lenže rejža Wes Craven a producent Sean S. Cunningham nechceli natočiť seriózny film. Sexuálne poníženie a šokujúce násilie na človeku miešajú s veselou hippie hudbou a komediálnymi výstupmi prihlúplych malomeštiackych policajtov. A síce tým zaujímavo nabúravajú štylistické klišé filmov doby kvetinových detí, filmárskym amatérizmom svoje dielo potápajú do bažín lacnej provokácie. (05.10.2003)

Tohle killer movie/ exploitation je pradědkem Devil's Rejects, ale i dalších podobných násilností, co se za posledních 30 let natočily. Samozřejmě to nedosahuje takové míry shockingu jako kdejaký dnešní snímek, ale svůj půvab to myslím zdaleka ještě neztratilo./ Parta saďourů --nadšenec do sexuálních zločinů, hrubián vůdčí typ, jedna blbá nána, slaboch závislák (what would you do if you were me?)-- si na útěků z vězení chytí dvě mladý holky. Pohrají si s nimi stylem ponížít, znásilnit & zabít, jenže náhodná návštěva rodičů jedné z obětí se jim pak po právu vymstí./ Ačkoliv už to dneska sem tam působí nechtěně vtipně, případně amatérsky, odlehčené momenty se střídají s těmi vážnými a překvapivě naléhavými. Jedna pasáž se dostane vyloženě nad věc, když skvěle zachytí onu pověstnou prázdnotu těsně po vražedném aktu. And the road leads to nowhere... (screeny) (24.12.2008)

Chápu,že je film pokládán za jeden ze základních kamenů žánru exploitation, určitě, to na tu dobu, silná káva. Ale i tak sem se značnou část filmu nudil a co se brutality týče, ty největší masakry stejně nejsou vidět. Herecké výkony(na které se u exploitationech celkem hodně sází) jsou zde až komické, hlavně co se rodičů Mari týče, to je vážně tragedie,člověk jim nevěří ani nos mezi očima. Vraždící trojka je celkem správně uchylná. Určitě to v té době muselo být silné sousto, ale být film o něco mladší,je to jen celkem slabá nuda. Každopádně ctím klasiku v žánru a chápu ten kultovní status. (20.06.2009)