Úsměv Mony Lisy

Konzervativní padesátá léta v Americe a jejich dopad na výchovu dívek na školách - tak nějak bych parafrázoval tenhle film..... O padesátých letech jsem nedávno viděl tolik vychvalované "Daleko do nebe" a kupodivu se mi tenhle líbil daleko víc. Možná proto, že Julii odjakživa miluju (hvězdička navíc :) a taky muzika (kdo by hned od prvních tónů nepoznal stejnou skladatelskou ruku jako v "Moštárně").... Chybí sice trošku hlubší prokreslení postav, ale vyvažuje to výborný casting.... O vzahu učitele a žáků už byly určitě natočeny lepší filmy, ale tenhle mě - k mému překvapení - ani trochu neurazil (a to fakt nejsem ženská !)..... 70% (30.06.2004)

Prestižní dívčí univerzita Wellesley. Babyboom konzervativních 50.let. Ideálem nastrojená ženuška z předměstí-motorová myš domácí, obletující svého manžílka po příchodu z roboty. V akademickém světě i za hranicemi campusu se střetává tradiční schematický svět předurčených rolí s liberálním smýšlením, které by chtělo zatuchlé škatulky provětrat. Svobodomyslná učitelka Katherine brojí proti vládnoucímu světu ženské závislosti v pokusu Mikea Newella o protipól Společnosti mrtvých básníků. Výsledný obraz je jemnější, uhlazenější, ale plošší. Newell maluje svou líbivou krajinku Žena v kruhu dívek za pomocí hvězdné stáje hollywoodských klisen. Julia Roberts je překvapivě nejmatnější, žákyně předčily svou učitelku a vyznamenání by si zasloužily Kirsten Dunst a Maggie Gyllenhaal. Scénář je nenápaditý, režijně Newellovi chybí tah na branku, ale klade silný důraz na dva motivy. Úsměv. Člověčí schopnost, za kterou se skrývá tisíce příčin, tvarů a odstínů. A Mona Lisa? Nejznámější umělecké dílo světa. Tváří v tvář Da Vinciho portrétu překvapuje, jak je za skleněnou ochranou malý, nahý a bezbranný pod blesky zuřivě fotografujících japonských turistů. Jakoby se jeho krása rozplývala pod tíhou očekávání. Snad proto, že před spatřením originálu jsme ho viděli stokrát v reprodukcích? (01.06.2007)

Už ve filmech Stávka a Čmuchalky jsme společně s Kirsten Dunst poznali slasti a strasti života náctiletých v 60. a 70. letech, nyní se vracíme obloukem do 50. le a opět díky Kirsten prožíváme mnoho paradoxů jedné epochy. Kdeže se nalézala ta demokratická pokroková společnost USA pár let do 2. světové? V pravěku, vážení. (27.12.2010)

Tak Monu Lízu považujem za prvú maľbu mužatky na svete a jej krivý úsmev mi vôbec neimponuje, ale zas stále lepšie ako úsmev Julie Roberts. Tá keď otvorí ústa, vždy sa bojím, že ma zje. A čo ešte keď si zívne! A že tu zívali poriadne všetky protagonistky, no z úst im unikal hlavne vzduch feminizmu. Unavili ma. Neviem, či to bolo cieľom. (30.05.2022)

Svobodomyslný učitel s nejasnou minulostí, záporným vztahem k autoritám a naopak kladným vztahem ke svému oboru, který svou životní i profesní filosofií naprosto zásadně ovlivní některé studenty. Mona Lise Smile je feministickou variací Weirovy Společnosti mrtvých básníků. Oba filmy mají společné i téma nalezení vlastní osobnosti a role v budoucím životě – zatímco u mladíků ze Společnosti mrtvých básníků jde o to co a jak budou po skončení univerzity dělat, studentky z Mona Lisa Smile řeší existenční problém možnosti postavit se před tuto volbu. Rigidní americkou poválečnou společností vštěpovaná role manželky a domácí puťky (monogamie a rodina nade vše) se jeví jako jediná možná „volba“. Univerzita je elitní plemenářský závod, který produkuje vzdělané ženušky – přesně takové které si vybírá úspěšně graduovaný student ze Společnosti mrtvých básníků. Výtvarné umění má být klíčem k nalezení sebe sama – skrz nekanonickou interpretaci klasických děl se hrdinky učí samostatnému myšlení, které nelze spoutat konvencemi. Zatímco ve Společnosti mrtvých básníků byla poezie opravdu živým a funkčním nástrojem sebenalezení, je v Mona Lisa Smile výtvarné umění pouze znouzectností – jedinou fungující scénou je odhalení obrazu Pollocka, který působí ve strnulém protředí filmu opravdu jako zjevení. (11.10.2006)