Dobrý ročník

Podobné pocity mě přepadly po shlédnutí filmu Svéráz národního lovu - tehdy jsem měl akutní chuť na vodku, teď mám nutkavou potřebu loknout si vína (možná i proto, že v něm je pravda). Bohužel víno nám včera došlo (stejně to bylo portské, takže nic francouzského). No a co dodat k filmu? Nenápadný rozjezd ve workoholickém tempu, kdy čas jsou peníze, peníze a pak zase peníze, kdy jedním slovem lze (skoro) vše získat či (skoro) vše ztratit. Stejně nenápadný odjezd z londýnského šílenství na francouzský prosluněný venkov. A pak... z filmu začala vyzařovat taková pozitivní a příjemná atmosféra, která postupně sílila, až mě vtáhla natolik, že jsem byl na chvíli připraven vyběhnout ven, chytit stopa a hurá na francouzské vinice! Uff - je mi jasné, že realita nebude tak poetická, ale koneckonců, tohle je film a ten si může dovolit poetiku lít divákům do hlav po hektolitrech (když už teda není na nalití to víno). Ridley Scott mě překvapil (pokolikáté už?), protože romantiku, takhle dobrou, takhle osobitou, takhle lahodnou a takhle vizuálně precizní jsem od něj fakt nečekal. I herci byli výborní, Crowe, Highmore, Finney, Panjabi, Bourdon... A i když jsem Marion Cotillard viděl už dříve, v paměti mi natvrdo uvázla až tady (fakt byla vždycky tak hezká?). Regulérních 85% po prvním shlédnutí a k páté "michelinské" hvězdě je jen kousek... (13.03.2014)

Slovo "dobrý" bych v názvu změnil na slovo "vynikající" a toto slovo bych pak přiřadil ke všemu co souvisí s tímto filmem. Docela i chápu premiéru v prosinci, přijdete ze zimy do kina a z kina odejte s hřejivým vnitřním pocitem, který překoná Vaše vnější i vnitřní mrazy na delší dobu. Postava Maxe je naprosto skvěle napsaná a Russell jí přenesl moc dobře na plátno a tak se zase po dlouhé době stalo to, že hlavní hrdina mě byl neskutečně blízký. Jinak před slovo "hrají" může POMO klidně přidat slovo "dobře" a před slovo "režie" slovo dobrá . Bude stylový a ještě to bude pravda. O krásných záběrech na Provence se raději nebudu moc zmiňovat a kameranovi koupím za jeho práci nějaký dobrý ročník . Marion Cotillard je stejně tak krásná žena, jako dobrá herečka , no a ten její zadeček to je taky dobrej ročník . Jo a víte jaký soundtrack k tomuto filmu?? No jasně, že dobrý . Takže pomalu, abych dopsal komentář dopil sklenku červeného vína zajedl to sýrem a připravil si foťák, mapu a auto vydal se na výlet do Provence ! (13.12.2006)

Filmy o přehodnocení současného života, o nalezení správného místa k vlastnímu bytí a o pravých přátelích u mě mají dveře vždy otevřené a když Ridley Scott natočí svůj osobní emoční vrchol a Russel Crowe hraje ve svém bloumání po Provence na city jak nikdy, je rozhodnuto. Lidský a v nejlepším slova smyslu hřejivý úspěch. (01.03.2007)

V režijní filmografii pana Ridleyho Scotta, se jedná o naprosto ojedinělý snímek. Dobrý ročník se rozjíždí ihned od začátku a stejně rychle jako mi byl na úvod Max (Crowe) nesympatický, stejně rychle si mě začal získávat. Čím víc času jeho postava tráví na francouzském venkově, tím víc mě film dostával. Kromě pěkné hudby, krásných hereček a výkonu Russela Crowea, se mi moc líbilo to, jak Scott výborně střídal scény z uspěchaného a chladného velkoměsta s prostředím prosluněných francouzských vinic. I moje volba by byla jasná a jasné je i hodnocení. (01.04.2011)

Everything matures... eventually. Ridley Scott střídá malé filmy s těmi velkými a já nevidím důvod, proč bych měl dávat "pouze" čtyřhvězdičkové hodnocení, přestože Dorý ročník není nic světoborného a jedná se jenom o další z řady pohodových a oddechových filmů jak pro tvůrce, tak i pro diváka. Dobrý ročník šlechtí to, že se nejedná o film snažící se o něco víc, jako tomu bylo u Scottových Švindlířů, a taky fakt, že tady nejde vůbec o naplnění žánrové šablony nápravy arogantního sobce (protože ho za a) hraje charizmatický Russell Crowe s pověstí bijce a za b) k žádné nápravě ve skutečnosti nedojde v závěru filmu) a Scott si s jednotlivými scéhamty a klišé pohrává. Londýnské epizody jsou v chladných barvách, ty z Provence v teplých a dají upomenout jak na hollywoodskou klasiku A Bůh stvořil ženu, tak i na rozverné eskapády jako z Mého strýčka či Pana Hulota na prázdninách od Jacquese Tatiho (tyto tři jmenované filmy jsou dokonce na hrdinově rande s místní servírkou promítány na pozadí). Scott se navíc může opřít o vyloženě příjemnou hudbu a kvalitní herecké obsazení i pro ty nejmenší role (dalším plusem je, že zde nejsou žádné figurky a povinné žánrové propriety komplikující hrdinovi cestu ke zdárnému konci jsou odsouvány na druhou kolej, viz údajná sestřenice), umně balancuje na vlnách sentimentu a patosu a málokdy je skutečně kýčovitý. Ridley dozrál do dobrého ročníku. :-) (21.01.2007)