Režie:
Antonín MoskalykScénář:
Jiří HubačKamera:
Miloslav HarvanHudba:
Luboš FišerHrají:
Věra Galatíková, Jiří Vala, Dana Medřická, Ladislav Pešek, Michal Suchánek, Vladimír Krigl, Josef Konzal, Josef Hlinomaz, Vladimír Krška, Miriam ChytilováObsahy(1)
Příběh bezdětné rodiny a malého chlapce z dětského domova... Bezdětní manželé Karel (J. Vala) a Věra (V. Galatíková) už v životě zkusili mnohé: studovat, uplatnit se v zaměstnání. Nic z toho je však plně neuspokojilo. Dokázali si však vytvořit domov a ten chtějí teď nabídnout někomu třetímu, chlapci z dětského domova. Věra a její rodiče (ve skvělém podání Dany Medřické a Ladislava Peška) jsou chlapcem, který je u nich zatím jen na zkoušku, nadšeni. Karel, který sám žije v pocitu životního neúspěchu, se však s novým členem rodiny sžívá jen ztěžka a pomalu. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (72)
Prosta sentimentu musím smeknout před Medřickou a Peškem, přestože oba doteď nepatřili mezi mé top herce. Dokonce i dětská role Michala Suchánka je tady úžasně spontánní, uvěřitelná, rozmilá. Mnoho moudrých výroků padlo z úst prarodičů. Mezigenerační soužití, jak má být - tak akorát konfliktní, tak akorát otravné a zároveň nadčasově moudré. Pozdní léto nyní považuji za poklad české filmové tvorby. Psychologicky výživná a z hlediska manželského soužití a bilance sociálních priorit bezdětného páru velmi hodnotná studie. ()
Dobre napísaná a dobre zahraná inscenácia o dráme jedného veľkého rozhodnutia v malom kruhu rodiny. Detské osadenstvo nemalo veľa dialógov, takže sa veľmi neprejavilo, ale aj tak mám pocit, že keby to režíroval Kachyňa, tak by to vyzeralo oveľa prirodzenejšie. –––– Aby se člověk stal doopravdy otcem, musí přestát žít svůj vlastní život. A to je pravda, člověče. ()
Malý, ale velmi lidský televizní film podle scénáře Jiřího Hubače. Je zajímavé, jak se u mě coby diváka vyvíjí s postupem času percepce tohoto snímku - dřív jsem tenhle televizní film vnímal jen jako citové vydírání, teď na prahu padesátky mi najednou ten samý snímek připadá jako citlivá sonda do bezútěšnosti bezdětné rodiny a ještě bolavější vhled do reality ústavní výchovy - místo konejšivé náruče (byť třeba náhradních) rodičů studené sevření dětského domova... ()
Hubač asi nikdy nic špatného nenapsal. Moskalyk byl již v té době zkušený televizní režisér, katastrofu, v niž se Petru Kostkovi proměnila Konvalinková v Hegerlíkovou, teprve připravoval. A tak sáhl pro kvalitní dospělé herce, které doplnil tehdy výborným Michalem Suchánkem. V téhle inscenaci je zkrátka všechno dobře. ()
Nedělám to často, ale tenhle TV film jsem si pustil jen ze zájmu o téma. Presto, že mám tři děti a sedm vnuků mám pocit, že jsem tu (viz téma) něco zmeškal či zameškal. Moje babička měla čtyři kluky a ještě si vzala sirotka. Snad je to důvod a zároveň omluva. Vstup do filmu je impozantní. Pak se to poněkud ztrácí a ředí. Happy end pak opět svědčí o scénáristově zkušenosti. Přestože je film poplatný době, i když se zcela vyhne ideologii, jádro problému u lidí přetrvává - a u zvířat nejspíš také. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (2)
- Jedná se o volné pokračování filmu Dlouhý podzimní den (1971). (sator)
- Poprvé před kamerou Michal Suchánek. (M.B)
Reklama