Vzpomínky

Tony Scott si jednoznačně libuje v konspiračních hi-tech hypotetických kauzách, v nichž stát coby instituce eticky selže a začne porušovat základní lidská práva tím, že začne zasahovat a nahlížet lidem do soukromí. Předvedl to již ve svém mistrném thrilleru Nepřítel státu, jehož sémantiku v Déjà Vu volně rozvíjí... Jakoby scénáristé Scottova nového filmu skřížili dějový model Nepřítel státu s naračním experimentem snímku Osudový dotek. Na téma časového paradoxu se ovšem dostane až v druhé polovině filmu a dá se říci, že ono skloubení funguje překvapivě dobře. Akční expozice snímku se standardy videoklipové rychlosti střihu a epileptickou skladbou záběrů složenou převážně ze švenků z plošin, helikoptér atd. točených pouze na efekt se dá naštěstí bez újmy na diváckém prožitku přežít a pak už nastupuje skutečně zajímavá dějová linka a stále nesmírně charismatický Denzel Washington. U Scotta jsou vždy téměř všichni hrdinové naprostí workoholici, spíše však geekové, tedy lidé s obšírnými technickými či odbornými znalostmi a talentem byvše skutečně nevšedně zapálení pro svůj obor, nejinak je tomu i v Déjà Vu. Jen onen v názvu zmíněný pocit se mi ani hrdinům nedostavil snad ani jednou a marně jsem pátral, proč vyšetřovací metoda dala přeneseně název celému filmu. Možná že Denzel Washington hraje Tonyho filmech až nezdravě často... :-) Podobné filmy: Nepřítel státu, Frekvence, Svěrací kazajka, Osudový dotek (09.01.2009)

Starí majstri Jerry Bruckheimer a Tony Scott dávajú dokopy Van Dammeho Timecopa a Gilliamovych Dvanásť opíc. Skvelý Denzel Washington si hrdinsky prestrieľava cestu skrz filmársku precíznosť, ktorej nechýba rovnaké množstvo dobrých scenáristických nápadov, ako logických dier. Vrátane tej najväčšej, ktorá sa podriaďuje romantickému (ale emocionálne príjemnému) happyendu. Príjemná oddychovka, pri ktorej neradno premýšľať. (17.06.2007)

Nemôžem si pomôcť, proste mám "nového Tonyho Scotta" rovnako rád ako toho starého (Posledný skaut, Pravdivá romanca), ak nie dokonca radšej. Toto je trochu návrat k vizuálnej umiernenosti, ale v okamihu "predstavovania technológie" to Tony opäť rozbalí a začne tučný adrenalín. Naháňanie minulosti s "okuliarmi do uplynulého času" je pre mňa najdravší filmový zážitok od záverečnej naháňačky z Bournovho mýtu. A Denzel Washington sa prediera na post môjho najobľúbenejšieho súčasného herca - tu o čosi menej fraferí a je celkovo usmievavejší a sympatickejší a je to fajn. (28.03.2007)

Když jsem přemýšlel jak svůj komentář k tomuto filmu začnu, pomohl mě velmi výrazně komentář uživatele Sta, který nazačátku komentu píše, že je na tento snímek moc inteligentní a svůj koment zakončil, že četl Einsteinovu teorii relativity a další materiály. Škoda jen, že při své velké inteligenci nezjistil, že po skončení věty se píše velké písmenko. Takže! Na tento snímek jsem pěkně blbej a musel jsem se pekelně soustředit abych byl neustále v obráze a pochopil děj. Můžu si gratulovat i při mé malé inteligenci jsem to zvládnul i když zejména v prostřední časti filmu jsem měl co dělat, abych vše pochopil. Ještě vymaknější než děj byli akční scény. Automobilová honička ve dvou časvých pásmech byla originální každým coulem a v kině jsem nadšením málem spadnul ze sedačky prdelí na podlahu jak mě uzemnila její dynamika a perfetkní nasnímaní. Myslím si, že film má nevyužitý poteniconál v postavě zaporáka, který byl skvělý. Ostatně i špiclování soukromí je velmi zajímavé téma. Mluvit o tom, že Denzel Washington podal dobrý herecký výkon už tak zajímavé téma asi není. Bohužel pátou hvězdičku z mého hodnocení ukradl závěr filmu s tím si fakt tvůrci měli více vyhrát. Film skončil a zatímco uživatel Sta se odebere do postele, kde na něj čeká Einsteinova teorie relativity a další materiály. Já bych nejraději pozval na večeři krásnou Paulu Patton a snažil bych se o dobrou společnost, protože existují na světě mnohem krásnější věci než onanie nad svým egem. (18.01.2007)

Tak ovšem tímhle Déja Vu si u mě Tony Scott značně polepšil. Poletování z jednoho času do druhého už nejednoho tvůrce stálo natlučený čumák, protože šťourové se vždycky najdou, tady ale není moc za co popotahovat. Mě to tedy do "ok, tak se teda nechám slastně oblbnout" krásně sedlo a když už jsem se v některých místech chystala ježit, dostala jsem vzápětí roubík v podobě excelentního vybruslení. (07.03.2007)