Poslední vlak

Film o exporte Židov do koncentráku je stávka na istotu. Každému je jasné, že z toho bude silný a emóciami nabitý príbeh, z ktorého by ani úplný amatér nedokázal spraviť zlý film. Áno, sú tam silné momenty, no väčšinou je to len taká stokrát videná rutina, od Vilsmaiera som určite čakal viac. Nakoniec z toho vznikla len komorná dráma, ktorá pôsobí až príliš televízne. Ani herci, ktorí by mali takýto príbeh ťahať, mi neprišli nejako extra presvedčiví. Možno som už prejedený z všetkých tých filmov o koncentrákoch, no určite je dobré, že sa stále nakrúcajú, aby sa na tieto hrôzy nezabudlo. Ja si pre emócie zájdem do Osviečimu, lebo vidieť tie následky hrôz naživo je stokrát silnejšie, ako akýkoľvek film. (24.04.2015)

Kolovrátkové celuloidové utrpení. Dvě situace opakované 125 minut tisíckrát dokola. Ve scénáři najdete jenom věty "miluju tě" "to víš že tě miluju" a "nikdy tě neopustim". Do toho všeho ty debilní nesmyslný flashbacky. Sorry, ale tohle nikdy víc. Navíc bych něco takovýho čekal spíš na Primě v sobotu ve čtyři odpoledne, než v kině. (05.10.2007)

Člověk může být sebesilnější, největší sílu však získá když se spojí síla fyzická se silou vnitřní a to ještě posílené touhou žít. Ano touha žít je to vočom tenhle film je. Touha žít a přežít. Ta touha, když ne sebe, zachránit a darovat život alespoň svým blízkým. Škoda jen, občasných hluchých a vlekoucích se míst. 3-4* (24.01.2011)

Nic nového pod sluncem, což však není málo. Film je natočen přesně tak, jak byste od podobného filmu čekali. Na jednu stranu bez špetky nápadu či "originality", na druhou stranu s některými zajímavými hereckými výkony. Obzvlášť se mi líbil Stanislav Zindulka a Juraj Kukura. Pokud ale hledáte nadprůměrný film točící se kolem Židů, Pianista je lepší volbou. Poslední vlak jsou slabší čtyři hvězdy. (05.02.2012)

Poslední vlak postrádá to podstatné - přirozenost. Chybí ta správná člověčina, která dokáže chytit za srdce, zato je tu přehršle prázdných gest. Naprázdno vychází snaha využít židovské anekdoty či použití retrospektivy. Kladu si otázku, zda je to tím, že od války uběhlo už tolik času. Filmy točené po válce měly tu výhodu, že jí většina tvůrců sama zažila. Tady je rozdíl asi tak velký jako mezi Rebely a filmy ze šedesátých let. Výsledek působí uměle. Za zmínku stojí vynikající herecký výkon Niny Divíškové. (23.04.2015)