Transformers

More than meets the eye... Nebo ne? Zamrzí, že Michael Bay od sympatického, byť neúspěšného, Ostrova udělal krok zpět k bezduché akční zábavě pro davy. Nenadchne, že si opět neodpustil svůj tradiční, epilepsii vyvolávající střih. Vyloženě naštve, že veškerý děj se odehraje v úvodním psaném titulku... Vše z výše zmíněného bych byl ochoten tvůrcům odpustil, kdyby mě dokázali strhnout. Což se sice Transformerům dařilo, ale pouze v dílčích momentech, rozhodně ne během celé či alespoň většiny stopáže. První část filmu, která stojí především na LaBeoufovi je ucházející a mnohé slibuje. Jenže celý snímek pošle do kopru střední část od momentu s hrou na schovávanou až po rozmrazení Megatrona. Humoru je zde sice více, ale nefunguje ani v nejmenším, Shia z plátna prakticky zmizí a prim hrají samotní roboti v čele s "filosofujícím" Optimem a rádoby vtipnými rolemi Johna Turturra a Jona Voighta. Poslední třetina je sice jedno nepřetržité akční inferno, ovšem až příliš nepřehledné a přeplácané. Co se nesporně povedlo je technická stránka filmu. V ILM evidentně jeli přesčasy, Jablonsky složil úderný soundtrack, akce je správně komiksově nadsazená a pár scén typu nástupu Autobotů na scénu zarazí do sedadla. Co naopak sráží Transformery, je až příliš nadsazená délka, trapná moudra Optima, spousta zbytečných robotů, kteří mají sotva svých pár vteřin slávy, a malý echt otravný Deceptikon. Transformeři nezklamou. Nenudí, pobaví, ale žádný valný dojem nezanechají. (13.08.2007)

Transformers, aneb jak klasický outsider pomocí obrovských hraček z vesmíru sbalil kočku, se kterou bude ještě několik let trpět předčasnou ejakulací. Shia LaBeouf tady předvádí komická čísla, vystižená jak z jiného filmu, na pozadí patetických frází, před kterými bledne i Emmerich, které pronášejí roboti a jež naprosto nemůžou padnout na úrodnou půdu. Megan Fox by člověk sledoval (svlékal) pohledem raději, než ty hory železa, ale i ona v těch všech řečech odnikud nikam "zdatně" sekunduje. A Michael Bay se opakuje, opakuje, opakuje. Bublina roku. (11.12.2007)

Tenhle film mi připomněl jeden dobrej vtip a za to má jednu hvězdičku navíc. Schválně vám ho řeknu, jestli se vám taky bude tak líbit (a vždycky si představujte, co ta ruka na příkaz dělá, ju?) Chlapovi utrhne ve válce bomba ruku a tak mu dají robotickou, ovladatelnou hlasem. Stačí jí říct: "Vezmi vajíčko!" a ruka vezme vajíčko nebo: "Otevři láhev kečupu!" a ruka otevře kečup. Jednou je takhle v hospodě a když po tom pátým pivku se mu už chce pořádně na ten hajzlík, tak si řekne, že půjde a že to udělá tou svou novou rukou, aby jako na všechny kolem udělal dojem. Přijde k mušli a říká: "Ruko, sundej mi kalhoty a podrž mi ho nad mušlí!" a ruka to během jeho činnosti udělá. "Teď mi ho otřep!" a ruka mu ho otřepává. "Ne tak silně! To už mi ho sakra rovnou urvi! AUUU! DO PRDELE! DO HAJZLU!" :D Tu druhou hvězdičku má tenhle film ode mě za výběr aut pro hodný roboty, protože to jsou vozítka jedna báseň. Zbytek filmu se mi nelíbil. Já nevím, možná jsem opravdu divnej, že se mi nelíbí tyhle píčoviny. Já se chci při koukání na film s postavama sžít, chci mít o ně strach, chci aby nebyly hloupý a bez citu, chci aby byly aspoň trochu propracovaný a složitější než puzzle o dvou kouscích, aby se nechovaly jako po lobotomii. Chci bejt napnutej, jestli holku svýho srdce dostane, jestli se mu povede pomocí vlásenky zachránit celej vesmír a ještě si mezitím odskočit na jedno pořádně vychlazený pivko a hambáče do World of Libresse... Vím, že od blockbusteru je chtít víc než jen slova přílišné očekávání, jenže... Jsem asi doživotní optimista. Když mohl tak bombasticky dopadnout Ironman, proč ne i tohle? Já vám to řeknu. V Ironmanovi jsou klišé. Kde taky ne? Ale je tam i ještě něco jinýho. Realismus (přinejmenším realismus Smrtonosné pasti 2, kde si hlouposti člověk ani nestačí uvědomit a jsou pryč) a taky perfektně propracovaná postava hlavního ne/hrdiny. Žádný banální trapný humor mi nevynahradí jednoduchost a bezduchost digitálních efektů bez příběhu nebo živých lidí. Protože to je to, o čem jsou filmy. O lidech. Někdy třeba zakamuflovaných do robotů, někdy do zvířat, nebo jiných potvor. Ale vždycky o lidech, jejich charakterech, touhách, přáních, hrdinství, zbabělosti, hlouposti, pýše, soucitu, pocitech, příhodách, zkušenostech... Pokud se do popředí dostanou místo lidí pouze digitální a zvukové triky, skončíme móc špatně. Aspoň co se týká vkusu. Ale nemůžu upřít Bayovi dokonalého obchodního ducha... (07.06.2008)

Kdysi dávno jsem na jedné satelitní stanici sledoval animovaný příběh obrovských robotů, měnících se v nejrůznější dopravní prostředky. I když jsem nerozuměl německým slovům, býval jsem fascinován právě jejich transformacemi. Tehdy poprvé jsem zatoužil vidět skutečný hraný film. Film, kde by se rychle svištící automobil náhle změnil v kovovou hroudu, přeskočil by svodidla a svojí půltunovou pravačkou rozmáznul hlavu nepřátelského Deceptikona. Snil jsem o takovém filmu snad celých deset let. Dnes se mi ten sen splnil. Jako školák, který dostane svojí první jedničku, jako sportovec, který překoná svůj osobní rekord, tak i já se teď tetelím jen těžko vyslovitelným blahem. Michael Bay mě ohromil. Dokázal natočit něco neskutečného a rozdrtil všechny letošní vizuální rádoby megahity hned úvodní sekvencí, ve které úřadují deceptikonští Blackout a Scorponok. Když jsem nedávno sledoval snímek Sunshine, v jedné chvíli jsem si sám pro sebe řekl, že spojení audiovizuální stránky filmu je zde k pláči krásné. Ikonická scéna monumentálního příchodu spravedlivých Autobotů na Zemi předčí audiovizuálně kterýkoliv moment ze Sunshine a budu si jí pamatovat (a přehrávat) už navždycky. Druhým nejvýraznějším momentem Transformerů je závěrečná půlhodina, ve které se střídají desítky nápaditých transformací s naprosto šokujícími zpomalenými obrazy, do nichž hřmí nádherně hluboké a dunivé hlasy Petera Cullena (Optimus Prime - zastínil i Jamese Earl Jonese coby Darth Vadera) a Hugo Weavinga (Megatron). Nic podobné jste ještě nikdy neviděli a pokud Bay neusedne na režisérskou židli Transformerů 2, tak asi již nikdy neuvidíte. Vše, co může střílet, střílí, vše, co může explodovat, exploduje. Je to nádhera. Místy snad opravdu nejde pochytit všechno, co se právě na scéně odehrává, ale to budu postupně odhalovat při dalších projekcích. A mezi tou monstrózní akcí sledujeme příběh nesmělého Sama, jehož ztvárnil skvělý a sympatický Shia LaBeouf. Samotnou kapitolou filmu jsou hlášky, které v podání robotů dostávají naprosto nový rozměr, poslouchat rozhovor Autobotů před závěrečnou apokalypsou je něco nádherného, je to fantazie. O vtipné hlášky lidí se stará kromě LaBeoufa hlavně komediant Anthony Anderson. Dále je tu kamera, mající mnohdy trajektorii šílenější než ta nejbrutálnější horská dráha, a hudba Stevea Jablonskyho, která dodává filmu komplexnost, a častokrát dokáže úplně změnit ráz celého snímku, jako když přepnete televizní program a tím je v podstatě zajištěno, že těch 135 minut se prostě nelze nudit. Ano, Bay to, kurva, dokázal! Něco přes ty dvě hodinky jsem byl znovu ten malý kluk a žil ve světě transformerů. Splnil se mi sen. Díky, pane Bayi! 150 miliónů dolarů(rozpočet)/706 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)203 miliónů dolarů(zisk z kinoprojekcí) (25.07.2007)

Čert vem geniální hlášky, čert vem slaboduchost děje a do třetice vem čert občasnou nepřehlednost bitek, když tu máme hromadu cool robotů, úchvatné destrukční orgie, spoustu špičkových momentů, fajn herce a celé je to natočeno s příjemným a úsměvným nadhledem. Shia LaBeouf je sympaťák každým coulem, Megan Fox kočka non plus ultra, analytičce Rachael Taylor to též sekne a Transformerům jakbysmet. Při úchvatném příchodu Autobotů na scénu mi málem vhrkly do očí slzy :-) Efektní "duet" Bumblebee a mé nejoblíbenější skladby z Kill Billa roztáhl můj úsměv od ucha k uchu :-) Při sledování Transformerů jsem se jakoby vrátil do teenagerských let, kdy jsem se u filmů chtěl především bavit, nezkoumal dějové nuance a u snímků podobného typu řval nadšením. A do toho jsem dnes neměl věru daleko... Pro mě s přehledem nejlepší letní blockbuster. 9/10 (11.07.2007)