Grindhouse: Planeta Teror

Jóóó, tak to byl námrd jak prase. Doporučuji koukat při konzumaci nějakýho těžkýho jídla s omáčkou, pročistíte si totiž žaludek a znečistíte si WC a zřejmě trhnete i Váš osobní rekord v délce blití. Některý scény jsou totiž výživa nad výživu. Nejvýživnější je asi každá scéna zaměřená na fikání koulí, pro nás kluky velmi citlivé téma. Na jiné téma je zase ta kočka se samopalem místo nohy, asi už jsem úplnej úchyl, ale mě to přišlo nebetyčně sexy. Vlastně vůbec, v tomhle filmu co holka, to vítaný host v mý posteli. Film, kde lítají hlavy, ruce, nohy, fikají se koule, střílí se, bouchá to, požírají se lidi, vymačkává se hnis z těla přímo do ksichtu člověka je prostě rajcovní každým coulem. Žádná planeta ještě nebyla tak bombasticky stvořená, jako brutalitou obydlená, krví nasycená a zábavnou nadsázkou přeplněná Planeta Teror. (20.09.2007)

Znatelně zábavnější než Tarantinův pokus. Toto je sympaticky nekorektní drsná zombie komedie vyvedená v stylové patině 70. let a plná cool chuťovek, kt......(část komentáře chybí, omlouváme se za nepříjemnosti)....... a druhým takovým momentem, který mě dostal, je scéna "pistole v rukách dítěte". Zkrátka Rodriguez po Sin City opět dokazuje, že nevyměkl, a do sběru stále nepatří. (07.10.2007)

Za prvé nejsem příznivcem žánru, za druhé kdyby Rodriguez natočil skutečně dobrý film, byla by první část věty zbytečná. Nejsem ani příznivcem westernu, ale Tanec s vlky nebo Mrtvý muž mě dokázaly nadchnout, což se Rodriguezovi s jeho výletem do splatterpunkových vod v žádném ohledu nepovedlo. Hrozně nemám rád dělení žánrů na vznešené a podřadné, téměř vždycky to zavání snobstvím a maloměšťáctvím. Splatterpunk je snad jediným subžánrem, který se dá už z principu jako celek bez mrknutí oka zařadit mezi poklesnou tvorbu. Záměně totiž rezignuje na tradiční estetické hodnoty a je na to dokonce hrdý. Natočit kvalitní parodii příslušného žánru je pochopitelně možné za splnění několika podmínek: 1. musím důkladně znát to, z čeho si střílím 2. měl bych ten žánr mít rád 3. musím mít k příslušné látce odstup a nadhled 4. znám velmi dobře řemeslo 5. jsem vysoce kreativní Za příklad filmů, kde jsou všechny body naplněny, může posloužit třeba série Spielbergových filmů o Indiana Jonesovi neb, pokud si chceme hrát na našem písečku, Limonádový Joe aneb koňská opera či Adéla ještě nevečeřela. Ve všech zmíněných případech scénáristé a režiséři vycházeli z toho nejpitomějšího, co se v dané produkci vyskytuje a dokázali to přetavit v něco navýsost chytrého, zábavného a dokonce umělecky hodnotného. Ty filmy baví všechny bez rozdílu, i ty, kdo by o brakové předlohy často nezavadili ani omylem. Planeta Teror pobaví hlavně žánrové fanoušky a pak ty, kteří jsou okouzleni svým prvním setkáním se splatterpunkovým stylem. Rodriguez totiž splňuje jen body číslo 1, 2 a 4, odstup evidentně nemá a není ani dostatečně kreativní. Nepochybuju, že má v dané oblasti hodně nakoukáno a že chtěl co nejvěrněji napodobit zvrácenou atmosféru svých oblíbených filmů. Jenže to ke kvalitní parodii nestačí.. Stejně jako nestačí řada vtípků rozdílné kvality. Běžný divák neocení přítomnost Tarantina ani odkazy k některým žánrovým "skvostům". Film má hluché pasáže, je plný kreténských dialogů (ty totiž v chytré parodii mají kreténsky jen vypadat, měla by se za tím skrývat "druhá lajna" - snad jediný moment, kdy se tomu Rodriguez přiblížil, byl Willisův výstup ve skladišti), režisér nedokáže vyvolávat a udržovat napětí a tak by se dalo dlouho pokračovat. Suma sumárum, je to často stejně blbé jako to, co chtěl autor parodovat. Třikrát jsem se usmál, dřevěná noha mě pobavila a na lepé tvary dívek v čele s Rose McGowan byla radost pohledět, ale na dobrý film je to celkově zatraceně málo. Celkový dojem: 35 %. (27.08.2009)

Planeta Teror je lehce o něčem jiném, ale vesměs je to hlavně planeta Grindhouse, která ukazuje, že v hlavě Rodrigueze a Tarantina není něco v pořádku a tenhle film je toho dost zdárným příkladem. Stačí se podívat na obrázky, zde na čsfd, a člověk si hned uvědomí, že toto není kdejaký filmový zážitek. Tohle je totiž ten dost možná nejlepší zážitek, co se týče béčkového filmu, že Rodriguez to tak natočil, jako počest béček, a přehání kde může. To přehánění se pak zobrazuje například ve scéně, kde holka má místo nohy kulomet a střílí s tím na nepřítele. Je to prostě blbost, která má být zábavná, ale mně to tak prostě nepřišlo. (11.09.2009)

Naše nejděsivější obavy se naplnily. Robert Rodriguez zcela rozmělnil svůj talent natočením zástupce toho nejpokleslejšího ze všech možných žánrů (když nepočítáme porno, ale k tomu nemají exploitační filmy příliš daleko). Hůř jej ani natočit nemohl, za což zaslouží jednu velkou pochvalu. Filmový materiál vypadá, jakoby prošel všemi čtyřmi žaludky nějakého přežvýkavce, dějová návaznost veškerá žádná (nevíte, jak dostat všechny hrdiny na jedno místo? Nápis „missing reel“ vám pomůže) Potěší, že se v dnešní době někdo odvážil natočit film, který věci neřeší, který se s ničím, ale opravdu s ničím…však ví víte co, kdyby kolem toho navíc nebyl takový hype, kdyby Grindhouse nebyl dobře promyšleným marketingovým tahem, nýbrž filmem natočeným „jen tak“, bylo by to milé. Je zde všechno, co si dokážete představit plus mnoho věcí, který si nejspíš představit nedokážete a je toho zatraceně hodně. Ještě před objevením nádherně jednoznačného názvu se na nás vyprsí Rose McGowan, jejímž křivkám je zasvěcená celá titulní sekvence a stejně jako většina ostatních scén má jediný účel – bavit nás. Planeta Teroru je nonstop akčním nářezem, kde nechybí krásné ženy s velkými injekčními stříkačkami, krásné ženy s velkými samopaly (namísto nohy), drsní týpci, jež mají důvod být pořádně nakrknutí, ani hnusní mutanti s nadlidskou silou. Mnohokrát mne napadlo, jestli tohle už není přece jenom trochu moc, jestli by se zde neslušelo krapet ubrat na tempu a množství přiúchylněných nápadů. Avšak, čekal jsem snad něco jiného? Nikoliv, takže předsudky stranou a enjoy! 80% Zajímavé komentáře: Visáč, ]V[()Rt (01.06.2007)