Zodiac

David Fincher už několikrát dokázal, že po skoneční jeho filmu jsem skutečně neměl náladu vzít si žlutej klouboček a oranžový slipy a jít křepčit na karneval. Spíše jsem se díval s lanem v ruce po pevných větvích v aleji . Fincher mě zase vcucnul do děje, takovým zpsůobem že jsem si celejch 160 minut připadal jak polda co ho zajímá jediný, vypátrat Zodiaca. Pěkně jsme si užil tu atmosféru oněch let . Občas mě z té atmosférky přepadaly nepříjemný pocity. S každou příbývající stopou k Zodiacovi jsem byl více a více nervoznější až jsem sámou nervozou kousnul vedle sedícho kámoše do ruky. Prostě skvělá pátračka po vrahounovi jak má bejt, ale jak jsem ji ještě nikdy neviděl. Ještě mě napadlo, co kdyby noviny v Česku otiskávaly Zodiacovi dopisy a šifry. Beztak se tam píše o hovnu ehm o politicích, takže vlastně o hovnech. (26.06.2007)

Není nic lepšího, než když jdete na film s velkým očekáváním a film ho ještě předčí. A to se stalo právě mně s tímto thrillerem. Hodně jsem si od něj sliboval a to se zcela vyplnilo. Nevím zda to byl fakt, že film režíroval osvědčený David Fincher (Sedm, Hra) nebo zajímavé téma, ale opravdu jsem se těšil. Skutečný příběh masového vraha je rozehrán podle toho jak se odehrával a to filmu svědčí. Autoři se sice mohli vyhnout trochu hlušším místům tím, že by fakta překopali a udělali scénář po hollywoodovsku – neuvěřitelný a nabitý akcí. Tomu se vyhli a já si toho cením. Přesto je Zodiac pořádně napínavý a vše graduje závěrečnou půlhodinou. A samotný rozřešení? Takové, jak ho napsal sám život. Pro mě (zatím) film roku, na záda dýchá snad jen Bourneovo ultimátum. (09.05.2009)

David Fincher opět v jiném stylu než dříve. Kdy tohle skončí? To je vlastně otázka, na které Zodiac stojí, a o které to celé je. A já osobně si ji kladl poslední tři čtvrtě hodiny filmu. Fincher tentokrát neukočíroval za a) stopáž a za b) formu, nebo spíš žánr. Nové a nové procházení téhož, neustálé dohadování o rukopisech a o věrohodnosti důkazů, neustále ožralý Downey (ani nemusíme moc hrát, co, Bobby?;)), divnější a divnější Jake Gyllenhaal, tohle všechno mě až na pár scén, které to uspávací dusno na chvíli rozbijí (a potěší milovníky starých filmů;)), ke konci už pěkně vytáčelo. Aspoň jsem si částečně užil pocity těch, kdo Zodiaca naháněli a neměli z toho nic kromě žaludečních vředů. A přitom je po celou první půli kvalita hodně vysoko, a tím nemyslím jen v měřítkách celkem drsného krimithrilleru. Fincher parádně šíří do sálu atmosféru sedmdesátých let a využívá řadu rekvizit, které osloví i někoho, kdo tu dobu nepamatuje a s USA má společnou jenom planetu. Taky si neopomene kopnout do společnosti, alespoň tak mi přišly ty telefony do rádia. Z těch mi bylo na blití víc než ze Zodiaca. Mám předtuchu nějakého toho Oscara, a to nejen v "technických" kategoriích, ale to mi nezabrání dát na Finchera slabých 70%. (25.08.2007)

Na tento film jsem se těšil snad jako na žádný jiný po hodně dlouhé době. Vrah s temnou minulostí a režisér s temným způsobem filmování mi značilo, že tohle bude trochu víc, než jen temná záležitost. Zodiac se zde vystříbřil famózně a nedá mi rejpnout, že ten konec jsem čekal trošičku jiný od originálu. Nebo co je vlastně originál? V dnešní době už je těžké čemukoliv věřit, nebo nevěřit. Hlavní je, že tento film se jednoznačně povedl, ale trpí na jediné věci, na své obrovské zdlouhavosti, která ne pokaždé uhrane svojí atmosférou. 160 minut je přeci dost na takovýto film i když Fincher tak dlouhé filmy zvládá jedná báseň, zde se tolik nevystříbřil. Škoda, i tak je to velmi povedený film a ani samotný vrah se nemá za co stydět a je jedno jestli už leží někde v zemi nebo zrovna teď na něj kouká. To už se horkotěžko nikdo nikdy nedozví. Co byla vůbec pravda a co fikce. Zůstali po něm jen zašifrované listy a kopa těch, kteří se je do dnes snaží rozluštit. Marně. (11.11.2007)

Mám úplné dilema, protože Fincherovy věci jdou většinou mimo mě (a na první shlédnutí před mnoha lety mě ani Zodiac nezaujal). Nicméně když už jsem se k filmu znovu dostala, tak jsem si řekla, že mu dám bez předsudků novou šanci, a teď horko těžko musím přiznat, že některé části mě celkem pohltily. Úplně všechny ale ne. Největší zubolam je samozřejmě to obrovské množství dat a událostí, které se Fincher rozhodl obsáhnout, ale budiž, celková délka výjimečně není to, co bych filmu tohoto typu vyčítala. Těžkému a obsedantnímu pátrání naopak dlouhá stopáž sluší, neboť pomáhá v divákovi navodit, co se děje filmovému hrdinovi. Jediné, nad čím bych se zamyslela, jestli bylo ve filmu úplně potřeba, bylo paradoxně prominentní postavení pro postavu Roberta Downeyho Juniora, protože mi ve výsledku přišlo, že tam zase tolik neudělal a v půlce se stejně vypařil, protože si scénář uvědomil, o čem chce vlastně vyprávět, a ožralý sebestředný novinář to nebyl. Co mi ovšem vadilo víc, že mnoha zobrazovaným událostem chyběla osobitost, stylovost či zkrátka ono působivé "něco", co bych si pamatovala i dlouho po shlédnutí a co by film a jeho zacházení se sdělováním informací povýšilo na mistrovský kousek. Nabízí se srovnání s mnou milovanými Vzpomínkami na vraždu (alias česky Pečeť vraha) od Joon-ho Bonga, který onoho hypnotického nezapomenutelného pocitu sebevědomě dosahuje v každé scéně. Oproti němu působí Zodiac pořád dost neobratně a nehotově a proto nepůjdu s hodnocením výš než tři hvězdičky, které podle mě představují více či méně neinvenční standard. Ale za takové ty roztomilé věci jako boží setkání u plakátu a sklepa a obecně náladu vyvolanou kombinací takového tématu s Donovanovým Hurdy Gurdy Manem si ode mě film nějaký ten respekt vysloužil. (16.11.2017)