Den vítězství

Snímek zpracovává poměrně neotřelou tématiku, ale bojové akce je tu nemnoho a to je u dvouhodinového válečného filmu dost velká vada na kráse. Když vezmu v úvahu samotný závěr vykradený z "Vojína Ryana", rozhodoval jsem se mezi 2 a 3, za tu předchozí přestřelku nakonec přece jen zaokrouhleno nahoru. (12.08.2008)

Troufnu si říci, že snímek Domorodci by měli vidět všichni Francouzi a samozřejmě nejen oni. Je důležitý pro sebevědomí Francouzů, kteří pocházejí z afrických kolonií a dnes žijí ve Francii s dovětkem "ten přivandralovec z Afriky" i pro Francouze, kteří bydlí v honosných čtvrtích Paříže a své muslimské spoluobačny nazývají "špínou" aniž by si uvědomili, že tátové té "špíny" položili své životy, aby oni mohli mít pro svoje prdele luxus. Film je ale bohužel, až příliš jednostranný. Jisté pochopení pro to samozřemě mám, ta desetiletí totální nespravedlnosti asi zůstala velkou bolístkou na duši alžírského režiséra Rašída Búšareba a tak tímhle filmem chtěl alespoň on vzdát poctu a říci díky, obyvatelům francouzských kolonií, kteří umírali za svobodu Francie, za životy všech Francouzů a na oplátku se dočkali nulového uznání / Slibem alžírské samopsrávy Charlesem de Gaullem si po Ramadierově vládě vytřeli následné vlády v Paříži prdel a kam to nakonec vedlo je známo :( / , když už to neudělali ti, co to měli udělat dávno. Na druhou stranu nejde kazát víno a lít vodu. Od první světové války se fr. armáda totiž stávala jakýmsi ostrůvkem integrity - smíšené sňatky, kolonističtí důstojníci / šlo to, ne jak říká tento film, že ne, viz. Benham Kettání/. No, myslím si, že k pochopení mého hodnocení už bylo řečeno hodně a tak připojím ještě následná tvrzení : herecký výkony fantastický, bojový scény lepší než dobrý a porovnávání s vojínem Ryan kulhá na obě nohy, nevidí na obě oči a neslyší na obě uši. Ano, některé dějové linky jsou možná totožné, ale pointa a význam tohoto filmu jsou úplně někde jinde, ale vysvětlujte to slovním a názorovým papouškům na CSFD :) Mimochodem dobrý válečný film, pro mě nemusí vždy znamenat jen nepřetržitou střelbu z hlavní všeho druhu. (17.11.2008)

Nedokážu tomuto filmu dát plný počet na to je příliš podobný Bratrstvu neohrožených a filmu Zachraňte vojína Ryana. Možná tak ze začátku, když jsem si všim, že něco takového bude, byl jsem potěšen, ale když jsem viděl trailer, nadšení okamžitě ze mě spadlo. Když se podíváte sami pochopíte. No a samotný film po příběhové stránce je vojín Ryan okopírovaný i s jeho proužky na uniformě. Ale co na tom, že je to takovéhle jaké je, i tak se na to dá koukat. Sympatické je, že se do koprodukce chytly země, ve kterých se příběh odehrává a na druhou stranu originálně pojatá myšlenka, odvyprávět příběh Muslimů za druhé světové války má své patřičné kouzlo. Ale i tak si nemůžu být jistý tím, co z toho nakonec mělo vzniknout. Možná jsem cítil zklamání, páč nebýt závěrečné válečné scény byl bych se nerozhodl ani pro tuto známku. Celý průběh příliš akce nepobral a když jo tak jen krátkově a zmateně. Takhle se divák má alespoň těšit na konec s faktem, že se podívá na film, který možná už někde viděl, akorát s jinými, přesto příjemnými herci, jinou krajinou a překvapivě se solidně odvedeným zpracováním. (11.11.2007)

To, že bojujete za svou vlast ještě neznamená, že vlast to ocení. Ba co hůř, v případě jakýchkoliv menšin je skoro pravidlem, že se tak nestane. Solidně zpracovaný válečný film - takoví Buffalo Soldiers po Alžírsku. Stejně jako ve snímku o černošské jednotce kdesi v Itálii se zde seznámíme s jednotkou tvořenou muslimskými Alžírskými občany Francie. Stejně jako jednotka buvolů i oni jsou diskriminováni a snaží se dokázat velitelům svůj význam pro vlast. Měl bych jen pár výtek k užité vojenské technice ve filmu. S tím si filmaři mohli dát více práce. Prakticky kromě jednoho jeepu veškerá vozidla: jeepy, náklaďáky, transportní lodi atd...válku nezažily a jednalo se o mnohem pozdější typy. Někomu to nevadí, já si myslím, že ve válečném snímku by se toto dít nemělo. Taky mne zaujalo, že jeden z čety horských střelců, byl vybavem Thomsonem ač ten byl coby moderní samopal nedostatkovým a často velmi žádaným zbožím i v US jednotkách.... Každopádně, snímek byl zajímavý a obohatil mi obzor. Chtěl jsem dát 3 hvězdy, ale poslední akce ve vesničce si vysloužila i tu čtvrtou. (17.06.2011)

Bez hlubších znalostí historických reálií se Den vítězství dost těžko hodnotí. Film je totiž hodnotitelný v několika rovinách. Vezmu-li to popořadě, začnu filmařinou. Film je zbytečně dlouhý, což je částečně vykoupeno někdy zajímavými dlouhými záběry budujícími atmosféru. Kamera nebyla nijak skvělá, ale nerušila. V porovnání s některými hollywoodskými trháky (a je pravda, že o takové srovnání si tento film opravdu říká) je docela slabý, je však třeba říct, že má několikanásobně nižší rozpočet - je ovšem třeba říct i to, že nedostatek vlastních nápadů a kopírování s penězi souvisí méně než velkolepá výprava. Berme to jako takový Tobruk po francouzsku. Divák by si ale měl uvědomit, že válčení a umírání ve velkém tu nebylo cílem - dělalo především kulisu hlavnímu sdělení filmu, jímž bylo vyzdvihnutí role obyvatel francouzských kolonií v Africe, již sehráli v osvobozování své „vlasti“ a vděku, jehož se jim za to dostalo. To je ta lepší a pro našince objevnější část. Placení verbíři dělali dobře svou práci a novopečení vojáci z kolonií často ani nevěděli co a proč si vlastně zvolili za svou budoucnost - hlavně poté, co vyprchalo počáteční nadšení. Že se bílí Francouzi dívali na své arabské kolegy svrchu, to je jasné a kdo se nad tím dnes pozastavuje, měl by se začít vzdělávat, dokud není pozdě. Komu není známa podstata kolonialismu, nechť si jde pustit Krtečka a nezaclání. Kolonialismus též naprosto fatálně ovlivnil Evropu nejen v době svého rozkvětu, neméně fatálně ji ovlivňuje i nyní, dávno po svém zavržení (pro Francii to platí dvojnásob). Až potud by se dalo mluvit o lehkém nadprůměru, co mi ale opravdu na filmu vadilo, dokonce jsem před polovinou vážně uvažoval, že to vypnu, byla jednostrannost, s jakou Bouchareb divákovi servíruje bezvýhradnou oddanost Arabů Francii, jejich dobráckost, upřímnost, laskavost, odvahu atd. Za to se jim ovšem dostává jen opovržení a ústrků. Symptomaticky jediný, kdo je přijímá vřele, jsou lepé Francouzky, vítající je s takříkajíc roztaženými náručemi. Já rozhodně nechci snižovat utrpení, jimiž si afričtí „Francouzi“ prošli, ani nespravedlnosti, kterých určitě nezažili málo. Ale tohle typické multikulturalistické klišé hraničící s vyděračstvím prostě nesnáším. Navíc tam ještě Samy Naceri, jinak podle mého naprosto skvěle padnoucí do své role, vykládá v kostele u krucifixu o „jejich (rozuměj Francouzů) Bohu, který velice trpěl“. Na koho tahle tklivá poznámka mířila? Na evropské nevzdělance, kteří netuší, že mohamedáni Ježíše znají jako jednoho z proroků Boha, jinak zvaného Alláh? Bóže, na tohle já nemám. Po velkém vnitřním zápasu dávám 3 -- ne, 2 a už to nechci nikdy vidět. (09.07.2010)