Zrcadla

Opravdu hodně povedený horor, od režiséra, který je budoucí nadějí pro tento žánr a nemůžu nedoříct, že právě díky němu se mí začínají takovéto filmy líbit. Tedy zatím Hory mají oči a Zrcadla, ale hlavní na tom je, že v obou filmech tkví dokonalý nápad ztvárněný opravdu vydařeně - poutavě a hlavně strašidelně. Zrcadla tedy mají rozhodně velký potenciál, protože v zrcadle se dá opravdu vidět cokoliv, a při každém pohledu do něj lehce zamrazí, když už ne normálně, tak v tomto filmu určitě. Všechno tu šlape jako hodinky, nevím co bych mohl vytknout. Ten příběh, ten mě skutečně dostal. Zajímavý nápad, žádné zbytečné rozpytvávání příběhu, ale naopak mě trochu zklamal závěr. Ten mohl být naopak poněkud mohutnější a zajímavější. Trochu mi přišlo, jakoby to tvůrci chtěli zazdít a konec prostě a jednoduše odfláknout. Dobře, když si to přáli, bude jim odpuštěno, protože to co předtím v příběhu probíhá má rozhodně na to stát se jedním z mála hororových momentů, na které jen tak nezapomenu a ani nebudu chtít. (13.10.2008)

Už korejská předloha využila horrorový potenciál paralelního světa za zlověstnými zrcadly jen zčásti... Ajův remake již nelze označit za decentní a zdlouhavý, jenže nohy mu podráží kanonáda nelogičností a nepravděpodobností (o dialozích ani nemluvě), že výsledný dojem je ještě horší než z nikterak světoborného korejského originálu. I ta původně úderně zpracovaná pointa s hudebním motivem, jenž tak perfektně odrážel bezvýchodnost situace, tu přicházejí zkrátka... Mysteriózní horrory miluji a nějaká ta lacinější lekačka mi žíly netrhá, ale Mirrors mě odfláknutým scénářem pěkně štvaly. Když se atmosféra a napětí pakují do místa, kam slunce nesvítí, pak je duchařskému horroru houby platná i ta zdůrazňovaná páně režisérova řemeslná zručnost. (24.09.2008)

Zrcadla jsou založený spíše na kvalitě jednotlivých scén než na celku a samozřejmě mě příjemně potěšila závěrečná pointa. Navíc chápu, že někoho pohled na zrcadla může vystrašit, ale to se mě netýká. Já si na všechny zrcadla už dávno nalepil fotky Johnnyho Deepa, abych si pohledem do zrcadla zbytečně nesnižoval sebevědomí. (25.04.2010)

Alexandre Aja se již dokonale etabloval mezi režisérskou elitu. Svými dvěma předchozími hororovými počiny získal respekt nejen mezi fanoušky, ale dokonce i mezi odbornou veřejností. Přesto se však ještě nedá označit za opravdovou režijní hvězdu. K dosažení této kýžené mety mu měl pomoci nový snímek, remake korejského snímku Geoul sokeuro. Slovo remake nelze v tomto případě brát příliš vážně. Aja se totiž rozhodl původním snímkem pouze inspirovat a až na pár společných momentů a samozřejmě základní zápletky spolu nemají příliš společného. Příběh samotný se velmi chytře rozhodl spojit několik žánrů do jednoho. Dostává se nám tu vrchovaté dávky rodinného dramatu, mysteriózní detektivky a duchařského hororu. Nečekejte však žádný maglajz, veškeré žánrové zlomy jsou přirozené a funkční. Zlatým hřebem večera je pak finále, které se předchozímu ději vymyká jak jen to je možné. Aja si chytře pohrává nejen s hlavní postavou, ale také s divákem, přičemž stále zůstává dokonale osobitý a zachovává charakteristické znaky své tvorby. Přestože se jedná o nejvyspělejší Francouzův snímek, kvalitativně za těmi předchozími bohužel zaostává. (21.09.2008)

Docela jsem se bavil. Film začíná hezky tajemně, aby se ke konci zvrhl v nadupanej akčňák. Některé nudné scény zachraňuje právě Kiefer, jenž se na tenhle typ hrdinů opravdu hodí. Závěrečná scéna mě docela rozsekala :) i tak se neubránim pocitu, že je to Ajův nejslabší snímek. Něco mi tam prostě chybí. 7/10 (13.02.2010)