Americký zločin

Lidé často vyžadují empatii, pochopení, avšak sami už nejsou schopni je vracet aneb když jednou vztáhneš ruku na bližního, přestáváš být člověkem, stáváš se slabochem... Ještě bolí, celá ta hodina a půl. An American Crime má dvě tváře, tak jako lidé v něm, za ním i před ním. Na jedné misce vah je příběh, víceméně převyprávěný fakt, že nejzákeřnějším tvorem na modré planetě je člověk sám, neboť ten jediný dokáže působit bolest pro vlastní potěšení, jako alibi, coby prostředek lživé pseudomorálky a nebo jako chabou omluvu za vlastní slabost, za vlastní pokřivený charakter. Na misce druhé je forma - intenzivní, pravdivá, jízlivá, s nepopiratelnou schopností Tommyho O'Havera budovat gradující atmosféru bezpráví, krutosti a lhostejnosti. "Ke každému skutku má Bůh důvod, ale já ho zatím nenašla", říká v jeden moment postava osobité a nesmírně talentované herečky Ellen Page a já dodávám, že víra je slepý tulák, kterého musí držet za ruku charakterní a upřímné skutky, jinak bloudí a nenedojde k naplnění. An American Crime však své posleství několikanásobně naplňuje,bez pachutě samoúčelnosti vyvolává silné emoce (nutno zmínit též sugestivně zahranou, nesnesitelnou postavu v podání Catherine Keener), neukazuje víc než musí a i když z filmového hlediska třeba není stoprocentní, tyhle váhy jednoznačně převažuje na svou stranu miska příběhu. Znepokojivě pokojnou formou podané drama, na které si musíte v nitru sáhnout, aby nezůstalo "jenom" filmem. [final rate: 85%] (19.04.2011)

Hodně drsné drama podle skutečných událostí. Rozum mi z toho zůstával stát, bylo mi fyzicky zle a měl jsem z něj několik nocí noční můry, přičemž téma filmu bohužel nemohlo být aktuálnější (případy Fritzla a Nataschi Kampusch). Film, který vás přinutí přemýšlet o nejednoznačných kořenech zla a násilí, jehož původcem tu není žádný psychopat ani sadista, ale obyčejná svobodná matka, která chce chránit svou rodinu, jenže tak činí pod obrovským tlakem materiálních problémů (které jí způsobili její muži) a s úsudkem zastřeným prášky, takže se jí to tragicky vymkne z ruky... Film se soustředí na obsah a díky kvalitní režii a hercům dosahuje maximální intenzity. (08.11.2009)

Mám slabost pro zfilmované, skutečné příběhy, i když se mi z nich někdy zvedá žaludek - což je i tento případ. Zločiny páchané na dětech patří mezi ty nejnechutnější.. Proč ? Protože děti se nedokážou samy bránit, do jistého věku nejsou ani schopny pochopit, proč se jim to děje a v některých případech jsou dokonce přesvědčeny, že si to zaslouží a že je to úplně normální. To vše bylo ve filmu znázorněné na výbornou a v kombinaci se záběry ze soudní síně se utvořil celek, který nám neustále připomínal, že se podobná zvěrstva opravdu dějí a hlavně jak málo stačí k tomu, aby podobné hrůzy procházely (viz. jasný příklad lidské lhostejnosti v případě sousedů). Film je kvalitní, příběh zdrcující, herecké výkony nadmíru uvěřitelné, avšak podobný film nechci nějakou dobu vidět. Je mi z toho ouzko - 90%. (29.03.2011)

Já bych chtěl varovat slabší povahy, aby si dobře rozmyslely zda se na tohle budou dívat. Srdce mě bilo jak zvon a s každou přibývající minutou jsem se modlil, aby už to peklo ty holčičce skončilo. Nechybělo mnoho a po roce a půl jsem se u filmu zase rozbrečel a osobně si myslím že tomu zabránila jen obrovská vlna ostatních emocí kterou jsem v tu chvíli v sobě měl. Proti tomuhle působí i deset nejděsivějších hororů všech dob jako večerniček pro děti. Na rovinu říkám, že tý ženský bych bez milosti vpálil kulku mezi oči a udělat tohle někdo mé dcerunce tak bych dotyčnýho umlátil klidně i před soudcem. Pro mě osobně je dost těžký najít vůbec nějaký slova na hodnocení, když mě to tak těžce rozhodilo sandál, ale určitě bych pochválil herecké výkony Ellen a Catherine Keener, odvedli kus poctivý práce. Příběh chválit nebudu, ten napsal reálnej život a to je na tom to nejděsivější. Jedno vím jistě, pokud někdy uslyším ze sousedního bytu opakovaně dětský pláč nebo volání o pomoc volám fízly, v opačném případě totiž patříme na lavici obžalovaných taky ! První pětihvězdičkový film, který až do konce svýho života už nechci vidět. (28.01.2011)

Jen v České republice je ročně podle statistik týráno přes 5000 dětí. A kolik asi musí být týraných dětí o kterých se ve statistikách nemluví - možná je jich mnohem víc. Je to úděsné, ale je to tak. Jednomu mrazí v zádech, když vidí, čeho všeho jsou lidé schopni, ale Americký zločin je mimo jiné i obrovským vykřičníkem pro celou společnost s jejich mnohdy vědomě zavřenýma očima, když se s něčím podobným setkává. Pro mě bylo zcela nepochopitelné nejen jednání Gertrudiných dětí, ale co mně hlava nebrala už vůbec, že se k tomu týrání připojovaly i ostatní děti z okolí. Možná je dobře, že nám v hlavě zůstává mnoho otázek nezodpovězených. Svým způsobem je to nevysvětlitelné, protože těch příčin v tomhle případě proč k tomu došlo, mohlo být mnoho, ale rozhodně to člověka motivuje k přemýšlení, proč k takovým zrůdnostem vůbec dochází. (17.07.2013)