Deset kánoí

Vždy sa teším, keď môžem zhliadnuť film, ktorý pochádza z takejto exotickej krajiny. Nasať atmosféru nepoznanej krajiny, spoznať neznámu kultúru, novú zvyky. Tento film mi to umožnil do bodky. Okrem toho, že je film veľmi osobite natočený, je aj neskutočne naturalisticky podaný. Pútavosť hlavného príbehu však trošku zaostáva za inými kvalitami filmu, ako sú vizuálna zložka, či príjemne hrajúci neherci. Aj preto je tento príbeh paralelne dopĺňaný príbehom, v ktorom nás rozprávač takmer dokumentárnym štýlom oboznamuje so starými spôsobmi výroby kánoí, či lovom husí. Celé prevedenie je veľmi usmievavé a jednoduché, miestami možno až gýčovité, no ja som sa napriek tomu vcelku bavil. 70%. (17.12.2009)

-Má zakrytýho pinďoura, asi ho má malýho....cizinec s malým pinďourem je nebezpečný.- Příběh v příběhu. Domorodci si vyrobí kánoe a vydají se na lov divokých hus a sběr jejich vajec. Dva bratři. Starší má tři ženy, mladší žádnou, ale pokukuje po bratrově nejmladší. Starší bratr mu tedy během výpravy za husami vypráví dávný příběh, v němž mu chce ukázat, jak se to s muži a ženami má. Místy napínavé, často vtipné. Muži se bez zábran baví o intimních věcech a sexu, ale je to tak přirozené, nepohoršující, neurážlivé. Zkrátka bezprostřední. Kulisou je působivá australská příroda. Občas kamera předvede krásné poetické obrazy. Jednou z nejpůsobivějších scén je magický tanec smrti. Pokud se do filmu ponoříte a necháte se jím pohltit, nadechnete se až v samotném závěru. Krásné. (17.09.2022)

Jste milovníky cestování, divoké přírody a etnologie? Fascinuje vás život člověka z doby kamenné? Pak je tenhle film určený přesně pro vás. Obrazově strhující leporello ze života severních Austrálců před příchodem bílého muže, s prostým ale hlubokým dějem a s prostou ale hlubokou moudrostí. Na takovýhle film bych se vydržel dívat mnohem déle, škoda relativně krátké stopáže. (24.03.2013)

Stylem vyprávění a místem, kde se vše odehrávalo, to byla příjemná změna mezi tolika filmy. Domorodci, kteří žili, lovili, řešili problémy mezi kmeny, boje, jejich vyprávění, které bylo tak jako všude na zemi většinou o ženách, byly místy i úsměvné a pro mě oblast zcela neznámá. Voda, voda, nic než voda a bažiny plus krokodýli, takže na noc museli občas spát na vyvýšených místech na stromech, nebo jejich dělání kánoí z kůry stromů, byly pro mě další zajímavou ingrediencí, která mimo vyprávění jedné staré balady, zaujaly mou pozornost. A tanec smrti, který jsem sledovala, mě téměř fascinoval. Věřím, že jestli tihle lidičky někde žijí a já věřím že ano, tak si myslím, že to tam takhle nějak funguje stále. I když ta civilizace se v dnešní době dostává už do míst, kde by mě to ani ve snu nenapadlo. Jo a ten začátek, jak jdou domorodci v řadě za sebou a ten poslední se najednou zastaví a zařve, že nechce jít poslední a jeho důvod, proč, tak tomu směji ještě dnes, když si na to vzpomenu. (13.11.2014)

Ten film by byl skvělý, kdyby by byl rovnou natočený jako aboridžinská legenda. Žádné vyprávění, žádná druhá dějová linie, protože ta tomu prostě ubírala na síle, atmosféře a hloubce, nemůžu si pomoct. Takhle z toho totiž nic silnějšího nemám, celé mi to přišlo zajímavé, ale díky tomuhle vedení jako by to celé prošumělo kolem mě a po zhlédnutí jsem si nedokázal říct nic jiného, než "ale jo, ušlo to". Přitom Rolfa de Heera docela můžu a ani tady nemůžu říct, že by mě zklamal - přece jenom, Aboridžinci jsou jeho snad nejoblíbenější téma - a ten film určitě má co říct o spoustě věcí, ale sám si ubližuje tím vypravěčem, který doslovně popisuje jasné už z obrazu a dialogů postav, o kterých vypráví. I přes krásnou přírodu a potenciálně zajímavý scénář nějak nemám potřebu to vidět znova a dávat tomu vyšší hodnocení, než tři hvězdy. A docela mě to mrzí, na tohle jsem byl hodně zvědavý. 3* (06.04.2023)