Interstellar

Napriek nie práve stopercentnému zážitku Nolan nesklamal. Naopak - prekročil svoj tieň, pretože som mal totiž pochybnosti, či po desiatich rokoch v comicsovom svete toto nebude pre neho príliš veľké sústo, ale bratia dokázali, že spolu na to majú. Vydali sa do nepoznaných vôd, tam kde kedysi zablúdil Kubrick a je potrebné si priznať, že snímok tak žánrovo a tématicky roztrieštený by nezvládol ukormidlovať len tak hocikto. Postapo dráma s poslaním objavovania nových svetov, kde sa stretávame s čiernymi dierami, to by bolo veľa aj na Pickarda zo Star Treku. Interstellar sa v momente stal niečím, čo na filmovom plátne ešte dlho neuvidíme, podobne ako kedysi Avatar. Minimálne na audio-vizuálnu smršť tak skoro nezabudnem, nádherne vyšperkované efekty mi skoro vypálili zreničky a roztrhli bubienky. Úžasné vízie plné metafor sa vymykajú akýmkoľvek predstavám a nie v jednej scéne Nolan dokázal, že v jednoduchosti je krása. Suverenita po technickej stránke je teda jasná, krásna kamera, bezchybný strih. Réžia by však mohla byť (aspoň vo vesmírnych pasážach) trošku komplexnejšia. Možno boli tie dimenzie, rozmery a časopriestory na Nolana predsa len príliš veľké sústo a ja ako divák som sa miestami strácal. Ja viem, že myšlienkové pochody nemáme každý také isté, ale nebojím sa napísať, že niektoré scény boli naozaj príliš preexponované, s pozemských najmä tie sentimentálne. Zároveň nemôžem snímku vyčítať atmosféru, napätie, či emócie, nie vždy sa ale podarilo trafiť klinček po hlavičke. Sánka mi nepadla ani z hereckých výkonov, mnohé boli stávkou na istotu, ale aj Anne, aj Matthew už podali lepšie výkony. Za zmienku teda stoja len menšie role starých vesmírnych kovbojov Johna Lithgowa, či Michaela Cainea. Film je napriem menším nedostatkom a brutálnej stopáži zábavný a nemenej originálny. 80%. (17.11.2014)

Tento komentár čítajte až po zhliadnutí filmu, v rámci konfrontácie s vlastným názorom! ___ Trik Nolanovho úspechu spočíva v tom, ako dokáže odzbrojujúcou formou a samoúčelným dramatickým tlačením na pílu zamaskovať svoju neschopnosť udržať logickú a emocionálnu kontinualitu rozprávania v paralelných líniách príbehu. Na tejto slabine padá celá druhá polovica Interstellaru, ktorá vám vyhučí takú dieru do hlavy, že ste nútení prepnúť do pasívneho módu "unikátneho zážitku z veľkej blockbusterovej jazdy” - aniž by vám vadilo, že strihač v nej nevie, kudy kam. Samoúčelnými dramatickými scénami, ktoré pre príbeh ako celok nemajú adekvátny význam, myslím epické spojenie sa s rotujúcou poškodenou stanicou, alebo na opačnej strane galaxie horiace kukuričné pole s naštvaným Casey Affleckom (WTF?). A nefunkčnou logickou a emocionálnou kontinualitou myslím prestríhavanie z vesmíru na Zem (kde nevieme čo sa deje, kam všetci utekajú), ktoré zbytočne odtrháva pozornosť od kľúčových zvratov vesmírnej zápletky. Tvári sa to tak strašne EPIC a hrá k tomu tak famózna hudba, že Nolan predsa určite vie, čo robí... Nie, z môjho pohľadu NEVIE. ___ Ale bavme sa o prvej polovici Interstellaru, ktorá je akoby úplne iným filmom - plynulým, rozvážne a citlivo zostrihaným, načrtávajúcim krásne myšlienky o ČASE (ktorý je spolu so zdravím tým najcennejším, čo máme - kto si to uvedomuje, nečumí na telku ale cestuje, atd.). Pretože táto polovica filmu je najobsažnejším a atmosfericky najmagickejším sci-fi zjavením za posledných veľa rokov. Pri scéne sledovania pozdravov po návrate z vodnej planéty som sa do Interstellaru zamiloval, čo som myslím ešte nikdy o žiadnom filme nenapísal. A tam mal skončiť, a jeho pokračovanie mali Nolanovci o dekádu neskôr, keď dospejú a veci dokážu vnímať v súvislostiach, prepísať a kompletne prestrihať. Potom, ideálne rozdelením na dva citlivo prepojené filmy, z ktorých jeden by sa odohrával v kozme a druhý na Zemi, mohol z Interstellaru vzniknúť mílnik v dejinách žanru sci-fi, dôstojný upgrade Kubrickovho podpisu. (05.11.2014)

Závidím každému, kdo je schopen nekritického nadšení jen proto, že vzal Nolan zřejmě všechny základní kameny klasických sci-fi povídek a k tomu nezapomněl 2x citovat Stanleyho Kubricka dlouhým záběrem s vážnou hudbou. Ale ne, skutečně to nestačí. V prvé řadě pro značně zkratkovité vykreslení situace na Zemi a za druhé pro tu neskutečně zbytečnou doslovnost, která především z finále dělá podívanou i pro ty úplně největší idioty (protože pokud vám vše nedocvakne při prvním „cha, dělám to já!“, dojde vám to určitě poté, co to zazní cca po šesté). Nolan si udržuje vysoký technický nadstandard, excelentní práci se zvukem a potěšilo mě pojetí robotů (jediný skutečně originální prvek filmu). Ale zbytek? Solidně odvedená rutina, která se utopila ve vlastních ambicích, nesmyslně zjednodušených "pro celou rodinu". P.S. Srovnávat film s Vesmírnou odyseou je až vzácně mimo mísu. Ano, pár citací tu je, ale mistr měl úplně jinou filmovou řeč a tempo, nemluvě o tom, že NIKDY nenatáčel film, jehož poselství, potažmo myšlenky, by byly vyjádřeny polopaticky. (03.11.2014)

Představte si Vesmírnou odyseu (k níž se Nolan úsměvně několikrát obrací), ve které Hal 9000 dokola vysvětluje astronautům, co mají udělat, a Dave v závěrečné scéně komentuje nahlas své dojmy z prohlídky bytu, aby je pochopil ale opravdu každý. Počkat... nemusíte si to představovat, jmenuje se to Interstellar! Filmová křeč tak silná, až bolí. Zahleděnost do sebe smíšená s trapnou banalitou, vydávané za nějaký přesah či co? Objektivně samozřejmě tak nějak v pořádku, i když ve všech ohledech nevýrazné. Subjektivně to teda trvalo tak půl hodiny a pak další tři končilo, ale snad bych se i přes to přenesl, kdyby to nebylo typicky nolanovsky chladné jak psí čumák a vzbudilo to ve mně za celou dobu aspoň jednu emoci, jak se to ostatně úmorně snažilo. Nolanův zdaleka nejhorší film. (03.11.2014)