Interstellar

Bratři Nolanovi jsou lidé s neobyčejnou vizí, ovšem v dnešní době už taková kvalitativní a zároveň i finančně výdělečná stálice. Mladší bratr Jonathan vymyslí a s pomocí sepíše příběh, resp. scénář a ten starší, Chris, ho převede na plátno způsobem vlastním mnoha milionům fanoušků po celém světě, kteří ani tak nehledí na film, jako na značku Nolan. Do budoucna by se to mohlo jevit jako problém, nyní však pracuje přesně jako švýcarské hodinky. Hodně se nabízí srovnání s Inception, jenže tam, kde si tvůrci mohli pomoci neprobádanými a tudíž nevyvratitelnými zásahy s lidským sněním, tam se Interstellar drží pevných fyzikálních zákonů, které samozřejmě nemohou hodit za hlavu a musí si dát pozor, aby v tomto ohledu nebyl kvůli mnohým fyzikálním nepřenostem kritizován jako loňská Gravity. Ba ne, v tomto ohledu Nolan jasně čerpá z kultovního kousku 2001 : Space Odyssey a v druhé polovině vlastně pojednává úplně o tom samém, je však jasně přístupnější masám, respektive průměrnému hollywoodskému divákovi a většina fyzikálních problémů je jasně vysvětlena, pokud je to vůbec možné. I tak se jedná film, který s klidným srdcem nemohu doporučit každému, jelikož dané téma je díky takřka 3 hodinové stopáži dopodrobna rozebíráno. Jako člověk nepolíbený teorií černých děr nemohu mluvit za tvůrce, dle ohlasů však soudím, že díky rafinované kličce (k dopočítání rovnice je třeba pohled zevnitř díry, což zkrátka v dnešní době není možné dopočítat, proto se jedná o nepříliš vzdálenou budoucnost a jednu z teorií, jak by to možné bylo, kterou však nyní zkrátka nelze vyvrátit) Interstellar z nějaké fantasmagorické fyzikální zhůvěřilosti napadat nebude a snímek si tak může lehce došlapat až k tíženým nejvyšším oceněním akademie. Jenže to stále předbíhám. Velká část filmu je o rodině, o vztahu mezi otcem a dcerou a krizi : zachráním svět nebo svoji rodinu? Talentovaný režisér jako Nolan přesně ví, kdy přitlačit na pilu a z běžné honičky kukuřicovým polem dokáže samozřejmě díky fantastickému Zimmerovu hudebnímu doprovodu, vytvořit líbivou a zkrátka epickou scénu, která člověka dokáže strhnout. Takové momenty potěší o to víc, že díky velmi nadprůměrné délce stopáže film zkrátka občas chtě nechtě ztratí tempo a utápí v řešení problémů, o kterých divák musí přemýšlet, takže takovéhle hlasité "vzbuzení" jednou za čas má svůj smysl. Samozřejmě nesmím opomenout fatastického herce moderní doby, který prakticky nesleze z plátna a je duchem celého filmu. Matthew McConaughey je nyní velká hvězda (viz článek), i když si asi většina lidí při zjištětní obsazení klepala na čelo, je to právě Matthew, který filmu prodává většinu silných emocí a dle mě skvělá volba. Christoper Nolan se samozřejmě neodváží zapnout kameru, aniž by mu na place nebyl při ruce jeho dvorní herec Michael Caine, který má tentokrát mnohonásobně důležitější roli nežli v Inception. Obsazení je samozřejmě dál obohaceno o mnoho silných hereckých charakterů, ale s tím už se tak nějak počítá, bez toho by nemohol vzniknout ten správný Nolanovský film. Na závěr bych se ještě rád vrátil k srovnání s Gravity, která na oscarech vévodila minulý rok (respektive letošní). Interstellar se totiž honosí jednou věcí...film je totiž natočen bez jediného použití zelených pláten. Tam, kde tudíž Gravity působí vypulírovaným a jasně barevným dojmem (stejně jako např po vzoru Apple bílý Oblivion) je tento kousek špinavý a takový víc realistický. Každému vyhovuje něco jiného, ale řekl bych, že tento fakt připočte většina lidí k dobru, doby nesmyslně hi-tech nóbl věciček už tu byly. PS : 70mm IMAX, samozřejmě povinnost pro fajnšmekry, pro ostatní zkrátka IMAXový zážitek obohacený o širší záběry, než je obvykle běžné. Viděno v kině 3x...90%...[6.11.2014_Půlnoční premiéra_Cinema City IMAX Flora] (06.11.2014) (méně) (více)