Avatar

Uchvatne, dokonale a komplexne v jednom. Co sa tyka originality zapletky a narocnosti pribehu -> pre porovnanie napr. konstatovanie „Ta pandorska dzungla je prekrasna“, povie niekedy viac ako „Rozmanitost fauny a flory na Pandore je z hladiska spektralnej analyzy na samotnej hranici percepcie zmyslovych receptorov rasy Homo sapiens“. Zaroven potvrdzuje, ze znama vychodna mudrost o „nemoznosti naplnit uz plny pohar“ adresovana postave Jakea z ust samanky kmena Na´vi rovnym dielom patri aj divakovi samotnemu. Konieckoncom aj o tom je ciastocne zaverecna skladba „I see you“. Cameron znova posuva trikove moznosti, pricom tak ako v minulosti, nenechava pribeh a seba nimi pohltit. Prave naopak, ucelovo ich podriaduje potrebam deja. Rovnako nic nestratil zo svojej schopnosti a istoty majstrovsky rozpravat - v kludnych i akcnych sekvenciach je vsetko dianie plne prehladne (vratane funkcnych spomalovaciek a rychlo zoomov) s bezchybnym temporytmom a motivacne je kazda linia dotiahnuta do konca. Vysledkom je moja zaangazovanost na vsetkych urovniach a pohltenost filmom nielen pocas sledovania. Bol som zaroven Jakeom objavujucim novy svet, ale i muzom snaziacim sa absorbovat prave videne v „sirsich suvislostiach“. PS: Hoci sa na dabing dalo pomerne rychlo zvyknut, originalna verzia „vladne“. PS2: Pod Tetsuove tvrdenie, ze Cameron je „genius, v ktorom sa spaja to najlepsie z vedca, vizionara a umelca“ sa podpisujem. (20.12.2009)

Scénář: James Cameron .. Nové světy zítřků. Filmařské i environmentalistiké. Oslava matky přírody, kdy jsem z pohlcenosti do provedení a vizuálního vtělení se dvě a půl hodiny okem nemrkl. ___ Vizuální vyvrcholení, které kope do zadnice resp. do pozadí úvahy nad ne zrovna zajímavou stavbou příběhu (asi je skutečně méně náročné pracovat přes deset let na technologiích, bytostech a zpracování než na originálním fantasy příběhu). Mainstreamový a klišovitý příběh je zde prostě jen prostředek pro rozvinutí vyprávění a přestavení fantaskního světa na hranici technologických možností kinozábavy, který má být přístupný všem společenským vrstvám. ___ James Cameron filmařsky nezklamal, ovšem to své pověstné něco víc (na bázi sci-fi) tentokrát spíše přetavil do formátu něčeho víc podobného Titanicu, kde je taktéž jasné CO bude, ale ohromující je JAK to probíhá. Fikční svět Pandory je neskutečný, živý, sálá z něj úcta k přírodě a z celého filmu mne nejvíce bavilo objevování fauny a flóry vzdálené planety (úchvatná první noční scéna apod.). Svět vzdálené planety je prostě neuvěřitelně promyšlený a v tom tkví jeho největší účinnost. Výborně jsou na tom i postavy rasy Na’vi, kde nejpropracovanější (a nejpřitažlivější) je Neytiri. I její český dabing (na který se tentokrát nadávat nedá) byl dost procítěný. Zato hudební stránka superlativů nedosahuje, má sice efekt podtrhující momenty, ale dost se také opakuje. ___ Z technologického hlediska nejlepší film, který 3D kinosály mohou momentálně nabídnout, byť jdou na několika místech vidět drobné technologické rezervy. Obraz bere dech, má hloubku a poutavě pracuje s prostorem i různými efekty. Cameron jistě opět předběhl svou dobu a natočil vizuální bonbónek, ale obavy mám, jak dlouho mu tento primát vydrží. Takový Terminator 2 také přinesl revoluční kabát a akčně-apokalyptické trikové sekvence, ale pod tím byl ještě o pár tříd silnější vizionářský příběh na téma budoucnosti, jenž z něj udělal všestranně fungující milník kinematografie, nesoucí si svůj status dodnes. A zde mám největší obavu, že Avatar (jenž stál skutečně mnoho peněz a věnovalo se mu především neskutečně mnoho času ve vývoji i post-produkci, což se na výsledku plně a kladně projevuje) jako celek bude mít z Cameronovy svaté trojice (Terminátor 2, Titanic, Avatar) největší náchylnost k zastarání a dlouhodobé neúčinnosti. Dneska jde o špičkový produkt, kterému při premiéře plné hodnocení rád udělím, ale jaká bude jeho trvanlivost a kde bude jeho místo za deset let? (17.12.2009)

Ultra-mainstreamové dobrodružstvo pre celú rodinu. Do technicky orgastického hávu zabalené, cameronovsky sebavedomým motorom poháňané dejové megaklišé, ktoré ničím neprekvapí. Jimove filmy, ak nešlo práve o komédiu (True Lies), obsahovali vedľa technickej brilantnosti vždy i istý existenciálny presah na zamyslenie. Hoci iba v náznaku. Disponovali nápadmi, na ktorých ostatní filmári stavali svoje svety. Avatar nič také neobsahuje a v zamýšľaní sa začína a končí pri prvoplánovej ekologickej agitke. Je to prvý film Jamesa Camerona poskladaný výhradne z už videných vecí (či už uňho alebo inde), ktoré akurát servíruje v ešte vypiplanejšom a nádhernejšom obale. Každý záber, káždý strih, každý tón soundtracku Jamesa Hornera prispieva k absolútnej dokonalosti výsledného tvaru. Ale čo z toho, keď vieme čo sa stane za desať minút? (15.12.2009)

Tříhodinové bukkake, kde publikum slastně hltá vše, co mu jeho podmanitel Železný Jim dává. Ale stejně jako sexuální akt užitý pro příměr i "Avatar" je velmi mnohoznačný, konkrétně každou úžasnou věc vyvažuje problém vkrádající se na mysl. Snímek je typická cameronovka, tedy to co „lidé od fachu“ pateticky nazývají „velké kino“ - spektákl se srdcem, aneb analyticky vzato precizně vystavěný film, který podle mnohokráte ozkoušené šablony dávkuje technologicky úchvatnou podívanou, dramatickou akci, primární emoce a náznak přesahu. Onen přesah vždy u Camerona prostupoval jako klíčový motiv celé dílo a zpětně ho obohacoval (osud v "Terminátorovi", mateřství ve "Vetřelcích"). I tentokrát je ohromnou silou filmu technologie - vše je dokonalé, stvořený svět bere dech, ale nelze se ubránit deziluzi, že hmotu nahradily nuly a jedničky. Nechat lidi poskakovat se snímači na těle před modrým pozadím už není tak opulentní jako vidět úchvatné efekty navzdory rozpočtu v "Terminátorovi", fascinovaně pozorovat detailně promyšlenou futuristickou vojenskou technologii ve "Vetřelcích" či žasnout nad logistickou monstrozitou projektu jako "Propast" (možná proto propagační kampaň "Avatara" tak zdůrazňovala finanční potíže při natáčení a technologické okouzlení hollywoodských velikánů pozvaných na plac). Podobně se s každým úžasným záběrem fantaskní Pandory vkrádají asociace s kýčovitými obrázky z plakátů či puzzle pro romanticky rozervané teenagerky (vedle kompoziční podobnosti je neoddiskutovatelná totožná barevná paleta). Vyprávění plné v patosu naložených uhrančivých velkých slov a myšlenek o prozření a boji za záchranu starobylého světa zase na druhé straně vyvolává kritické myšlenky, které odhalují prožívanou vinu bílého muže v postkoloniálním světě a jeho sen o přijetí do rodu, který jeho soukmenovci či předci dříve pomáhal ničit a jehož půdu drancovali (ostatně geneticky čisté modráky hrají afroameričtí či indiánští herci), případně touhu přijmout exotický pohled na svět, který narozdíl od diskreditované vlastní kultury ještě skýtá příslib neznásilněného ráje. Paradoxně s sebou tento pohled také nese kritiku závěru filmu, kde hrdina pomůže utiskovaným zvítězit tím, že oni přijmou jejich původnímu smýšlení cizí přístup totální války. Ale všechny předchozí výhrady má pomoc smáznout zdejší všeobjímající přesah ekoligické provázanosti, který je podpírán ideou zření podstaty namísto hmotného povrchu, buddhistickou metaforu s plným šálkem a reinkarnačním mysticismsem. Kdo neuvěří, neprozře. Kdo nevyprázdní svou mysl, nepřenese se do těla avatara a nepozná krásy zdejšího světa. Ale to už tu letos jednou bylo - takřka doslova to samé - ve "2012". Stejně jako Emerichův film i Cameronův epos lze dlouze napadat, ale nic to nezmění na tom, že ve své kategorii je vynikající. Jenže tou kategorií v případě "Avatara" pořád zůstává ohraničený prostor výpravných spektáklů pro široké publikum (pro které je ostatně mnohoznačnost typická), nikoli celá kinematografie. 9/10 (30.12.2009)

Rád bych ze začátku upozornil na fakt, že jsem na Avatarovi byl v kině, v 3D, a moje pětihvězdičkové hodnocení tudíž vychází z absolutního užití si filmu, který si člověk jinak než v kině samozřejmě na stoprocent užít nedokáže, leč pár nedodělků se vždy samozřejmě najde. Ten film mě naprosto uzemnil. Jak tu většina řekla, čekal jsem od toho hodně, opravdu hodně a dostal jsem ještě víc, než jsem vůbec mohl čekat a tušit. U mě hlavně vítězí jako film s nejlepšími efekty, co jsem kdy v životě viděl. Příběh je samozřejmě klasika, proč z toho dělat epopej. Stejně Cameron nepočítal s tím, že by z toho vznikla trilogie nebo něco podobného, takže v příběhu samotném já problém osobně vůbec nemám. Jednoduchý, stručný, výstižný a hlavně představuje lidstvo v té nejsvětlejší podobě. Rozhodně by si nedodělci, co kritizují film měli uvědomit, že my bychom mohli být na naprosto stejném místě jako Pandořané, a tak je film s jednoduchým příběhem absolutně na místě. Dále herecké výkony, které hrají až nějaké desáté housle jsem si také patřičně užil, stejně jako fantastickou muziku. Jen bych nakonec rád dodal, opět pro nedodělky, že když už ten film kritizujete, tak si prosím uvědomte, že Cameron ten svět musel připravovat minimálně deset let. Není se čemu divit. (22.12.2009)