Kanibalové

I wonder who the real cannibals are... Spojení cinema verité a snímku à thèse. Srdce temnoty převedené do (post)modernity, film, který se při svých omezených možnostech neustále pokouší reflektovat sám sebe (onen dokument je vlastně přenesením principu filmu samotné dovnitř fikčního světa) a nastoluje otázku pudovosti / násilí / civilizačních mechanismů, které nás domněle drží daleko od primitivní podstaty, ale ve skutečnosti jí neustále podléhají (často ve jménu ušlechtilosti). Není to hluboce akademické, spíše jasně tezovité, místy to není natočené zvlášť obratně, ale message i smysl to prostě má - pokud dokážeme abstrahovat od pohoršení, že má někdo tu drzost ve jménu filmu zabít prasátko či želvičku, záhy zjistíme, že přesně o tomhle "spravedlivém rozhořčení" celý film vědomě pojednává. Přesněji o tom, co se za ním skrývá. (04.04.2013)

OMG. Ruggero Deodato je ÚCHYL!!!!!!!! A nejen kvůli tomu naprosto neuvěřitelnému gorefestu a brutalitě, kvůli které se leckomu zvedne kýbl (hrdě přiznávám že jsem to ustál), ale hlavně kvůli doprovodné hudbě. Promiňte, ale ještě jsem neviděl, aby při rozsekávání těl či situaci kdy je asi 50 vyděšených domorodců v hořící chatrči a debilní američani se je tam snaží udržet, hrála nějaká uklidňující romantická hudba jak z nějaké pohádky z 60. let či z Vinnetoua. Úplně vidim režiséra jak si to užívá a šíleně se za tou kamerou gebí. Ironií zároveň je, že po otřesném chování američanů a hlavně po scéně "jak rozsračkovat želvu" jsem z celého srdce fandil kanibalům a závěrečné brutální zůčtování jsem si docela užil. Kanibalové jsou asi nejbrutálnější film co jsem kdy viděl, ne nejkrvavější, ale nejbrutálnější. Takže "Braindead" a "Cradle of Fear" se můžou jít schovat. (16.02.2006)

Pro mně osobně další neohodnotitelný snímek. Zajímavý a silný leitmotiv, který je však zbytečně deklasován autorovou snahou o maxi-úchylné a extrémní záběry. Zajímavým aspektem filmu zůstává hudba. Pouštět do děsivých scén tak svěží muziku - to se jen tak neslyší. Prvotní pocit, jestli tvůrce neměl zrovna nic jiného na skladě, vystřídá zjištění, že to přece jen funguje; dobře funguje. Filmu taky sluší dokumentární ráz, jenž do určité míry činí některé scény více legitimními. Je však otázkou nakolik a které z nich. Autorova snaha ukázat zvěrstva, které jsou schopné naplnit obě dvě kultury (ta tzv. civilizovaná x primitivní), vyznívá jaksi na prázdno; ba dokonce končí až u exhibicionistické prezentace nechutností. Je pak otázkou, zda-li Deodatovým záměrem bylo diváka upozornit/vést k zamyšlení nebo prachobyčejně šokovat. Shrnuto a podtrženo: Velmi zajímavé zamyšlení nad tím, která kultura je vlastně více šílená a zběsilá. Bohužel "vítězně" z toho vycházejí kultury obě dvě... a ani Ruggero Deodato nezůstává pozadu. (02.12.2004)

Nie je ľahké ohodnotiť tento film. Zaslúži si snáď dobré porno nejaké hviezdy len za to, že mi priviedlo erekciu? Mám považovať za pozitívum filmu, že zákerne zatlačil na moje najvnútornejšie a najintímnejšie pudové body a cítil som sa pri ňom hnusne a previnilo? (previnilo za dobrovoľné, voyeurské sledovanie toho najväčšieho hnusu pod slnkom) Posledný záber filmu evokuje pocit, akoby režisér skutočne dosiahol svojho cieľu a vyhral. Ak je to tak, potom si Cannibal Holocaust zaslúži nie 3, ale 5 hviezd. Ale je to VEĽMI diskutabilné a najradšej by som film nehodnotil. Pretože ak to tak nie je, mali by ho do poslednej kópie spáliť. (17.07.2002)

„Nie sme vari väčšie zvieratá, ako oni?" Šokujúci základný pilier talianskych kanibalských hororov. Scenár nestojí za zmienku. Na to je vedľajšia rovina s antropológom a tým, či sme väčšími divochmi my alebo obyvatelia Amazonky, príliš plytká (hoc zároveň paradoxne istým spôsobom pravdivá). Takisto herecké výkony nestoja za reč (Francesca Ciardi je zaujímavá len vďaka tomu, že ukáže temer všetko). Ale čo sa týka fyzických orgií, o ktoré koniec koncov v tomto drsnom pod-žánre ide "až" na prvom mieste, nemajú Deodatovi Kanibali konkurenciu. (01.11.2004)