Klub poslední naděje

Nezávislá americká filmárčina z rodu Leaving Las Vegas či Boys Don’t Cry, stojaca na zaujímavej outsiderskej postave a jej bravúrnom hereckom stvárnení. Uhraničivý filmový zážitok, ktorý vás chytí a nechá zvedavo hltať každú scénu, dopodrobna skúmajúcu osobnosť hlavného hrdinu. Premena McConaugheyho Rona Woodroofa z arogantného šovinistického rednecka v chápajuceho a zúfalého, ale nevzdávajuceho sa bojovníka nielen za svoj život, je pre mňa najsilnejšou charakterovou štúdiou za posledné roky. Tvorcovia filmu sú skromní, minimalistickí, nespoliehajú na herecký excentrizmus či technické a vizuálne vylepšováky, sústredia sa len a len na rozprávanie príbehu tými najklasickejšími prostriedkami. Otvoreným a citlivým prístupom k téme. Fantasticky napísané i zrežírované. Woodroof je morálne presný opak Jordana Belforta a Leonardo, obávam sa, proti Matthewovi nemá u Akadémie šancu. (29.01.2014)

McConaughey se definitivně probíjí do mojí top současných herců. Co předvedl v posledních pár filmech (a seriálu) je samý skvost a tady to snad ještě předčí - protože WOW. Takže v DBC nese na svých zádech celou show, celý film, a jeho charakter jsem si nemohl nezamilovat hned během prvního záběru až do úplného závěru. Rázný texaský kovboj a na počátku naprosto primitivní hovado na cestě do hrobu, poté člověk hodný obdivu tím, jak neuvěřitelně se postaví své situaci a s osobitostí sobě vlastní bojuje až do konce. Rozesmál, dojal, inspiroval. (07.02.2014)

Vlastně naprosto poctivá filmařina. Matthew zde předvádí takřka dokonalý výkon a bez problémů mu s tím sekunduje Jared Leto. Oba v roli nemocných HIV. Oni ale nejenom, že hrají, oni ty postavy skutečně prožívají. Matthew hubne před očima, Jared už dost tak hubený mění, až strašidelně, barvu kůže. Klobouk dolů za tohle. U Jareda mě to až fascinuje, kam byl schopný zajít. On, jako zpěvák, si podle mě jen tak nemůže dovolit radikálně měnit váhu svého těla. Zajímalo by mě, jestli ho to nějak ovlivnilo na hudební kariéře nebo ne. Každopádně když už nic jiného, tak tady dokázal, jaký herec on ve skutečnosti je. Já bejt v komisi Oskarů, věděl bych úplně přesně, kam ty šošky fouknout. Matthew v roce 2013 předvedl, jaký velký herec z něj ve skutečnosti je a Jared se předvedl tak, že vidět ho tak ještě jednou v jiném filmu, přemýšlel bych, jestli není blázen. Každopádně jak říkám...klobouk dolů. Jak se Vám ze začátku bude příběh hnusit, tak postupem času budete vnímat změny v jednání právě samotných herců. A tyhle jednotlivé momenty budou stoupat a stoupat, dokud neskončí závěr a Vy si neuvědomíte, že takovou radikální změnu emocí Vám kdejaký film jen tak nenabídne. (05.02.2014)

-Thank You. -Fuck off! Breaking Good? Ne tak úplně. Překvapivě nejde o citově vyděračské drama o pozdním procitnutí jednoho homofoba, ale o formálně i obsahově vzácně střízlivý snímek, který namísto Woodroofova zbožšťování připouští, že tenhle kovboj si přehnaný soucit nezasloužil ani poté, co se nakazil AIDS. Snaze protagonistovo utrpení nerozmazávat a prostě jej zobrazovat odpovídá věcnost formy (natáčení bez umělého dosvěcování, dokumentaristicky nesouměrné záběrové kompozice, nenávodné používání hudby). Není-li film emocionálně chladný, pak zejména díky vyzáblému (cca 20 kilo dolů) McConaugheymu. I když hraje pouhý stín svých hrdinů z jiných filmů, nikdy neztrácí jiskru v oku. Způsob, jakým kombinuje neadekvátní sebejistotu, nehoráznou drzost a obdivuhodnou zarputilost, dělá z protagonisty ideálního bojovníka proti (zdravotnickému) establishmentu. Ten od svého konkurenta zosobňujícího nezlomnost americké ctižádostivosti očekává už jen to, že brzy zemře. Zejména svou fyzickou proměnou fascinuje také Jared Leto, jehož společné scény s McConaugheym vzdáleně připomínají Půlnočního kovboje, jiný film, který se nebral přehnaně vážně a na seriózním tématu se na druhou stranu ani nepásl, ani jej nebanalizoval. 75% (10.01.2014)

Kolega ScarPoul má pravdu, chýba tomu silnejšia scéna. Predstavoval by som si niečo na štýl Crashu, niečo čo by sa vrylo do pamäti a už nezmizlo, niečo ako keď sa dve natoľko odlišné postavy Leta a McConaugheyho objali... Takýchto scén tu ale pre civilný prístup, moc nie je. Paradoxne, práve to vlastne dosť pomáha (keď sa nedokážete stotožniť s transvestitom, ani homofóbom), keď to celé vyzerá ako skorodokumentárna realita. Veriť sa tomu dá, na úkor emócií, čo je po Valleého maximálne preexponovanom predošlom filme, iba dobre. Ale na oscary by som zas nevidel, aspoň ja by som takto neosobnú látku oceniť nechcel, ani nedokázal. (07.02.2014)