Imaginárium Dr. Parnasse

Než jsem se dostal na Imaginarium Dr. Parnassa, prožil jsem si takové malé vlastní imaginarium. Nejdřív na mě začal padat tající sníh ze střechy a jak jsem se mu vyhýbal, šlápnul jsem do hovna. Opřel jsem se o auto, abych zjistil rozsah hovna na mý botě, ale to už ke mně běžel rozzlobený majitel auta. Ani moc nevypadal jako člověk, spíš něco na půlce cesty vývoje od člověka ke gorile a za svou iniciativu o zjištění rozsahu hovna na podrážce mé boty jsem od toho monstra vyfasoval bezplatné přeličení oční oblasti do modra. Přišel jsem domu a dostal pojeb, že místo na nákup se chodím válet do sněhu, mlátit lidi a ještě chodím na veřejnosti smradlavej. Poučen z předchozích zážitků jsem neponechal nic náhodě a na cestu do kina jsem se řádně vybavil. Na hlavu jsem si vzal helmu z první světový,kterou mě jako svůj veškerý majetek odkázal můj dědeček. Na nohy jsem si připnul jedinej dárek co jsem kdy dostal, lyže na kterých zřejmě lyžoval ještě mladej Krakonoš. Z okýnka na hajzlu jsem si přendal na krk vonej stromeček a na sebe jsem si navlíknul tričko s dlouhým rukávem na kterým jsou nakresleny velký svaly. Když jsem dorazil k pokladnám a začal vybírat film na který půjdu, zničehonic se na mě osočil pokladník „pane vy jste asi ta chodící reklama na Imaginarium Dr. Parnassa, to musíte za šéfem do prvního patra, tady jsou jen pokladny.“ Původně jsem se chtěl na pohůnka v pokladně rozzlobit, že nedokáže rozeznat ani normálního diváka od billboardu, ale protože mě nasměroval na jaký film ten den půjdu, nechal jsem to být. Bohužel mě v zápětí čekal další trapnej incident. Tentokrát s trhačkou lístku. Nejdřív se mě začala vysmívat do ksichtu a pak se dokonce snažila zneužít své trahací pravomoce a nevpustit mě na imaginarium. Dala mě ultimátum, že buď jí dám helmu, lyže i stromeček a budu smět jít do sálu a nebo mám smůlu. Já jsem chtěl Imaginarium Dr. Parnassa vidět za každou cenu a tak jsem byl ochoten udělat kompromis a dát jí helmu, ale ona byla až neskutečné hamižná a trvala na tom, abych jí dal všechno, navíc mě začala nadávat. Její nadávky mě mírně vzrušily a tak jsem jí pozval na večeři, bohužel měla asi svoje dny, protože místo aby moje pozvání přijala, začala mě vyhrožovat fyzickou likvidací. Naštěstí šel kolem promítač a nabídl mě, že si můžu helmu, lyže i stromeček po dobu filmu nechat v jeho promítací boudě. Mé štěstí dosáhlo maxima a do křesla jsem sedal z toho všeho sice hodně naštván, ale s pocitem olympijského vítěze. Konečně bylo u konce mé imaginárium a začalo to doktora Paranassa………jenže pocit vítěze začal při sledování nic neříkajícího příběhu rychle slábnout. Vlastně nebýt úžasných hereckých výkonů (kluci jsou nejen hezký, ale umí i hrát, to musím uznat ), geniálního režisérova vypořádání se s tragickou smrtí Heath Ledgera a dokonalé postavy ďábla, vstával bych ze sedačky po skončení Imaginaria Dr. Parnassa víc naštvaný, než jsem si do ní sedal po skončení mého imaginaria. (26.01.2010)

Na Gilliamových filmech je mi blízká divácká nepodbízivost, která je v případě jeho novinky patrná na celkové náladě i nejednoznačných charakterech postav, ale mám za to, že ta jeho skutečně nejlepší díla uzpůsobují svou formální stránku hlavním hrdinům/hrdinkám (BRAZIL, 12 OPIC, KRAJINA PŘÍLIVU) a pro ozvláštnění vypravěčsky nezdařilé (?) žánrovky bez pořádného napětí není nutné chodit za zrcadlo. Jinými slovy: neustále se zde zdůrazňuje, nakolik je potřebné vyprávění, ale přitom IMAGINÁRIUM DR. PARNASSE, ač jedno z nejsoudržnějších Gilliamových děl, od vyprávění často neposedně ubíhá a obsahuje řadu výpustek na to, aby nás o důležitosti příběhů přesvědčilo. Je tak velice dobré v jednotlivostech, zvláště v případech, kdy se odkazuje na předchozí tvorbu a vstupuje poetika Monty Pythonů či jsou přítomny "gilliamismy" (podrývání autorit), ale celkové vyznění i podání myšlenkového poselství je víc než rozpačité. Přesto jde o nekompromisní film o zkáze a smrti, především ale konci jednoho věku - starých časů, kdy velcí vypravěči s nevídanou představivostí, kteří ovlivňovali chod Země, skončili jako pouliční šarlatáni hrající divadýlko pro pár zájemců. Stále se mezi ty zájemce počítám, ale lepší život - na rozdíl od dvojznačného závěru - nevidím v středostavovské a měšťácké touze po založení rodiny a pořízení dětí. (28.01.2010)

Přesněji *** + * ( za výtvarnou stránku světa za Zrcadlem) = ****. Gilliamovy filmy mám rád, zejména jeho M.Pythonův smysl života, Zloděje času, Brazil, 12 opic, Krále rybáře a Dobrodružství Barona Prášila. Na Imaginárium jsem se velmi těšil, to je většinou chyba - těšit se příliš, a proto mě nepřepadlo extatické vidění Matky Terezy, anóbrž mě přepadly mírné rozpaky. Zatraceně, herci výborní - zjm.H.Ledger-nechť je mu země lehká -, hudba skvělá, kamera úžasná, svět za Zrcadlem fascinující a Tom Waits v roli Ďábla nemá chybu, jelikož on tím Ďáblem prostě je....tož kde se stala chyba? Já nevím, celé je to nějaké rozklížené a rozviklané, rozbité a mozaikovité, ale to je většina Gilliamových filmů. Možná rozpory, o kterých mluví sám režisér - tenhle film je můj nejdospělejší a současně nejdětinštější...ano, nese autobiografické prvky, všechny mé pády, neúspěchy, boje a touhy....aha, proto ta roztříštěnost. Já jsme z toho prostě janek. Ale úplně špatný není, jelikož mi stále přebývá v hlavě, což blbé filmy nedělají. A svět za Zrcadlem je nádherný, úžasný - připomněl mi vize T.Burtona, ale také animované sekvence pro filmy a seriály s Monthy Pythony. Není divu, když Gilliam nakreslil ke scénáři celou knihu ( Storyboard o 500 stranách...), aby se trikoví specialisti měli čeho držet. Nápad, vystřídat na pozici H.Ledgera (kvůli jeho smrti) ve světě iluzí několik herců, je opravdu vydařený. Asi se bude chtít podívat vícekrát...každopádně další zajímavý Gilliamův zářez do jeho diskografie, pardon, filmografie... (08.08.2010)

Že je Terry Gilliam dobrý magor, to už všichni dávno víme; "Imaginárium" k tomuto poznatku připrdlo jen kolek a štempl. Faustovská zápletka příběhu mě zrovna na mou rozměrnou zadel neposadila, ovšem vizualizace byla naprosto fantastická - v kině bych nejspíš měla problém nečumět s duchapřítomně povislou sanicí. Před filmem mi přišel trhle úchylný způsob, jakým se tvůrci vyrovnali se smrtí Ledgera: nahradit ho jinými herci... ale bylo to do scénáře vkomponováno natolik umně a přirozeně, že by poměrů neznalý divák asi neodhalil nic podezřelého. Ještě tu juvenilní femme non-fatale mohli nahradit několika dalšími herečkami, třeba by se trefili do nějaké, co by nepůsobila tak fádně a já bych mohla přihodit čtvrtou hvězdičku. 68% (25.09.2012)

Gilliema jsem vždycky nesnášel. A tenhle film na tom moc nepřidal. Musím říci ale, že první polovinu filmu jsem se celkem bavil, ale pak to skočilo do neskutečné patlanice. Co stojí ještě za zmíňku je Lily Cole, díky které jsem film dokoukal do konce, je nádherná a moc přitažlivá, velice charismatická slečna. (11.03.2010)