Režie:
Edward BergerKamera:
James FriendHudba:
Volker BertelmannHrají:
Felix Kammerer, Albrecht Schuch, Moritz Klaus, Aaron Hilmer, Adrian Grünewald, Edin Hasanović, Daniel Brühl, Devid Striesow, Sebastian Hülk, Andreas Döhler (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Sotva sedmnáctiletý Paul jde za první světové války bojovat na západní frontu. Naverbovat se nechal s nadšením, to se ale v brutální realitě zákopů rychle vytrácí. (Netflix)
Videa (4)
Recenze (650)
Remarqueova protiválečná předloha dostala přímý zásah šrapnelem a tudíž se rozletěla na prvočinitele. Nevadí. Kreativci z Netflixu si tedy vystačili se záznamem ve čtenářském deníku Edy Wasserfalla, kde stálo: Je to vo klukovi co jde do nějaký starý války a na konci umře. Mise splněna. Efektní, špinavé a úplně sterilní. ()
Knihu jsem četl kdysi na střední a moc si z ní nepamatuji, nejsem zatížen nároky na věrné adaptování. Od historického válečného filmu ale požaduji, aby nějak smysluplně vyjádřil svou tezi, což Na západní frontě klid (a nuda a škvár) nezvládá. Není tu vývoj postav, chybí jejich profilace v úvodu i emoce ve scénách, kdy bychom s nimi měli soucítit. Celé se to brodí v tendenčnosti válečných výjevů, z nichž větší dojem zanechá pouze sekvence s transportéry, jinak má každá scéna ze zákopů shodnou estetiku - tzn. přilepit kameru na protagonistu a nechat to kolem něj bouchat. To má navýšit sugestivnost a asi i subjektivitu prožitku, což ale snímek záhy vyvrací vršením melodramatických klišé a nahodilým zapojováním “velkých dějin” z mírových jednání - v té chvíli už se dohromady míchá Jdi a dívej se (ve slaboučkém odvaru utrpení hrdiny), 1917 (steadicamový zákopový styl), Stezky slávy (moralita o zbytečnosti lidských obětí a iracionálním myšlení generálů) a Dunkerk (role zhuštěného času během jednání, kdy se stříhá na schylující se bitvu). Dohromady je z toho samozřejmě paskvil, který většinou hezky vypadá, ale ta naprostá roztěkanost výpravy ústí do nevyhnutelné nudy a zdlouhavosti. Když jsem v průběhu zkontroloval čas a zjistil, že mě čeká ještě přes 40 minut, chtěl jsem film skoro vypnout. S Remarquea si to samozřejmě bere jen základní myšlenky a motivace, to jsem pochopil i s těmi dost zastřenými vzpomínkami na knihu (a bohužel je to ten nejmenší problém). ()
Toto protiválečné drama nepřekona to Pahorek Pork Chop (1959) od Lewise Milestona. Novejsi film 1917 byl vic niternejsi. Na rozdil od neho zde tvurci nevoli perspektivu, ze by se pripoutali k jedne postave. Tento snimek se zameruje na marnost valky a ma zaber az do konce roku 1918. Jde o pekny portret nacionalismu, chaosu a šílenství boje. Chybi ale emocni hloubka. O hrdinovych kamaradech se nic nedozvite, tvare v zakopech jsou zamenitelne. Ani dramaticka struktura neni dobra. Na rozdil od filmu se Remark diplomatickym jednanim ani velenim nezabyval. Berger chce zde diváky přiblížit co nejvíc válce. Film působí neesteticky, je neuvěřitelně temný, ale přesvědčí vás, že oprávněně. Nazev filmu zustal zachovan zrejme z komercnich duvodu. ()
Už dlouho mě nějaký film svou vizuální i motivickou kýčovitostí, lacinou efektností zobrazovaného utrpení, hysterickou tezovitostí postav jako věšáku na instantní moudra a mizernou dramatickou výstavbou neiritoval jako NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID (2022). Slasher bez hravosti a napětí, melodrama bez emocí, alegorie bez nápadu. ______ De facto jde o dvouapůlhodinovou verzi slasheru, v níž sériově umírají psychologicky se nevyvíjející typové postavy s jedním akcentovaným rysem. Scény malých dějin se střídají se scénami dějin velkých... se zlým Němcem, hodným Němcem a poživačnými Francouzi, kteří tu svou bezcitností zapříčiní druhou světovou válku. ______ Co se zprvu v případě "druhého života uniforem" jeví jako slušný nápad, se přitom brzy stane ubíjejícím koncepčním vzorcem cyklického filmu: každý jeden motiv se několikrát osudově zopakuje, aby akcentoval nesmyslnost války - a došlo to i blbcům (plakát, šátek, statek, cvrček, psí známky etc.). ______ Fatálností, načasováním a rozložením úmrtí, patosem proslovů před následnou smrtí (jakmile se začne postava chovat úplně bizarně, pokud možno v rozporu s dosavadním temperamentem, brzy umře) a hlavně pak finální scénou jde de facto o melodrama, ovšem bez emocí... takže nepřináší žádné potěšení. ______ Tato mechaničnost, tupost a melodramatičnost se pak promítá i do celkového vizuálního uchopení, nekonečných panorám na krásu krajiny a každodennosti zjizvenou vzápětí nesmyslnou válkou, do dlouhých steadicamových jízd utrpením při útoku na zákopy, do zpomalovaček a do vyšisované barevné koncepce. ______ Roztomilé lištičky v úvodních záběrech zpětně chápu jako varování, jaké banalitě proboha hodlám věnovat následující hodiny života. Podívejte se raději na JDI A DÍVEJ SE - případně na verzi NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID z roku 1930, která ani po osmaosmdesáti letech nezestárla, zatímco ta netflixovská je stará už teď. ______ Ano, já vím, měl jsem to vědět, vždyť je to Netflix. Ano, já vím, opakovaně se nechávám napálit. ()
Na Západě nic nového a satanžel nezůstalo moc ani při starém. Chápu, že Erik Marie bylo pro soudruhy z německého NETFLUSu dozajista děsně atraktivně nebinární a genderově vyvážené jméno, ovšem udělali by daleko lépe, kdyby si nebrali do své rudě degenerativní huby stěžejní, přelomový, veskrze tísnivý a velmi sugestivní počin protiválečné literatury a tohle nazvali například Pár náhodně losovaných příhod z První světové pro mileniální dementy. A tak tu máme pompézně velkovýpravný pouťový videoklip, který de fuckto místo myšlenek, tísně a beznaděje pouze povrchně a akontextuálně vykuchává pár jmen z Erichovy klasiky a nechává je sice sperktakulárně, ovšem sterilně, lhostejně, bezemočně a digitálně řádně vyčančaně pobíhat po šampaňských zákopech. Tudíž nezbývá než s palčivou otázkou „Kde je, kurva, Himmelstoss?!“ na rtech ocenit jen solidní výpravu, vcelku působivou čelisťoidní hudbu (Doufám, že ten leitmotivní kvintakord „All we are“ soudruzi jen sprostě neznárodnili a řádně paní Doře navalili tantiémy!) a zejména to, že se produkce, určitě se zatnutým konečníkem, tentokrát udržela na uzdě, a například Kropp, náhle podlehnuvší romantice francouzského bahna, zcela přirozeně nepřeblafnul Tjadena v zákopové latríně, že Pavlík nebyl Turek a že tolik kýžené diverzitě bylo učiněno zadost sekundovým záběrem na pouze jediného negra u žabožroutského krytu. Každopádně, milí retardéři, pokud zrovna nemáte chuť sníst nějakou dobrou knihu, vřele doporučuji raději audiovizuální berličku v podobě dvou předchozích vynikajících verzí, jejichž genius loci zcela neutonul v povrchním digitálním mrdníku a daleko lépe interpretoval Mařenčiny autorské záměry. ()
Galerie (35)
Zajímavosti (9)
- Celosvětová premiéra proběhla 12. září 2022 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. (radecacek)
- Zobrazené francouzské tanky jsou typu Saint Charmond. Mezi dubnem 1917 a červencem 1918 jich bylo vyrobeno mezi 350 a 400 kusy. Tank vážil 23 tun, mohl teoreticky dosáhnout maximální rychlosti zhruba 12 km/h a byl vyzbrojen hlavním kanonem ráže 75 mm. Posádkou byl velmi neoblíbený kvůli své neschopnosti přejíždět zákopy. Také se často převážil dopředu kvůli těžkému dělu. Ke konci války byla výroba ukončena a tank byl nahrazen Renaultem FT. Poslední Saint Charmond je k vidění v muzeu ve Francii. (Axarus)
- Jedná se o první německou adaptaci románu „Na západní frontě klid“ od spisovatele Ericha Maria Remarqueho. (radecacek)
Reklama