Skyfall

„Last rat standing.“ Pět důvodů proč pět hvězd. Za prvé Mendes. Svůj akademický chlad a řemeslnou dokonalost teď "obrátil" proti sobě a stiskl spoušť. Po Casino Royale se Bond zase posunul o parník dál a při úvodní turecké akci (poprvé jsem viděl, že by byl bagr obsluhován buldozerem) musel začít žloutnout i slovutný Zelený trávník. Za druhé Double 0 Seven Legacy aneb neokázalý projev úcty k tradici. Komu se při výjezdu Astonu Martin DB5 z garáže neobjevil na tváři lehký úsměv, ten si doteď myslí, že Goldfinger propadl kouzlu stříbra a Lazenbyho druhá bondovka byla o fous lepší než třetí. Za třetí Deakins, kameramanská to dokonalost. Závěr osvětlený plameny musel připomenout koně na pozadí hořících vrtů v Jarhead, pochopitelně nesměl chybět i ikonický záběr přes okenní tabuli. Za čtvrté Bardem. Možná nejlepší padouch v padesátileté historii, v kategorii těch ne čistě heterosexuálních bezpochyby vladař. Pěkný chrup. A za páté? Pro mě rozhodně to nejdůležitější. Hřejivý pocit, který jsem na konci mohl sdílet se synem Andrewa Bonda a Monique Delacroix: PLEASURE.. P.S.: Komu chyběly Bond girl, musí se lépe dívat, nejlépe do řad Jamesových nadřízených.. (12.11.2012)

Kruh se uzavírá v dokonalém a okázalém gestu pochopení sebe sama i (asi ne univerzálně všech) diváků. Krok dopředu i cesta zpět. Zahleděnost do sebe sama i zkoušení nových možností. Bond je, jaký je, a moc dobře si uvědomuje své limity a povinnosti a využívá je ve svůj prospěch. Výsledek je tak nostalgický i inovativní zároveň. Coby inventura po padesáti letech historie ideální. O něco podobného se neúspěšně pokusilo Dnes neumírej. Skyfall není bondovka pro každého, někomu přijde, že "tohle do Bonda nepatří", jinému naopak "tohle je až moc klišé", ale koho chytne, toho musí chytnout pořádně! Bond to říká jasně: srdce = cíl. IMAX filmu velmi sluší. Napodruhé ještě lepší. (26.10.2012)

Tady někdo hodně koukal na TEMNÉHO RYTÍŘE. Tak hodně, až se tím u mě shodil, protože Nolan je bohužel jen jeden. Nicméně bondovka je to luxusní, od podtitulkové sekvence přes scénář (trojúhelník Bond-M-Silva, důvtipné pohrávání si s trademarky série), herecké výkony (dialog se Sévérine, Bardem ve všech svých scénách), vizuál (fantastické lokace, hlavně neonová a lampionová Šanghaj), až po akci (bagr, souboj siluet v jednom záběru). A s jedním z nejlepších záporáků dekády, kvůli kterému člověk přestává číst titulky, protože z něj nemůže spustit oči. (29.10.2012)

Šest let dozadu se 007 restartoval v batmanovsky temnější rovině. A když už to netopýří sousedé dotáhli k uzavřené trilogii, hlásí se k návaznosti tří dílů také parta stojící za mračícím se Jamesem. I tady je to osobní a díky Bardemově Silvovi až překvapivě moc. Právě od jeho zjevení totiž Skyfall konečně zařadí vyšší rychlost, zatímco v první třetině jede téměř až zpátečkou. Ostrov, metro a tím spíš Skotsko ale nedávají sebemenší prostor k nadechnutí a z Craigova tvrdě fyzického herectví dělají zasloužený prostředek k úspěchu. Narozeninová bondovka je tak nakonec spíše vydařená. Lepší a sevřenější než místy dýchavičné Quantum, horší než lahodně zrající Casino, ovšem nad všeobecnou adorací umělecké stránky musím vzhledem k několika logickým kopancům a i napodruhé podivně ospalé úvodní třetině trochu kroutit hlavou. Přesto mi tahle forma pořád sedí, obzvlášť když vím, že může jít ještě o krok výš. (14.09.2013)

Jedna z největších schopností umění spočívá v jeho neustálé dynamické proměně v kontextu doby. Působení umění je dáno již recipientem samotným, který je ovlivňován okolím, etnikem, ke kterému patří, časem atd. Film byl vnímán jinak v kontextu doby, kdy byl natočen než o několik desítek let později. Kritické docenění bondovek také přišlo mnoho let od vzniku prvních dílů. Vyčítat Skyfall značný odklon od tradic bondovské tematiky je poněkud nepatřičné. [==] Nový Bond je filmem dvou polovin; dvou světů, se kterými je hlavní hrdina konfrontován. S jedním, tím tradičním bondovským a druhým, více realistickým, kde je prezentována Bondova zranitelnost, snad až smrtelnost. Skyfall netematizuje jen bondovskou legendu samotnou, ale obecně hyperrealné a spektakulární akčně-špionážní filmy. Mendes přitom tu odkazuje na Wellese, tu na Peckinpaha či Copollu. Kdyby snad měla série skončit, byl bych rád, aby posledním filmem byl Skyfall, ve kterém se zrcadlí celé půlstoletí bondovek. R.I.P. 1962-2012; 2012-? (05.11.2012)