Bílý žár

Výborná záležitost. Úplně jiný druh gangsterky, než bych vzhledem k době vzniku očekával. Walsh filmu dokázal naordinovat skvělou dynamiku, díky které tohle slavné dílo funguje i skoro o 70 let později bez jakýchkoliv výraznějších problémů. Děj je i z dnešního pohledu originální a rozhodnutí udělat hlavní postavou záporného psychopata, se jeví jako trefa do černého. Málokdy je film funkčně koncipován tak, aby měl divák možnost hlavní postavě buď fandit, anebo naopak doufat v její co možná nejbolestivější konec (můj případ). 8/10 (06.09.2018)

I po téměř šedesáti letech stále svěží a opravdový biják. Na svoji dobu je opravdu hodně svižný, akční a drsný. Stejně jako v ostatních noirkách zde máme šedé (ne černobílé) postavy, ovšem spíše tvavošedé. Hlavní hrdina Cody je určitě nejsympatičtější postavou filmu a přesto je to psychopatický vrah. James Cagney ho zahrál znamenitě. Zvláště jeho závěrečná kreace je dechberoucí. On celý ten závěr je dechberoucí. On vlastně celý film je dechberoucí. Už dlouho se nestalo, aby mě nějaký film tolik zasáhl. Nestárnoucí klasika od jednookého mistra Raoula Walshe, jejíž odkaz nesou tuny akčňáků napříč dnešku. (06.12.2007)

Roli psychopatického a záchvaty padoucnice trápeného gagstera zahrál James Cagney skutečně dobře. Z jeho minulosti se dozvídáme sice jen střípky, ale o to víc tu můžeme zapojit vlastní imaginaci. "Zahrál dobře" ale také znamená, že ostatní herci mu tvořily spíše jen "prostředí", ve kterém mohl projevovat svoji brutaltu; a to včetně policií nasazeného infornátora, který si získal jeho důvěru (až téměř "mateřskou"), ale který ho přesto chladnokrevně zastřelil (z vlastní vůle, mohl tuto práci přenechat jiným, bylo jich tam na to dost)... Dobře by se k tomu hodila písnička Velvet Underground "White light white heat" (White light, White light goin' messin' up my brain / White light, Aww white light its gonna drive me insane / White heat, Aww white heat it tickle me down to my toes / White light, Aww white light I said now goodness knows, do it...), možná byla tímto filmem inspirována. (26.02.2021)

Až tak moc mne to nechytlo. Je to sice technicky hodně vymazlené a policejní postupy i akce zločinců nepostrádají logiku a u policistů i moderní radiové vybavení, ale jak to nedrží jistou sevřenost děje, ale přelévá se to od vlaku do hor, do autokina, do vězení, k útěku, další akci... a přitom některé věci nejsou ukázány, jen se o nich mluví (zmrznutí toho párou popáleného, smrt matky (!))... tak to tříští i diváckou, resp. moji pozornost. Nakonec je mi vlastně jedno, co se s kým stane, jestli Bob odhalí Rilleyho (nebo jak se ten tajný agent jmenoval) teď nebo později, jestli holka skončí s tím, či oním (stejně je jasné, že skončí špatně, jen si pořád myslí, že z toho dokáže vybruslit) a dokonce mi nakonec bylo putna, jestli toho zloducha dostanou, nebo ne, protože by stejně brzy někde zhebnul na ty své bolesti hlavy. Uznávám, že filmařskými postupy je to vážně skvělé, ale scénář jako by psala ženská. Aha, předlohu psala ženská, tak to mi pak dává smysl. (04.01.2020)

Cagneyho pošahaný, prohnaný mamánkovský zločinec + “můstek mezi 1930s klasickou gangsterkou a noir filmy”. White Heat, ač místy nechtěně úsměvná a teatrální, se i dnes drží jako solidní a zábavná krimi s porcí akce, humoru a násilí, navíc poměrně nevypočitatelná a rozmanitá ve svých třech fázích děje - útěk, vězení, finální heist. #Noirvember (17.11.2018)