Duna

Čím víc plátno, tím víc Duna, protože Denis Villeneuve předvádí doslova vizuální kouzelnictví, které mě ve spojení s dalším hudebním superkouskem páně Zimmera (samostatně neposlouchatelné ) doslova uhranulo. Příběh by si jistě více užil, kdybych znal knížku, protože některé aspekty a souvislosti s postavama mě zůstanou asi navždy tajemstvím, ale bohudík film je vyprávěn tak, že vše podstatné se do mě vsáklo velmi lehce. Herecky se mě líbil dokonce i Mamoa, natož taková Rebecca Ferguson, ta mě herecky doslova zraje před očima. Jsem rád, že film je svým pojetím spíš artový blockbuster než velkolepě pojatý digitální velkocirkus,protože to mě umožňuje větší ztotožnění nejen s postavama, ale i s celým "duna světem". Vizuální a vypravěčský talent Denis Villeneuvea se mě opět dostal do hlavy a pevně věřím, že v ní ještě nějakou dobu bude kempovat. (18.10.2021)

Duna je prokletá planeta. Vměstnat košatou předlohu feudálního vesmíru do poselství jiného než: ocelové trubky=bad x voda a boj za svobodu=good, je takřka nemožné. Mystiku ani těmi nejkrásnějšími záběry nenarýsujete, stejně jako proroctví o vyvoleném útlocitným hrdinou. Villeneue ovšem tesá filmová políčka až s komiksovou nábožností. K tomu Hans Zimmer zjevnou inspirací severskými skladateli překračuje svůj stín a musel bych si nalhávat, že mě jejich pojetí spolu s dokonalým zvukem místy nepřikovalo do sedačky. Snesl bych snad i hodinu více a skoro bych doporučil kvalitní 2D verzi než tmavý IMAX. Návštěvnost nerozhdne jen o přímém pokračování, ale může dát zelenou celému universu, což bych si v této produkci rozhodně nechal líbit. (09.10.2021)

Duna, jedna z vůbec nejkultovnějších sci-fi všech dob, dle čtenářů knihy do filmu 1:1 nepřeveditelná. Knihu jsem nečetl, ačkoliv Lynchova Duna má u mě hodně vysoké postavení a už se těším, až si jí zas po pár letech zopakuji, jelikož ten hype z kina ve mně zůstal. Na film jsem se těšil 3 roky, pak mě zamrzelo, že ve výhledu premiér jsme byli v takřka posledním košíku a když k nám konečně Duna přišla, z pracovních důvodů jsem se do kina dostal až týden a půl po premiéře, nutno dodat, že do stále plného kina a navíc s nejpozitivnějším vědomím, že druhá část již byla potvrzena. I tak chci ale skutečně apelovat, i přes kvalitní ripy na netu, k návštěvě kina a na co největším plátně. Protože jestli něčím Duna je, tak naprostým audiovizuálním masakrem na všechny smysly a i pokud se náhodou ocitnete v táboře unuděných (což je celkem běžné), můžete se alespoň kochat. Strašně, i přes nejrůznější boty v době covidové, cením Warnery za tu odvahu odsouhlasit projekty s blockbusterovými rozpočty, leč v naprosto nemainstreamovaném podání, nikdo jiný to už nedělá a Warneři s Legendary věřili Villeneuveovi i po finančním neúspěchu s druhým Blade Runnerem. Kdyby to náhodou ještě někdo nevěděl, Duna je pomalý, přemýšlivý, tklivý i bombastický film, který končí v půlce knihy. Sedělo by tomu více seriálové podání? Na Nadaci na Applu se taky nadává, takže jen o stopáži to nebude. Moc už takovýhle projektů v budoucnu nejspíš neuvidíme, tak je třeba si jich vážit. Nashle za 2 roky v kině! (31.10.2021)

Je úplně jedno, zda je zrovna na plátně někdo z rodu Atreidů nebo kmene Fremenů, protože jsou nemastní, neslaní, ztrácel jsem se, kdo je kdo, a bylo mi jedno, zda je za pár okamžiků něco rozcupuje. Hraje se tu naprosto na vážno, mnohé prvky tvůrci opentlují pompou, abychom měli pocit, že jde o něco revolučního. Nejde. Prostě leccos šponujeme do kritické důležitosti, abychom neměli prostor polknout. Navíc Denis Villeneuve je pro mě druhý Christopher Nolan: ukrutně vážný tón, ale hrozně studený. A do sebe zahleděný – sedící si na svém egoistickém vedení. Samozřejmě tím nerozporuju, že oba mají pro sci-fi vizuály nedostižný cit. Jde mi ale o to okolo. Protože v průběhu děje prostě přijde určitý moment, kdy divák řekne „dost“, a začne být netečný v přemýšlení. Navíc nikdy není nejlepší vizitkou, když se v průběhu filmu dívá na hodinky. A tady to rozhodně nebylo jednou. První hodina působí roztahaně, ale ano, rozhodně má omračující audiovizuální stránku, kdy zejména zvuk je naprosto dokonalý. Jenže pak jsem čekal něco víc. A zážitek nepříjemně slábnul. Neměl co emočně zúročovat, dějově mě to nepohltilo a pár desítek minut po projekci jsem vlastně neměl nad čím přemýšlet. Chápu, že jsem v menšině, ale tak to prostě u mě je. (23.10.2021)