Bez východiska

"Nemáš kapavku ?? Jestli ji máš, tak si mě nepřej !!" ;) Stejně skvostně vystavěný jako dialogy plnými černého humoru odlehčený snímek thrillerového klasika Rogera Donaldsona, který rovněž velmi ozvláštňujícím způsobem pracuje s informacemi, respektive s jejich dávkováním, i z žánrových vzorců vyplývajícími očekáváními, a jeden tak vlastně s nadšením zjišťuje, že čím víc ví, tím méně ví.. Minimálně co bude dál.. Nejen Gene Hackman asociuje neprávem o poznání známější a přímočařejší Clintovu Absolutní moc.. Po celkové analýze viděného to finále prostě vnímavého diváka musí zahřát, logickým výtkám se snad jeden může jenom smát.. (03.01.2016)

Kevin Costner oblékl slušivou uniformu, po úspěšné akci je za odměnu přijat do štábu ministra obrany a na prezidentském plese se zakouká do půvabné brunety. Stane se jeho milenkou, přičemž už je milenkou vysokého vojenského hodnostáře. Navíc brzy zjistí, o koho jde. Tohle nebude fungovat, nicméně lásce se nedá poroučet, pokud první z milenců „nevěru“ neodhalí. Výsledkem je špionážní thriller, který se publiku do paměti zrovna nezaryje, nicméně Costner začínal být toho času hodně v kurzu, elegantního intrikána si střihnul Gene Hackman a Sean Young toho času neměla zábrany. Naštěstí to není úplně dlouhé a v druhé polovině to začne příjemně odsýpat. (04.10.2022)

Krimi thriller šmrcnutý špionážní zápletkou, který se rozjíždí možná až příliš pomalu, vzhledem k tomu, že během prvních pětačtyřicet minut se nestane téměř nic, co by nešlo rozehrát během úvodních pěti minut. Pak se ovšem Tom Farrell dostane do úzkých a jak se mu čas krátí a smyčka se kolem něj stahuje, nabírá vyprávění příjemně na obrátkách, napětí houstne a tempo tvrdě graduje až k nečekané parádní pointě. Až na ten dlouhý vzlet tedy zručně vystavěné vyprávění s řadou skutečně napínavých momentů, nečekaných zvratů a infarktově stupňovaných komplikací, z nichž mnohé si o patnáct let později zopakoval Denzel Washington v podobně vystavěné Presumpci viny. Kladem jsou bezpochyby také sympaťák Kevin Costner a zejména pak skvělý padouch Will Patton. (18.09.2011)

Kevine, máš ty vůbec představu, kolik dá práce vyčistit koženou sedačku limuzíny od zaschlého ejakulátu..? Costner jako "Insider" nejen v klíně S.Young lítá po budově Pentagonu jako hadr na holi, hraje si tam s kolegy na schovávanou a nechá si tisknout haldy papírů podobně jako Ing.Zachariáš variace Hubero Kororo v Rumburakovi. Podle toho, co jsem napsal, to asi bude znít divně, ale Donaldsonův No Way Out je docela obstojný thriller dle pravidel staré školy a stahováním smyčky kolem hlavního hrdiny předvádí zdatnou práci se stupňováním napětí. Samotný závěr sice svádí třeba Faidru k myšlence, že se měl před scénáristou zamykat alkohol, ale já si naopak myslím, že to byl právě zavřený bar a abstinenční příznaky po rodné Stolichnaje, co vedlo jeho psací brk tímhle směrem. Mimochodem, dvojice náměstek Hackman a 4% poradce Patton mi velmi připomínala duo správců springfieldského jádra Burns & Smithers, kdy ten druhý jmenovaný má rozpracovaného šéfa na 50 %, tzn., že on ho chce a Monty ho ne.. (07.06.2011)

Mnoho povyku pro nic. Sean Young nikdy neuměla moc hrát, maximálně se tvářit (Blade Runner) nebo ukazovat prsa (v jakémkoliv filmu), navíc podle mne vypadá spíše jako babochlap. Samotná historka by vystačila na takových 40 minut - zhruba hodinu a něco trvá, než se vlastně začne něco dít. Do té doby se sice něco děje, ale v podstatě není oč hrát - asi je každému jasné, kdo je kdo a co je co, takže všechna ta „odhalení“ jsou spíše směšná. Trošku to připomíná Barvu noci - pár nebo více erotických scén, a jednoduchá jalová historka, aby se dalo říct, že je to i trochu thriller. Konec už je ve stylu Uprchlíka, ale pořád žádná sláva, unavené tempo z prvních dvou třetin filmu je prostě ubíjející i pro závěrečnou třetinu. Závěrečnou „pointu“ ani nemá smysl komentovat, je zde jen pro efekt, navíc poněkud postrádá logiku. (13.01.2014)