Strašáci

Rymejk nerymejk, zákony vidlákova zůstávají pořád stejné. Ne že bych se místy nenudila, ale občas bylo docela zábavné si pravidla připomenout. Zákon 1. Každý měšťák představuje potencionální nebezpečí a je třeba ho zastrašit, nejlépe demonstrací síly. Zákon 2. Měšťák vykazující vyšší stupeň inteligence, než průměr našich obyvatel (nejspíš každý měšťák) představuje dvojnásobné nebezpečí a je třeba sílu nejen demonstrovat, ale postupně násilí i aplikovat. Zákon č. 3. Měšťák, který odvlekl naši samici a pojal ji za manželku (nehraje roli, zda si to sama přála) představuje nejvyšší možný stupeň nebezpečí a je třeba neprodleně za a) samici ihned označkovat semenem samců původního kmene za b) drzého cizince zničit všemi dostupnými (čti nezákonnými) prostředky. Na závěr si dovolím připojit poznámku, která by mohla být užitečná všem chlapcům s poruchou zraku. I ten nejrozkošnější z vás, když si nasadí lennonky jako tuhle James Marsden, je rázem nepíchatelný. (12.09.2013)

Aktualizovaná, divácky přístupnější verze, která se může řadit k těm lepším remakům. Bez srovnávání s Peckinpahovým originálem se noví Strašáci jeví jako nadmíru povedená žánrovka s plnokrevnými postavami a parádním závěrem. I když ne tak intenzivním. Dojem zbytečnosti celého projektu však převládá. (17.01.2012)

Pokud se Strašáci měli přesunout z Anglie do USA, tak je celkem pochopitelné, že cornwallské kocoury nahradil mississipský whitetrash zpod španělského mechu. A dál? Předlouhá expozice stahující se smyčky násilí se pohybuje jen v oblasti kotníků Peckinpahova originálu, Skarsgårdovo tělo olympijského plavce je razítkem na tragický casting a psychologie postav je tak povrchní, že jí nepomůžou ani Lurieho podprahová sdělení. Alespoň že ta medvědí past našla nějaké opodstatnění své existence.. (26.10.2020)

Noví Straw Dogs jsou relativně slušný, ale hrozně zbytečný film. Ještě zbytečnější než ostatní remaky, protože už existují dokonce dvě vynikající verze téhož, přičemž jedna je jen dva roky stará. Ano, mluvím o skvělém severském filmu Fri os fra det onde, který doporučuju všem. Nové Straw Dogs mohu doporučit jen těm, kteří chtějí mít přehled o všem novém, co se v žánru šustne. Je to takový lepší průměr. (04.12.2011)

Moderní remake snímku Sama Peckinpaha přebírá z původního filmu pouze půdorys, který nijak nerozvíjí, spíše rozmělňuje. Sam Peckinpah je známý svým obdivem k násilí, které někdy až s neuvěřitelnou brutalitou ve svých filmech zobrazoval. Jeho Strašáci z roku 1971 jsou studií charakteru astromatematika v podání Dustina Hoffmana, který má jistý cynický vztah k okolnímu světu, ale nakonec v sobě objeví divoké zvíře. Jež podle Peckinpaha dříme v každém z nás. V remaku Roda Lurieho hraje James Marsden scenáristu a jeho manželka Amy je herečka. Už v tom je trochu problém, protože oba mají podobné zaměstnání, a tak zde chybí třecí plocha, kdy v původním filmu si díky manželově zaměstnání manželé nerozuměli. Další rozdíl je v prostředí – zatímco v originále jde nakonec o konflikt s vesničany na zasněném a zamlženém anglickém venkově, v tomto remaku se dostáváme do klasického prostředí amerického jižanského vidlákova, jak je známe z mnoha hixploitation filmů, včetně těch studentských. Problém je, že tihle vesničani nevypadají moc jako vesničani, zvláště když se nám tu objeví Dominic Purcell nebo Alexander Skarsgård. Takže jen čekáme na závěrečné zúčtování, jež rovněž nemá moc napětí, a protože to netočil Peckinpah, tak překvapivě ani ne tolik násilí. Celkově osobně existenci těchto dvou filmů považuji za zbytečnou. Už třeba jen proto, že oba ignorují logiku a psychologii postav, jde o koncept, do kterého tvůrce (-ci) jen zasazují postavy a jejich chování, jak se jim zrovna hodí. A to nejspíše jen pro obhajobu brutality, větší poselství filmů nevidím. Být to čisté, nenáročné hixploitation, tak si celý tento odstavec odpustím, ale když má jít údajně o psychologická dílka s přesahy, tak to prrr. (28.01.2012)