Mission: Impossible - Ghost Protocol

Proti Bradu Birdovi nemám ani to nejmenší, Michael Giacchino se také snaží, ale co z toho, když lehkou nudu střídají scény, které nejsou ani poctou, ani citací, jen starým zbožím (až na výjímky, třeba telefonní budku). Ale ve kterém filmu máte zase možnost vidět, jak Josh Holloway zneškodní Pavla Kříže. 70%. (20.12.2011)

Mimo povrchně zasvěcenecké rozpoznávání známých tváří českých herců a pražských lokalit (Florenc, Mánesův most), je pro tuzemského diváka Ghost Protocol poučný i z hlediska vytváření fikčního filmového prostoru. Scény z Kremlu, kam Cruise napochoduje maskovaný za ruského důstojníka, jsou samozřejmě z části točené na jednom z nádvoří Pražského hradu, a zároveň obsahují i záběry na kremelský palác, kde stojí postava Pauly Patton. Filmový střih tady hladce propojuje lokace, které jsou od sebe ve skutečnosti vzdálené několik tisíc kilometrů, ale ve filmu tvoří koherentní prostor, který nemáme problém přijmout. Určitou disonanci v tomto případě vnímáme jen proto, že ta místa důvěrně známe, ale jinak jsme takhle podobně "mateni" skoro pořád. Další z důkazů síly filmového média a nesmyslnosti jakýchkoli apelů na jeho (domnělou) realističnost. (25.12.2011)

Nemějte strach z vyždímaného konceptu filmové série, z okoukané zápletky, ani ze stopáže překračující dvě hodiny, čtvrtá Mission Impossible je skvostný akční nářez, jaký jsme tady dlouho neměli. Režisér, na poli hraných filmů debutující, na sobě nedá znát sebemenší zaváhání a od prvních minut servíruje chytlavé akční scény přecházející jedna v druhou, přičemž diváku téměř není dán prostor pro vydechnutí (myšleno v dobrém smyslu), ani pro přílišné zabývaní se klasickou hrozbou jaderného konfliktu mezi USA a Ruskem - je tedy celkem jedno, co je příčinou všeho dění, důležité je "dění" samotné. Počínání agentů perfektně balancuje na hraně "nemožného" a uvěřitelného, stejně tak technické udělátka jsou tak akorát cool, avšak neplýtvá se s nimi... Vytknout by se dala jen mizerná emocionální rovina, ale to nic nemění na tom, že takhle nabitý energií jsem odcházel z kina jen párkrát v životě... 9/10 (15.12.2011)

Těžký týmový error! Padesátiletý scientolog, jemuž za všech okolností perfektně drží účes, by už měl pomalu začít šouravým krokem obcházet americká předměstí s nějakou tou Hubbardovou Strážní věží pod paží a shánět nové, slaboduché ovečky k auditu a nikoliv mlátit na potkání ruské speciální jednotky. Testosteronová muskulatice, které jsem věřil akorát to, že si mezi jednotlivými záběry musela přeholit kníra, asi chytla nějakého producenta za koule a vyhrožovala, že pokud ji neobsadí, tak nepustí a navíc mu ještě ukáže čuráka. Anglický kašpar, jenž se má v nejbližší době objevit snad i v roli Hamleta, aby se království Dánské mohlo potrhat smíchy, co za debila to huhňá do lebky, je na roli agenta stejně vhodný, asi jako by hrál Ace Venturu Max von Sydow. Jediný Zmrd, co číhá všude, byl v poho a myslím, že má vystaráno, až Tomík odletí za Aštarem na orbit. A mělo to trvat hodinu! Do té doby to byla pohodová, Imposibilní mise, na jaké jsme zvyklí. Pak ale asi scénárista odmítl vstoupit do církve a doškrábali to samotní Křižník s Pomádou. Druhá hodina je Imbecilní mise bez koulí, plná násilně nadstavovaného, nudného a bolestivého honění, které by snad zvládla i vysloužila jeptiška s amputovanou pravou rukou. (16.03.2012)