Ip Man

Hongkongská akční superstar a znalec řady bojových umění (a údajně fanda MMA;)) Donnie Yen v roli Mistra všech ajťáků, legendárního IP Mana! Mistr promine, ale byla to tragédie českého dabingu, co mě přimělo tropit si u tohoto nesporně silného snímku humor z jeho hrdiny, respektive z české (nebo spíš počeštěné) transkripce jeho jména. Kdyby vám vrtalo hlavou, o jakém "jung čchun" to tam pořád mluví, tak je to starý dobrý styl Wing Tsun (nebo Wing Chun), jen nějakou metodou, kterou nejsem schopný pochopit, foneticky transkribovaný do latinky (ve které text četli dabéři, že). Hlavní poznatek zní: nedělejte tu chybu, že byste se na Ip Mana dívali v televizi - budete mít tu čest s utrpením v podobě důsledného dabování každé věty všech scén (a že jich není málo), kde figuruje tlumočník z čínštiny do japonštiny... takže si všechno vyslechnete dvakrát, ehm... Navíc ač se "naši" činí jak chtějí, asijský styl mluvy je od českého na hony vzdálený. A samozřejmě nejen styl mluvy - měl jsem celkem problém se stavbou filmu a jeho výrazovými prostředky. Ono je to totiž v kostce vzato celé jedno velké klišé, v němž ale postavy reagují o hodně teatrálněji než by tomu bylo normálně. To je dáno hávem legendárnosti, do kterého je Mistr Ip po právu zahalen, a taky tím, že film se koncentruje převážně na období japonské okupace Číny, což je obdoba našeho srpna 1968, až na to, že ona japonská invaze byla daleko brutálnější. Tyhle všechny věci podbarvuje hudba Kenjiho Kawaie (znáte z Ghost In The Shell), která ale také plně respektuje legendárnost událostí, které zachycuje (a z nichž se drtivá většina nestala vůbec nebo se udála o dost jinak). Proto duely mistrů boje beze zbraní mají podkres jako monumentální bitevní scény, což mě dost rušilo. A to je problém, protože hlavní devizou filmu jsou (nečekaně;)) bojové scény, u nichž páchal choreografii taktéž téměř legendární Sammo Hung. Tedy ne že by se herci nesnažili, ale zkrátka a dobře je to už moc specificky asijský tyjátr plný mávání rukama a koulení očima. Přijde mi to strašlivě rozhárané a stylově neuspořádané (nepochybuju, že je to tak záměrně, a že je to jen můj dojem, který asijské publikum nesdílí), ale na druhou stranu díky hercům emoce skutečně pracují a souboje jsou opravdu vynikající. Jenom nechápu, proč při takovém materiálu musí všechno kazit občasným wire-fu. Všechno tohle mi ve výsledku dává možná trochu nespravedlivých 70% - ale věřte, že se na to znova nejspíš už nikdy dívat nebudu. (21.06.2014)

Další z řady čínských historických filmů, řeknu vám že ti Číňani si ale dokáží vážit svých významných postav. Tentokráte se zaměřili na pro mě do této chvíle neznámého mistra Ipa, který disponuje uměním Wing Chun. Jen tak pro zajímavost Bruce Lee tohle umění ovládal také. Z hlediska soubojů šlo podle mě o jeden z vrcholů žánru. Scéna v tělocvičně, ve které naštvaný mistr IP zruší 10 Japonců je můj zcela jasný favorit. Na konci dopadne podobně i hlavní protivník. Tomuto filmu rád odpustím fakt že si Číňani chtěli s Japonci srovnat účet. Je to zcela pochopitelné vzhledem k tomu jak se Japonci chovali. 85% (07.07.2010)

Donnie sviští po dojo se vztekem v očích, japonskými bajonety v zádech a ambicí trumfnout nejen Fearless, ale všechny kung-fu životopisy kolem. A má na to nejlepší tým. Wilson Yip si po noirové kriminálce, comicsové adaptaci a akčním thrilleru připisuje na konto další zvládnutý žánr. Bohužel čím náročnější příběh vypráví, tím víc se mu plete do cesty slabší dramaturgie (linie jsou jen tak vršené na sebe, gagster Fan Siu Wonga i mladší bratr jedné z postav štrádují dějem naprosto neochočeně) a slabší Donnie Yen, jehož kamenná tvář sice funguje v akčních sekvencích, méně pak při samotném hraní (Jet vede na body). Jakkoliv je film ve výsledku dech beroucí (což je méně než dechberoucí, aby bylo jasno :), nevyhne se při srovnání člověk pocitu, že na Fearless bylo více peněz, více času a především více opravdových herců - zaporák je nevýrazný, a rozhodně to není jeho jednorozměrností, ta je pochopitelná, slouží k akumulaci hrdinova hněvu. Od dob Fist of Legend se ale charismatičtí japonští generálové hledají těžko. Asi. Ale dost kritiky - "heslo máme holé ruce" v tomhle případě značí jen to nejlepší, protože když to Donnie rozjede v akčním módu, trhá na kusy japonské vojáky i pouhopouhé režimu oddané karatisty-pěšáky. Scéna v japonském dojo posouvá možnosti choreografie zas o kus dál. Wing Tsun v syrovém módu ukazuje neskutečnou brutalitu tohoto umění, a Yen ani Sammo Hung na postu choreografa si neberou žádné servítky (vzpomeňte si na drsné akční scény v Prodigal Son a vynásobte vnitřní krvácení deseti). Yip Man pobíhá po místnosti a šije to do Japonců jako kulomet s tlumičem. Buch-buch-buch... raketové ruce mění lidské interiéry na masokostní moučku a vám je nevolno. Hung čistotu akčních scén trochu kalí svými tradičními drátovačkami, které bychom už dneska v Donnieho filmu nečekali (někdo vyskočí do salta a získá tím dopřednou sílu na dva další kopy), ale tenhle kontrast vlastně není na škodu věci. Neubráním se prohlášení, že jsem od Yipa čekal trochu vyváženější a učesanější film, ale když si uvědomím, do čeho se to vlastně pustil, musím přimhouřit oči nad výhradami, zatleskat odvaze a těšit se na... druhý díl. (07.01.2009)

Tak takhle to chodí v tý Číně, jo? Tak to jsme v prdeli, smetou nás jediným mrsknutím malíkové hrany. A budou u toho slušní, korektní, milí, zachmuřeně slaďoučcí....lidumilní....V každé vesnici není pro školy kung-fu kam flusnout, nechápu, že ty japka tam mohli přežít byť i vteřinu. Asi se nenechali místňákáma zatáhnout do sáhodlouhých debat o jemných nuancích kopaček do řiti a prostě jen stříleli směr hlava. Jinak natočeno slušně, choreografie bojových sekvencí solidní, ba nadprůměrná. (22.05.2012)

Ip Man vs. 10 japonských černých pásů je jistě nějaký vrchol mezi martial art scénami. Jinak velmi slušný snímek o další legendě Číny, slavném mistrovi wing chun. Donnie Yen se u mně rázem z téměř nezámého stává velmi sympatických hercem, dokonce v některých momentech i sympatičtějším než ti relativně známější jako je Li či další. A charisma taky nechybí. Film se rozjíždí docela zvolna a typicky pomalu rozvíjí Ip Manův příběh, dojde i na první taktéž skvělý zápas proti dalšímu mistrovi, aby pak po půl hodině pohody, právě když se rodina Ip stane populární, vtrhli na scénu Japončíci a všechno zničili. A pak film náhle přeřadí a máme tu prvotřídní dramu z války. Japonci jsou jako obvykle velmi arogantní a nesnášenlivý, takže všichni obyvatelé Foshanu mají co dělat, aby přežili. Docela musím tu Čínu litovat, neměla to v posledních stoletích vůbec lehké a ani dneska to není zrovna ideální. Po technické stránce je film výborný, jak jsem už napsal, bojové scény jsou choreograficky zvládnuté na jedničku (a to wing chun je kvůli dechberoucímu Donniemu naprostá paráda), snad jen ty zpomalovačky tam nemusely být. Hlavní hudební motiv mi bude ještě nějaký čas hrát v hlavě, ostatní jsou taky vcelku povedené a využívané v pravé momenty. Takže v klidu 4 a určitě si seženu další díl, i když těžko říct, jak to bude fungovat bez všudypřítomné bídy a strachu vyvolané okupanty. No, uvidíme. PS: Je fajn pozorovat postupné prozřetí a vývin Ip Mana napříč japonským terorem. hlavně v konfrontaci s tlumočníkem. (15.09.2011)