Seriózní muž

Coeni jsou pro mě jako krásná žena od které vždy očekáváte hodně a dokáže vás překvapit. Většinou si to fakt užiju ale jsou chvilky, kdy se přeci jen nudim. Seriózní muž je zvláštní film. Koukáte na něj, zajímá vás a baví, (převážně herci) pěkně se na nej kouká (nenápadná ale precizní kamera) po většinu stopáže vás zajímá co se bude dít (pomalá ale vtahující režie) ale na konci zjistíte, že to tentokrát bylo o ničem (nejspíše chyba scénáře). Jako občas se ženou. (12.07.2011)

Ovšem to se dá snadno vysvětlit. Příběh, jenž měl oscarovou nominaci za scénář a film roku, po divákovi žádá trochu zralosti, nikoli jen fanouškovskou lačnost po "dalších Coenech". Ostatně Seriózní muž se od "minulých Coenů" silně liší. Nemá jejich typickou zápletku, tedy amatéry zabředlé do zločinu, a navíc se odehrává na židovské půdě včetně prvků hebrejštiny a jidiš. Nicméně nesrozumitelnosti se není třeba bát, univerzálním jazykem Coenů totiž zůstává chytrý černočerný humor, kterému tu dali dosud snad nejhořčí, nejmoudřejší a nejméně efektní podobu.Seriózní muž začíná stylizovaným prologem ve stylu historického hororu, v němž se pojí duchařina se sekáčkem na led. Vlastní děj se pak odehrává v 60. letech, kam vtáhne skvělá hudba Cartera Burwella a ospalá nálada židovské školy, kde učitel zkoumá zázrak techniky – zabavené tranzistorové rádio. Vládne tu navenek vyrovnaný rytmus idylického předměstí – jenže hrdina, místní profesor v příznačném podání Michaela Stuhlbarga, se spokojeně jen tváří. A stojí ho to stále více sil. Vlastní děti ho přehlížejí, studenti vydírají, zkrachovalý bratr využívá a manželka mu zčistajasna oznámí, že odchází s jiným. (16.06.2020)

Lahodný koncentrát cynismu a absurdity, jenž v typicky Coenovském podání (strohost, groteskní postavy a především gigantický bobek na hlavy všemu a všem) graduje skoro až k mezím dokonalosti. Človíčkovství je na houby, stejně z toho života nevyváznem živí. Seriózní muž neparoduje běžné životní situace, paroduje život celý a jeho bezohledný humor utírá s úsměvem čumák každému, kdo si myslí, že už má těch každodenních pitomostí dost. Je to suché, je to praštěné, je to výborné. Závěr parádní. ;) (07.08.2012)

Zdaleka ne nejvíc košer Coenovci, ale i navzdory vší té "nediváckosti" je to zdařilé, byť v zásadě ani trochu vtipné. I když nejen ze závěru je jasné, že nic jiného než jeden velký vtípek to od bratrského dua nebyl. A vyvedl se jim náramně, to se jim musí nechat (jakkoli jsem podezření pojal již po té zubařské vsuvce). (10.01.2010)

Osobitý druh komedie, typický pro Coeny. Jako vždy vmíchali množství podtextů a baví se tím, jak se jejich obecenstvo trápí otázkou, jak to teda vlastně mysleli. Řekla bych, že je to spíš satira než černá komedie a bude narozdíl od jejich předchozích snímků plně doceněna jen určitým okruhem diváků. Hlavně kvůli převaze náboženských zvyků, rituálů i výrazů, které nezainteresovaní neznají, snadno se v tom ztratí a budou se nudit. I já jsem se dlouho prokousávala pro mě dost nezáživnými pasážemi, než jsem si po finálovce uvědomila smysl a specifickou brilantnost tohohle díla. Chápu jedno i pěti* hodnocení a volím střední cestu. (10.01.2010)