Muži, kteří nenávidí ženy

Neubráním se srovnání s Fincherovou verzí. Svět Millennia v přepisu Opleva je méně okázalejší, ale až překvapivě je natolik vynalézavý, že americké verzi mnohokrát nezbylo, než některé scény doslova ocitovat společně s typovým castingem (ať už záměrně nebo ne). V této verzi je poněkud logičtější provázání Blomkvista s případem Harriet, je zde prezentován mnohem přehledněji rodinný strom Vangerů, ale sám Blomkvist je méně charismatický a jeho vztah se ženou jako by ani neexistoval. Lisbeth Salander je mnohem více dospělejší, celkově zralejší a není to taková hračička. Této podobě Lisbeth více odpovídá její nový kurátor, který je v mnohém nechutnější a nebezpečnější. V Blomkvistově linii chybí roztomilý vztah s kočkou v chatce na ostrově Hedestad a Lisbeth nám nedopřeje příliš ze svého lesbického románku na jednu noc. Švédští Švédové zkrátka nejsou tak éteričtí jako ti Američtí, což se nejvíce podepisuje na postavě Martina (sic Stellan je Švéd). Zásadní změnou je vodítko k biblickým odkazům. Způsob, jakým dojde ke sblížení mezi Lisbeth a Blomkvistem je odlišný jen v delikátních detailech, což je příjemné. Nicméně setkání s rodinou Vangerů v nemocnici, které je u Finchera vymazlené, nahradilo suché makiavelistické blábolení. Švédský film je dále mnohem méně tolerantnější k nacizmu, chybí postava archivářky, nicméně klíčová katarze spojená s Lisbethinou minulostí je výrazně surovější a realističtější. Kontrastně pak australská kapitola je jak z jiného světa, stejně jako Lisbethino naloadovaní majetku v závěru poněkud méně zapadá do celého obrazu. A pointa? Ve švédském filmu, který se jmenuje Muži, kteří nenávidí ženy, je poslední záběr na zamilovaného muže (!), zatímco v americké se hlavní hrdinka nového věku potýká se zlomeným srdcem. Ehm. (12.01.2012)

Millénium jsem nečetl, ale uvažuju, že to do budoucna napravím. Dal jsem si po jedenácti letech opáčko filmu, abych se mohl podívat na zbylé díly a hodnotím absolutně. Nevím, zda je to tím, že od té doby jsem viděl a četl mnoho severského detektivního a ten styl a atmosféru jsem vstřebal, nebo tím, zda jsem tehdy hodnotil krátkozrace, ale z toho, co jsem zatím poznal, patřil Larsson ke špičce žánru. Nesbø mi připadne nadhodnocený, zato dost žeru Larse Keplera. Škoda, že adaptace některé z jeho knih zatím neexistuje. (28.01.2020)

Zatím jsem neviděl novou verzi s Craigem, ani jsem nečetl knižní předlohu. Nevím tedy, do jaké míry se film drží linie originálního příběhu. Co ale konstatuju je fakt, že výbornej detektivní příběh na konci vyšumí v sentimentálním blábolu. Dcera se po letech setkává s nemocnou matkou, novinář konečně získá důkaz ve svém případu a finální zjištění, co se vlastně stalo s Harrietou mě, mírně řečeno, uvedlo do rozpaků. Škoda no. (28.01.2012)

Mrazivá detektivka, která si z knihy bere hlavně to, co je třeba k natočení mrazivé detektivky. Díky nadstandardní délce se tvůrci ovšem mohli dostatečně věnovat také postavám, z nichž mi oproti knize přišla lépe vykreslená Lisbeth. Jistě jde také o zásluhu Noomi Rapace, jejíž smutný kukuč skrývá cosi velmi zneklidňujícího. Mikael je od pohledu větší drsňák, méně suverénní, více mlčenlivý. Možná až příliš odpovídá vžité představě protagonisty severského thrilleru. S přihlédnutím k žánru a zemi vzniku nechybí nic (ani nábytek z IKEy) a nadbývá akorát padouch, který žvaní v okamžiku, kdy by měl zabíjet. Teď si jen přát, aby americkou verzi režíroval skutečně Fincher. Méně invenční režisér by již neměl s čím novým přispět. 80% Zajímavé komentáře: imf , Cervenak, Marigold, DaViD´82, FlyBoy , Brejlil, Hebča (09.12.2010)

Na tenhle film jsem čekal hodně dlouhou dobu. Nakonec jsem se rozhodl, že si nejdřív přečtu knihu a pak se pustím do samotného filmu. Knihu jsem ale zfouknul během pár dnů, což jsem ani sám nečekal. 550 stránek už je nějaká štangle a tak jsem si říkal, že to bude trošku nadýl. Nakonec jsem se dost divil, když jsem po třech dnech knížku přečet a sám sebe nechápal, když jsem v šest ráno prostě musel vstát, abych si mohl udělat čaj a zbytek dočíst. Přiznám se, že se mi to nikdy nestalo a byl jsem tím dost překvapenej. Nakonec jsem knížku přečet, letěl do práce a po práci okamžitě nalít na film. U filmu mi nakonec vůbec nepřišlo, že trvá dvě a půl hodiny, ale zase jsem se rozčiloval, kolik toho pozměnili. Nečekaně pár věcí pozměnili. Například závěr mě překvapil tak, že to sem prostě napsat musim. Ale to už je na tvůrcích. Na druhou stranu mě zase fascinuje, jak si té knižní série Švédi tak váží, tak moc, že si všecky tři filmy stočili v jednom roce...kdyby jim náhodou jeden z herců umřel, aby to pak nebylo nedokonalý...to mě fakt překvapilo. Popravdě ale svojí práci dokonali výborně. Možná jsem si řikal, že kdybych knihu nečet, tak budu v příběhu dost tápat, ale bylo to spíš tím, že jsem vlastně četl daleko podrobnější příběh, než je samotný film. Ten ale celkový příběh převedl docel schopně do takové filmové podoby, kterou si zaslouží. Od začátku jsem tak počítal s pěti hvězdami. Ty mi nakonec srazil uplný konec, ale na ten se můžu vykašlat. Radost z příběhu mi to prostě nezkazí, nemůže. Další věc je taky fakt, že kniha má ten konec typicky severský, přičemž film už je na tom podstatně hůř. Možná to má ale jistou spojitost s druhým dílem, no uvidíme časem. (05.10.2010)