Looper: Nájemný zabiják

Začátek navnadil, pak už to jede pěkně dolů až do konce. Levitt vypadá, jako že si trhá obočí a maluje pusu - ale jako dobrý, Bruceův nos je přesnej. Spíš mě vytáčela nesmyslnost motivace mladšího já při farmářských scénách (někdo řekne, že se prostě stará o svý zájmy, ale on je spíš prostě blbej). A vůbec jeho divný skoky v chování. A "povinný" břečkový románky. A Bruceovo plakání nad rozlitým dětským mlékem. Naopak rozesmála scéna s jeho "návratem ke starým ratatata časům" a hlavně směšná nedotaženost scénáře - třeba takový laskavý kiks, že někdo jak blázen honí někoho starýho, místo aby se rovnou zbavil mladýho. Blbý taky je, že jediná živá postava filmu je ten zhrzený potomek Kid Blue (která je teda ale zas neskutečně šablonovitá). Celkově Looper skončil ve stejnym šuplíku, jako třeba z poslední doby Zdrojový kód a Vyměřený čas - všechny mají tak prima sci-fi námět a všechny jsou ve výsledku míň prima, než by mohli být i s prstem v nose. Ale to by nesměl být scénář odfláknutý a režisér připokakaný. (11.10.2012)

Chlapeček z Městečka prokletých zachráněn náhlým koncem záchvatu sobeckosti? Rian Johnson si na větev uvázal časovou smyčku a dal do ní svůj Looper. Stát u něj Tuco Ramirez, řekl by mu: „Uvaž to pořádně, musí udržet svini (rozuměj: sci-fi s planou snahou o chytrost). I přes místy působivé scény chybí důvěryhodnější mytologie a dějová sevřenost a tak zatímco Tucet opic každým dalším zhlédnutím zraje jak víno, u Smyčkaře by opakování vedlo k, obávám se, hnilobnému procesu.. Gordon-Levitt by měl změnit dentistu, protože ten jeho příliš pije a v tomto stavu mu píchá anestetikum pod oční oblouk místo do dásně. Nebo to snad měla být imitace Willise? Mně to spíš připadalo jako imitace herectví.. A Bruci, mám tě v těchto rolích rád, ale nebude tomu dlouho, co si před tebe sedne strejda Marsellus s náplastí na týlu a řekne ti historku o pýše a lidské perspektivě. Ještě pár let a půjdeš na prdel. Vopakuj.. (01.02.2013)

Složité, dějově nepřehledné a značně nevybroušené. Režisér ani nepochopil základní věc, že pokud je scifi s nízkým rozpočtem, nemůže si příliš dovolit zobrazovat panoramatické celky ala záběry na město, či dopravu. Protože pokud v roce 2044 se na silnici prohání Toyota Yaris atd. tak to asi není úplně v pořádku. Potěší snad jen menší role Emily Blunt a výborně stylizovaný Gordon-Levitt který kromě vzhledu "mladého Willise" pochytil perfektně i obličejovou mimiku a cedí skvělé pohledy a hlášky přesně tím "za mlada" stylem kterým má a funguje to skvěle. Nadčasový film určitě ne, kvalitní rovněž moc ne, spíš neobvyklý. Dejme tomu. To nestačí. (20.01.2013)

Po úvodních dvaceti minutách jsem byl připraven na futuristickou variaci existenciálních krimi à la Samuraj. Johnson však režíruje s mnohem menší soustředěností než precizní Melville. Výsledek se sice nesype tak jako Bratři Bloomovi, jednotný styl film každopádně postrádá. Kromě naprosto seriózních a velice působivých prostřihů do zmechanizovaného života nájemného vraha (ač mi jaksi uniklo, proč nejsou nepohodlní posílání z budoucnosti rovnou v neživém stavu) dojde i na fraškovitě černý humor, nasládlou romantiku, brutální „rambo“ akci nebo lekce telekineze pro začátečníky (nemluvě o hodně westernovém závěrečném střetu na silnici). Hodně je nejen žánrů, hodně je také vypravěčů, mezi nimiž Johnson přepíná. Vyprávění se tím sice zajímavě rozvětvuje, ale k žádnému překvapivému „seběhnutí“ do jednoho bodu to nakonec nevede. Zohlednění více úhlů pohledu v zásadě jenom potvrzuje pravdivost mé oblíbené hlášky z Pravidel hry: Na světě je hrozné, že každý má své důvody. Obávám se, že snaha aplikovat na film Bordwellův model forking-path narace, s tím, že před sebou namísto dvou časových rovin máme dvě vzájemně se ovlivňující lidské mysli, by skončila ve slepé uličce (jakkoli rád bych si tuto domněnku nechal vyvrátit druhým zhlédnutím). Důležitější než časové paradoxy jsou pro Johnsona totiž morální dilemata, jež před postavami vyvstávají a jež také nás nutí k neustálému vyhodnocování situace z emocionálního hlediska. Komu patří budoucnost? Kudy vede hranice mezi promarněným a naplněným životem? Jaký máme nárok na to, činit rozhodnutí za druhé? Tady se opět hlásí ke slovu ona nehollywoodsky bezvýchodná osudovost, jenomže přebalená do okoukanějšího, rodinně-melodramatického hávu. Věřím, že kdyby Johnson zůstal u krátké metráže, jak byl původní plán, máme před sebou bombu, o které nadšeně tweetují geekové z celého známého internetového světa. I takhle ale jde o velmi nápaditý film, který akorát, poněkud v rozporu se svým dominantním sci-fi žánrem, dá víc na city než na rozum. 80% (08.10.2012)

Brutální ukázka, že život je otázkou priorit, láska je věčná a kožená bunda je nadčasový hit:). Co na tom, že film je v podstatě zkřížením několika filmů, jejichž názvy by vám zkazily všechna překvapení. Tohle je perfektně odvedená práce za pár dolarů, která v sobě spojuje vizi špinavé budoucnosti se zajímavými aspekty a náznaky. Krom toho si ani nevzpomínám na jiný film, v kterém by hlavní motivace postav byla tak protichůdná, současně u všech logická a bylo jen otázkou úhlu pohledu, kdo je dobrý a zlý (jako ve skutečném životě...). Navíc je film odvážný v některých postupech ("restart - year 1") a sázce na hlavní aspekt - (osudovou/mateřskou/morální) lásku. Událost, minimálně, tohoto měsíce. PS: pro mě nastal zásadní zlom v životě, mou milovanou Piper Perabo na vrcholu mého soukromého žebříčku "love you, baby" nahradila Emily Blunt. (15.10.2012)