Osamělý jezdec

OSAMĚLÝ JEZDEC má spíž než k libovolnému dílu PIRÁTŮ Z KARIBIKU mnohem blíže k předchozímu Verbinského a Deppově snímku, animovanému RANGOVI, ve kterém se variovaly žánrové vzorce westernu a značně sebeuvědoměle se zdůrazňovala role protagonisty ve fikci. Podstatný rozdíl je ale v tom, že hlavním inspiračním zdrojem nejsou (italské) spaghetti-westerny, nýbrž western v jeho různých podobách (klasický, revizionistický, postmoderní). A že se neakcentuje, že by postavy naplňovaly předem dané schéma, ale staví se na odiv samotný proces vyprávění po vzoru MALÉHO VELKÉHO MUŽE. Učinit oživlý muzeální exponát vypravěčem, jehož pamět i vzpomínky nejsou úplně spolehlivé, se ukázalo jako velmi chytrý tah. Indián Tonto (vypravěč a jeden z protagonistů) se totiž stává dokonalým alibi pro nesoudržnost filmu jako celku, když jím prezentované události jsou spíše zřetězeny do série atrakcí, než že by byly příčinně provázané. A zároveň jakožto výstavní kousek v muzeu má protetickou (velmi zjednodušeně osvětleno "žánrovou") paměť, která snímku umožňuje procházet napříč historií podob westernu. Cesta se ale neubírá směrem vpřed, nýbrž zpět: od revizionistického přístupu (Tontovo vyprávění určené malému chlapci, re-interpretace vyobrazení Indiánů) přes různé subžánrové polohy (motiv hodinek či narativní funkce padouchů a ženských postav jsou velmi leoneovské) až ke klasickým dílům (od Johna Forda ke Busteru Keatonovi). Podrobněji v Blu-ray recenzi snímku. (14.12.2013)

"ČÍM SES PROVINIL?" - "JSEM INDIÁN." Očekával jsem klasickou blockbusterovou nudu a nakonec jsem byl příjemně překvapen. Místo disneyovské rodinné řachandy poměrně vážný a temný příběh (vyřezávání srdce, masakrování indiánů) s poněkud děravým scénářem (záporáci vyvraždí celou vesnici, aby se od ní nikdo nedozvěděl o stříbrné žíle, ale chlapce, který je k žíle dovedl, nechají klidně běžet), stopáž sice přehrocená, ale nebyl jsem jí umořen jako třeba u třetích PIRÁTů, dvojka Hammer-Depp docela v pohodě, záporáci taky, ale vláčkové finále EPICKÉ, nabité úžasnou energií a nápady. Dvojce bych se nebránil, dokonce po tomhle možná dám šanci i JOHNU CARTEROVI. (06.10.2013)

Ačkoliv obvykle zastávám názor, že na věku příliš nezáleží, tak tento film je zřejmě vinen tím, že se strašně moc snaží být zároveň pro děti i pro dospělé, tedy že rozháranost a nejednotnost ho roznesla na kopytech. A jak ráda bych se dívala na film o dvoumetrovém slaboučkém obrovi, co se postupně naučí poslouchat svoje tělo a přírodu. (26.04.2016)

Multižánrovka jako pocta filmovému století? Nejryzejší western s nejklasičtějšími vaudevillovymi gagy? Ale ano. Velká železniční loupež a lehký holky, který by si nevymyslel ani Méliès. Aneb Hell on Wheels optikou komiksového hrdiny a pokroku, který nezastavíš ani v roce 1933 (právě tehdy se mohlo hrát s popisky tak, aby se Tonto stal slovutným divochem). Generál Custer si za každých okolností hlídá svého narcise, ta nejošklivější Jana Eyrová Ruth Wilson trochu dospěla, Armie Hammer je důstojným pokračovatelem Lone Rangerů (již od rozhlasových seriálů z 1933, románů, komiksů and more) a samozřejmě Tom Wilkinson a Helena Bonham Carter jsou naprostými klasiky. A Hans Zimmer se nestydí narvat do soundtracku celou (!) William Tell Overture i s jejím finále. #čsfdprojekce (04.07.2013)

Napíšu zcela naivní komentář, který ten film pro mne vystihuje. Je to moc pěkný film! Bylsem fakt mile překvapen, bavil se po celou stopáž. Navíc se mi líbilo, že byl takový dost temný a relativně drsný, i když to byla prostě dobrodružná komedie. Dvojku nejen že bych chtěl, ale přímo ji očekávám. Kouzlo Pirátů z Karibiku bylo jasně cítit a prostě je to čistá, neškodná zábava... (10.10.2013)