Kajínek

Problém filmu je, že nedokáže být autentickou sondou do případu Kajínek, ani (příliš) dobrým thrillerem. V podstatě jde o to, že bastardi jedné slečně zmrzačí ségru, načež se ona slečna začne zajímat o člověka, který bastardy odkrágloval. Jiná motivace tu prakticky není, ačkoliv chápu, že tvůrci si potřebovali vše řádně ospravedlnit, aby nám z Kláry nezbyla chladná právnická škatule. Všechny postavy mají spolu něco málo společného a v případě potřeby zdramatizování je některá z nich zabita, přičemž nikoho nezajímá ani způsob, ani důvod (v momentě možného znovuotevření případu zmizí někdejší právník a důležitý svědek, but don't worry, be happy, to je přeci fuk). Kouzelné jsou i detaily, ať už prázdný diktafon nebo fotka, která je falešná, ale to přeci nic nedokazuje! Zkaženost papalášů je znázorněna vskutku sofistikovaně, především prezentováním dozorců jako primitivních opic a slizkostí záporáků. Kajínek sám je charismatický málomluvný sportovec bez bázně a hany, propůjčovaný nezbytným "cool" momentům, takže si stihne zasouložit, kličkovat mezi kulkami alá Neo a dovolí divákovi upřímně vyprsknout smíchy při neskutečně trapném momentu prvního setkání s Klárou. Během závěrečného cukrování jsem zažíval drastický náběh potřeby někoho poslat do řitě, ale je mi jasné, že bude opět přibývat podpisů pod peticemi za Kajínkovu nevinu (to nemyslím jako výtku, těžko my obyčejní obyvatelé budeme vědět, zda Kajínek střílel či ne). Mimojiné se dozvíme, že české sekuriťácké agentury jezdí v hummerech a vězenští dozorci po nocích střílí holuby. Inu, fanoušek amerických explozivních akcí se dotkl nesprávného tématu. A řekněme si na rovinu, že ani ta technická stránka za moc nestojí - ztratila by se v tuctové vandammovce a mluví se o ní jen proto, že přijela navštívit český film. Na druhou stranu, v tuzemské produkci Kajínek mírné osvěžení přinesl a nudit rozhodně nestihl. (05.11.2010)

Tož jako dobrý, pane Jákle, fakt. Jen jsem po premiéře filmu měla podobné pocity jako po své premiéře sexuální. To jsem taky tak seděla, koukala a pak se zeptala: "A to má být jako všechno? Kvůli tomuhle se toho tolik nadělá?" A to se musí nechat, že jsem si k tomu nepřizvala stejného debutanta jako v té době já a jako vy v té režisérské oblasti, takže proč nebýt zase jednou milosrdná, protože sice nevím, zda to ve vašem případě nebylo štěstí začátečníka, ale co na tom, počítá se výsledek, a ten s radostí z těch sedmdesáti procent tentokrát zaokrouhlím směrem nahoru. Protože vidět v plném nasazení ten úžasně chlapský tandem Lavroněnko-Dlouhý, tedy pány herce, kteří kdyby se narodili v Americe, mohli by s Oscarama hrát kuželky, to byl zážitek z rodu těžko zapomenutelných, i když dámy jim to trochu kazily. Ne že bych od Alice Bendové čekala kdovíco, ale Táňa Vilhelmová mi přijde jaksi pořád stejná, ať už vystupuje coby právnička, holka z ulice nebo v reklamě na deodorant. A kdybyste ještě vzkázal panu Brabcovi, že když herci sedí a mluví, může si sednout taky, protože mně z toho jeho věčnýho poletování s kamerou docela cinkalo v hlavě. A ještě bych vám chtěla říct, že jste mě svým pojetím akčních scén zaujal, což je mnohem víc, než o sobě může říct řada vašich mnohem slavnějších hollywoodských akčních kolegů, od jejichž filmů většinou odcházím po pár minutách dělat něco smysluplnějšího, kupříkladu zkoušet, kolik tužek zvládnu balancovat na hlavě. Takže kdybyste chtěl, můžete od nynějška nosit nos nahoru s odůvodněním, že vás pochválila Faidra Postradatelná. To by by bylo asi tak všechno... jo, ještě jsem chtěla napsat, že vám držím palce pro příští film. A kdyby byl zase na motivy skutečných událostí, kupříkladu o šíleném střelci v poslanecké sněmovně, bylo by to fakt žrádlo! (10.09.2010)

Jako já jsem docela spokojenej. Myslím si, že Jákl není určitě špatnej režisér. Jenom by to chtělo se tolik furt neinspirovat těmi émerickými vlivy a natočit ten film ryze po Česku. Nemluvě o tom, že i ty finanční možnosti tady takové prostě nejsou a nebudou. Jinak, ale slušný řemeslo, když si člověk odmyslí pár lehce za hlavu přitažených věcí. Hlavní věc kterou nechápu je proč Kajínka na začátku filmu ukážou jako toho co střílel a pak se po zbytek filmu bijí v prsa za jeho nevinu, ale jak to bylo to ví jen Jirka a pár dalších zainteresovaných.65% (25.07.2019)

"Ještěže ho znovu chytili. Jinak by tu s námi dneska večeřel, jak tě znám." Kdyby se ten charismatickej sympaťák s dokonalým přehledem o hře zvaný Spiknutí nejmenoval Kájínek, ale třeba Klikánek, a nezachraňovala by ho blonďatá právnička Klára, ale třeba černovlasá Sára, tak bych určitě jednu hvězdu přihodil. Jednak proto, že by mi televize, noviny ani internet neprozradily pointu příběhu a taky by se to celý nemohlo tvářit jako filmový zpracování křišťálově čistý pravdy pravdoucí. Pokusím-li se tedy odhlédnout od toho, že se vlastně jedná o propagaci zmetka, i když v tomto případě zřejmě výjimečně nevinnýho, tak musím debutujícímu svalovci na režisérský sesli přiznat, že to zvládl celkem slušně. (14.04.2016)

Po měsících otálení jsem si k nejznámějšímu českému vězňovi přeci jenom našel cestu. Po technické stránce jsem příliš nelitoval (někdy je nějaký filtr nebo střih navíc, ale jinak bez výhrad – navíc kamera je v permanentním pohybu, a to i při statických záběrech aspoň skokově zoomuje, možná abychom nad příběhem nezačali moc přemýšlet), právě po příběhové stránce je to nicméně horší. Snaživý Petr Jákl, zřejmě hodně ujíždějící na amerických produkcích, líčí Kajínka jako romantického hrdinu zklamaného světem okolo. Kdo čekal, že by film vnesl do celé ostře sledované kauzy nějaké nové poznatky, odejde od filmu rozladěný. Měl jsem za to, že snímek záměrně nic nevysvětluje, ale chce poodkrýt zákulisí Kajínkova příběhu. Jenže chyba lávky.. obsah je schematický, příběh zredukovaný a nedotažený, snaží se šokovat, ale ve finále je jen bezzubou hrou o peníze za vstupné. Navíc, kdyby divák neholdoval Kajínkovu osudu, v lecčems by se ztrácel (chyběla mi kupříkladu hlubší motivace útěku). Horší je to i s řadou postav. Některé se u národní celebrity jen tak objeví, trochu se ohřejí, ději nikterak nepomůžou a zase zmizí. Jiné scény zase jednoznačně vyvolávají úsměv na rtech (režisérova manželka coby investigativní novinářka, podivně motivovaná právnička, dobová nevěrohodnost, záporák, co má v sejfu diktafon s vysoce cennými informacemi atp.). Ale abych jen nešpinil, ocením nadprůměrné herectví Lindy a Lavroněnka (slušivě nejednoznačný) a pochopitelně bratrů Dlouhých, škoda jen za uši tahajících postsynchronů. Prostě a jednoduše. Jákla bych nezatracoval, zkusil to, natočil v tuzemsku toliko chybějící žánrovku a až tak to diváka nebolelo.. (03.01.2011)