Iron Man 3

Po řádění Avengers, které bylo velkolepé, ale emocionálně nezasáhlo, jde o příjemnou snahu dodat marvelovské komiksové adaptaci lidskost. Třetí Iron Man je filmem, který dělá (záměrně) chyby. U Blacka jsme na osvěžující upřímnost hrdinů a prohřešky proti žánru zvyklí, film za 200 milionů ale jeho nadhledu poskytuje nečekaný kontext, což vede k většímu obdivu a údivu (u velkolepého akčního finále užití jistých sebeparodických prostředků zpravidla nečekáte). Na nižší úrovni chybuje také protagonista. Tony Stark se třetinu filmu chtě nechtě musí obejít bez rozptylujících technologických hraček, což ho nutí spoléhat se na vlastní důvtip a pomoc druhých. Svou identitu očišťuje od mediálních nánosů (přičemž není jedinou filmovou obětí mediální re-konstrukce reality) a shazuje superhrdinské břímě, hlavní příčinu jeho úzkostných stavů. Do doby před nadvládou technologií se film vrací také oživováním – a zároveň relativizací – westernového mýtu (namísto romantického osidlování západu je připomenut masakr u Sand Creek, Stark nemá problém vzít na sebe nejdříve indiánské pončo a posléze kovbojský klobouk). Větší důraz na lidský faktor Blackovi umožnil vystavět film jako řetěz buddy movie kolaborací. Stark má stále na blízku stroj nebo člověka, na němž si může cvičit svůj ostrovtip (Jarvis, Harley, Rhodes) a dokazovat svou převahu. Přes všechna zaškobrtnutí, přes prohlášení, že tentokrát půjde o osobní mstu, zůstává pravým americkým hrdinou, který vás dokáže se šarmantním úsměvem a suchou hláškou na rtech přesvědčit o nezbytnosti použití zbraní hromadného ničení. Příliš neokázalý rozjezd (na film tohoto formátu), natahované akční scény, nevyužitý voice-over (na pomezí filmů Woodyho Allena a filmů noir) a občas násilná snaha o vtipnost jsou v konečném součtu jen drobné nedostatky letní zábavy, kterou vnímám především jako velký návrat Shanea Blacka. Místy jsem měl pocit, že jsem se časem propadnul do devadesátých let a sleduji některý z tehdejších audiovizuálních návodů, jak chytře a nápaditě točit akční komedie. Jon Favreau může klidně zůstat ležet na lůžku a užívat si Panství Downton. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, InJo, ScarPoul (13.05.2013)

Zábavná, dobrodružná sci fi rozprávka o nadutom, arogantnom, ale zato vtipne výnimočnom Iron Manovi, ktorý pre tento krát zachraňuje Ameriku pred šialeným vedcom. Tomu v minulosti odoprel pomoc nie len sám Tony Stark osobne, ale aj celý svet intelektuálnych mozgov. Za pomoci násilia sa tento opovrhnutý vedec, rozhodol preukázať svoju genialitu. Keď už aj do komiksového žánru pchajú politiku, akýsi podtón teroristických útokov na bohom zasnúbenú zem, ktorej Boh žehná, asi nie je všetko po kostolnom poriadku. Aj keď ide len o akýsi žart, mňa už to unavuje. Inak je film skvelou zábavou, ktorá neuspokojí len málo koho. (05.09.2013)

Skyfall marveláckych adaptácií. Temnejší a dospelejší tón pôvodnej chlapčenskej zábavke Jona Favreaua sakra pomohol. Realista a cynik Shane Black Irona Mana miluje a čoby osobnostne najzaujímavejšieho marveláckeho hrdinu ho charakterovo rozpracováva do hĺbky, akej sa (pri súčasnom zachovaní marveláckej hravosti) zatiaľ žiaden avenger nedočkal. Starkove city a ochranárske potreby k Pepper sú hmatateľnejšie, jeho existenciálne úvahy sebakritickejšie a trefnejšie. K tomu skvelo rozohraná partia na dobrákov a záporákov, kde zmysel dáva ako postava sekundárnej Starkovej čučoriedky z minulosti Rebeccy Hall, tak - a to hlavne! - obaja záporáci (Raimi, uč sa). Tí servírujú jeden chytrý, v rámci vnímania súčasných kostlivcov svetovej politiky provokatívny zvrat, ktorým zároveň dávajú priestor lahôdkovej kreácii môjho obľúbenca Kingsleyho. K tomu (hlavne v druhej polovici) kanonáda skvelého humoru a prehľadnej, ohňostrojovej akcie, pri ktorej si poviete, že špeciálne efekty sa už nemajú kam ďalej posunúť (všimnite si v záverečných titulkoch početnost "Digital Efects Crew"). Iron Man 3 je inteligentná blockbusterová supershow zapálených nadšencov a perfekcionistov, ktorej som prepadol tiež pre množstvo detailov či jednotlivostí – krehká Gwyneth v elegantnom bielom kostýme, nápady s iron-manovskou rukavicou a samoobliekacím brnením, b&w-buddy-teamovka pripomínajúca zlaté časy Smrtonosných zbraní, či famózna aeroscéna s chytrým využitím 3D rozmiestnenia padajúcich ľudí v priestore, efektne vyboostená Tylerovým superhrdinským motívom (pre mňa highlight scéna filmu). Marvel by si mal po vzore “lunaparku” Universal Studios otvoriť svoje Marvel Studios a tretiemu Iron Manovi v nich venovať samotnú sekciu. (26.04.2013)

Tak trochu jsem to čekal a stejně jsem za to rád. Hlavní hvězdou třetího dílu Iron Mana je nakonec právě Shane Black, který si s železňákem padnul do noty, jako nikdo před ním. Trailery lákaly k potemnělým stezkám, vyšlapaným Temným rytířem, ale výsledek je nakonec ten nejvíce osvěžující letní mix velkolepého blockbusterového dobrodružství. Přes dvě hodiny jsem obdivoval, jak Black dává osobní závody v tom, zda-li bude lepší scénárista, nebo režisér, aniž by přitom slevil z nároků na nejzábavnější postavu marvelovského světa a pere to do diváka se suverenitou, která je u člověka, který za kamerou stojí teprve podruhé, obdivuhodná. Iron Man přestal být piedestalem Downeyho ega a namísto toho je pevně sevřen v příběhu, který funguje ve všech oblastech, aniž by se některá z nich zásadněji vylučovala. Od parádních dialogů, perfektních postav, skvělé akce a emoční smršti. Třeba ta epizoda s malým klukem, kde se setkávají dva techničtí nadšenci, prostě divákovi připomene, že někteří z nás nikdy nevyrostou. A ta netradiční love story… když je to pak osobní, i tu akci prostě vnímáte krapet jinak, navíc poctivě, bez obleku. Mám chuť sypat superlativa jako málokdy předtím, ale tak aspoň jednu jedinou (ale pro mě možná docela zásadní) výtku si dovolím: co do ultimátnosti akce je přepadení Starkova domu přeci jen o chlup lepší, než závěr, takže akční orgasmus přijde krapet dřív. Jinak díky Shane, za všechno. A díky Marvele za to, že máš odvahu svěřovat svá dítka nekonvenčním tvůrcům. (Co na to Asgardský bůh v rukou Alana Taylora?) (03.05.2013)

Jakmile se blikající turbokonzerva ocitla komplexně v genitálních rukách pana Černého, přestala okamžitě být užvaněným, utahaným homixem jako v předchozích dvou případech a vyprsila svůj hrudní reaktor vstříc téměř dokonalému, zábavnému a vtipnému akčňáku s perfektními dialogy. Holt, kdo umí, ten umí a Mrvel v mých očích snad poprvé naplno zabodoval. Ne, že bych teda hned letěl do nějakého toho knihkupectví pro vybledlé, nehezké, poďobané týnejdžry se sýrově bílými holeněmi pro nejnovější limitovanou edici vypatlaných omalovánek, avšak jestli to takhle půjde dál, budu doma místo v tangách běhat po obýváku v žužu vypasovaném, červeno bílém oblečku s baterkou mezi kozama a dělat vžžžuuuuum. (16.05.2013)