Prokletý klub

Nemam moc rád sportovní filmy, kde se dohromady míchaj archivní záběry ze skutečnejch zápasů a do toho občas nějakej detail na herce, který předstíraj, že uměj hrát fotbal. Zejména ten obtloustlej, kudrnatej zrzoun, co hrál Bremnera, byl teda ukázkovej drnokop. Tady se naštěstí odehrává děj hlavně v zákulisí. Na hřiště se moc často nepodíváme. Jinak na celym filmu se mi nejvíc líbila scéna, kdy si jeden borec dával asi tak 5 minut před začátkem utkání v šatně cigáro. (05.02.2011)

Zaslouží-li si některý film o kopané maximální hodnocení, tak je to právě tento film, který velice atraktivním způsobem ukazuje nedávnou fotbalovou historii a konkrétně vztah mezi dvěma nesmiřitelnými trenérskými rivaly, jejichž jména jsem před zhlédnutím tohoto filmu neznal. Od začátku do konce se jedná o film, který mě nenechal vydechnout a během jehož sledování jsem nedokázal z televizní obrazovky spustit oči, prostě jsem jako v nějaké hypnóze koukal na film a chtěl jsem pořád víc a víc, chtěl jsem zjistit, jak to bylo, co se stalo, proč se to stalo, prostě tenhle film ve mně probudil skoro až nezdravou zvědavost a já jen čekal, až budou mé otázky zodpovězeny. Tohle je opravdu úžasný film, o kterém si troufnu tvrdit, že je to jeden z nejlepších filmů, které kdy byly o kopané natočeny a který budu mít ve své paměti ještě hodně dlouho po jeho zhlédnutí. Ale není to samozřejmě jen atraktivní příběh, díky kterému jsem z tohoto filmu nadšený, ale je to i originální nasnímání zápasů, kdy v jednom případě nebyla z toho zápasu ukázána ani vteřina, ale napětí bylo zřetelné a dusivé. A samozřejmě za úspěchem filmu stojí i vynikající herečtí představitelé, především Michael Sheen v hlavní roli, který svou roli zvládl bravurně, a potom Timothy Spall, který chvílemi Sheena dokonce převyšoval. Tady opravdu není nad čím váhat, uděluji zcela zasloužených pět hvězd. (29.08.2010)

Pro fotbalové fanoušky v sobě film nese jistou přidanou hodnotu, přesto není prvořadě o fotbalu, ale o muži, který si myslel, že přesně ví, co chce a jak toho dosáhnout. Jeho balancování na profesní špici je nápaditě prolínáno s namáhavou cestou, která tomu předcházela. Obsah filmu je v zásadě vážný, vtipnost mu dodává režie (lakonické zobrazení výsledku zápasu vydá za tisíc slov a stovku záběrů) a Cloughovo nehorázně sebevědomé vystupování. Michael Sheen se ovšem dokázal vyvarovat toho, aby z legendárního trenéra učinil karikaturu kariéristy. V citlivěji pojatých scénách za veškerou tou nezdravou drzostí a bezohledností tušíme chlápka, který zkrátka touží po úspěchu. Hůře dopadli tehdejší hráči Leedsu. Tom Hooper přehnaně nesází na efekt, namísto častých střihů si vyhrává s mizanscénou, hloubkou a barevností záběrů a výborně využívá zkratky, díky čemu má film velmi sympatickou stopáž. Formální střídmost narušuje akorát pár zpomalených záběrů během zápasu. Na každým coulem anglický film jsou moc americké. Stejně tak nasládlý konec. Ten možná odpovídá realitě, ač stěží včetně usmiřujícího dialogu, ale svou náladou je úplně jinde než předchozí minuty. Mým převažujícím dojmem je přesto nadšení, jsa osobou fotbal nesledující ani nehrající, hltal jsem se zaujetím každou minutu. 80% Zajímavé komentáře: genetique, Vitason, mm13, Morholt (17.09.2010)

Kdo zná z medií Chosého Mourinha musel si připadat jako v Jiříkově vidění. Ale joo zazněla tam jedna věta, který mě sedí v hlavě doteď a Miša Sheen jí řekl po nebo před zápase s Juventusem, kdy mu předseda klubu chtěl diktovat sestavu. To totiž platí hlavně na dnešní "moderní" fotbal, pro koho že se fotbal ještě vlastně hraje ? A nejsou přednější grilovaný kuřata ve VIP než samotná hra ? Fotbal se čím dál tím víc stává trapnou karikaturou v rukou politickejch zkurvysnů, zazobanců s nulovým vztahem ke klubu a jeho tradicím (Slavie, Bohemka, Baník ) kde se slovo VIP skloňuje častěji než v prezidentských pozvánkách na reprezentativní večeři. Kde se musí dávat úplatky, za výhru, úplatky za remízu, kde se musí dávat úplatky za pořadelství šampionátu, kde je přednější reklama na dresu místo jména hráče, kde slovo fanoušek známená "ááá to je ten povl, ten dobytek, ten poslední odpornej rušivej element naší snobský a neupřimný, kdysi tak krásný hry zvaný fotbal". Takže lidi jako je Chosé, nebo tady Brian či náš Hofťa nebo Franc jsou to poslední přitažlivý na fotbale, sportu, který za svou masovou popularitu u obyčejných lidí platí až příliš vysokou daň. Dobrej film, moc dobrej film z dob kdy se fotbal ještě hrál pro lidi a ne pro mocipánský paňáky. (25.07.2011)

Neuvěřitelně pozitivní film o přátelství, namyšlenosti a sebeprozření. O fotbalu to žel moc není - jestli záběry ze zápasů dají dohromady tři minuty filmu, tak je to myslím ještě moc. Zazní zde ve spodních tónech ještě kritika výher na úkor zákeřných faulů a divadla ze strany hráčů, ale celkově je to o namyšlenosti jednoho chlápka, který si o sobě myslí, jak je skvělý sám o sobě, a nedojde mu, že jde často o týmovou práci. Herecky naprosto dokonalé, celé protežované Dejvické by si to mělo povinně pustit. Nejlepší je, že ten film plyne a plyne, a najednou je konec, ani člověk neví jak. Tvůrci navíc celé téma pojali s nadhledem a nevtíravým vtipem, ne jako slzopudné drama (i když ten závěr stojí za to :-)), čímž je z toho o to víc koukatelná záležitost. Podobných filmů na téma sebepoznání moc neznám, a to dokonce ani z křesťanské produkce. ;-) (22.04.2021)