Oni 2: Noční kořist

Približne pred ôsmymi rokmi som videl prvú časť, ktorá ma svojho času slušne vystrašila, a tak som sa pri oznámení natáčania dvojky celkom potešil. Bohužiaľ však ide o maximálne zbytočné pokračovanie a po pravde by som bol rád, keby nikdy nevzniklo. Obete sa chovajú hlúpo, vrahovia sa chovajú hlúpo a asi jediné, čo som si pri snímke užíval, boli staré rádiové vypalovačky a úsmevná scéna v bazéne. (27.05.2018)

Rodina v problémoch sa vyberie na výlet do kempu. Dúfajú, že tento trip im pomôže vyriešiť ich starosti, ale v skutočnosti ich čakajú omnoho vážnejšie komplikácie. Rodina bude nútená spojiť sa, pretože inak je šanca, že sa dožijú ďalšieho rána, úplne nulová. - The Strangers je pre mňa jedným z top Home Invasion hororov. Bol som zvedavý, ako toto dopadne, keďže pán Bryan Bertino zveril svoj výnimočný námet z prvého filmu novému režisérovi, ktorý sa vo svojej štyridsiatke stáva jedným z momentálne najaktívnejších hororových tvorcov. Mierne som sa obával hereckých výkonov, pretože podla biografií ide skôr o televíznych hercov. Na začiatku ma velmi príjemne prekvapila hudba a tiež ma potešil sympatický casting, takže moje obavy z ich výkonov zmizli. Napätie sa miestami tiež objaví, takže ako subžánrový počin tento horor funguje. Chýba tu snáď len trochu intenzívnejšia miera brutality a krvi. Scéna v bazéne je pre mňa zatial top hororovou scénou roka, hlavne vďaka použitej hudbe. Inak už roky rozmýšlam nad tým, čo by sa stalo, keby títo vrahovia zaklopú na dvere domu, v ktorom býva nejaká Tamara. A zrovna kvôli tejto otázke a všetkým ďalším, ktoré sa po zhliadnutí vynárajú, túto už teraz sériu oceňujem, pretože divákovi neservíruje všetko až do posledného detailu. Tento dlho očakávaný sequel ma tento rok v oblasti hororu zatial uspokojil najviac, čo je zrejme spôsobené tým, že už tu dlho nebol poriadny snímok z tohto subžánru. + herečka z The Neon Demon + herečka z Don't Be Afraid of the Dark + herec z The Ring + herečka z Split (22.05.2018)

Horor „Oni 2: Noční kořist“ není skvělým pokračováním scenáristicky vlastně nemá moc co nabídnout, jede ale na jistotu, která za mě v tomhle případě stačí. Je to jistota, která je celkem fajn, jistota, která neurazí, jistota, s níž se celkem rádi smíříte, protože jsou tam scény, které jsou trochu mrazivé a dovedou na vás zapůsobit tím správným způsobem. U mě to na ten lehoučký nadprůměr fungovalo. (10.08.2018)

Poprvé jsem byl na hororu v kině. Bohužel jsem si vybral jeden ze zástupu levných a ničím nevyčnívajících polohororů z produkce Jasona Blooma, který má teď prsty snad ve všem. Výsledek odpovídá předpokladům, ačkoliv jsem po velmi slibném začátku doufal v podobné stylové řádění, po úvodu, který tak nějak nastiňuje (asi) premisu stařičkého prvního dílu ale už vše zajede do starých a bezpečných kolejí, sledujeme rodinku s více či méně vyrovnanými vztahy, která putuje na odlehlé místo a zde si na ně počíhá parta divnolidí s maskou nebo pytlem na hlavě a zbraní v ruce, kteří mají velmi opodstatněný důvod (haha), proč tohle všechno dělají. Jakmile se film konečně promění ve slasher a začnou se dít všechny ty věci, které běžný divák u podobných slasherových hororů hledá a očekává a začne při tom znít poměrně stylová popová hudba, napětí a pocit nějakého zadostiučinění stoupá vzhůru, první půlka filmu je však (dle očekávání) pouze výplňková vata, která tu je jen proto, abychom naštvaní nevycházeli z kina po půl hodině. A na rozdíl od jiných filmů ta vata není zrovna cukrová. (25.03.2018)

„Proč to děláte?“ - „Proč ne?“ Výmluvy toho vražedného seskupení se zdají být čím dál tím víc dětinštější.. Strangers se nám po dekádě vrátili (jako by to bylo včera) a jejich oběti zase dávají vzpomenout na krásnou slovenskou frázi „správa sa ako kokot“. Jen považte. Vyděšený syn nahlásí rodičům vraždu strýce s tetou a co udělá důvěřivý táta? Pošle matku s dcerou „do bezpečí“ a jde se podívat, jestli je to pravda. Inu, hlavně se nerozdělit. Dcera utíkající pár metrů před pick-upem se schová do dětské prolézačky, protože: a) nikdo ji tam nenajde, b) někdo tam na ni může udělat baf. A nebo když ozbrojený syn, kterému před pár minutami vyvraždili 50 % rodiny, odmítne s pachatelem na mušce volný výklad druhého dodatku americké Ústavy. To jsou prostě perly a co teprve, když se ke konci začnou množit dotazy. Opravdu musí šéf murdertria ostentativně vláčet hlavu sekyry po betonu? Nedělal to náhodou už někdo před ním? A co ta hra na Ghost Ridera? Sestrojil snad toho chlapce Skynet? Musí na pomoc přijíždějící policista za každou cenu trumfnout jepici? Nebo ta máma s malým synkem s baseballovou rukavicí, co na sklonku noci jedou po silnici autem. Návrat z půlnočního turnaje žactva? Při totálním zatmění srdce to nepatrně pookřálo, ale žádný zázrak se už nekonal. Ani napodruhé na to Voni nemaj a já jen doufám, že to zaklepání na dveře byla sestra, co šla vylít bažanta.. (01.06.2018)