Den nezávislosti

"Jak je ten film blbej, tak je drahej!" nechal se slyšet Petr Čepek coby producent v Trháku a podal tím důkaz, že kromě těch hereckých oplýval i jasnovideckými schopnostmi, protože přesně vystihl můj pocit ze Dne nezávislosti. Hvězdičku uděluji za nechtěný, ale nepochybný komediální účinek, protože takhle jsem se nezasmála hodně dlouho. (06.11.2007)

Kdo by chtěl v tomto sci-fi thrilleru hledat nějaké životní moudro, bude těžce zklamán. Jde totiž o čistokrevnou popcornovou podívanou, při které je doporučeno nepřemýšlet nad tím, co se na plátně nebo v TV děje a prostě jen hltat a hltat (očima). A tady toho k hltání je opravdu hodně. Záplava supermoderních triků se na člověka z plátna doslova vylije a chvílemi je jich tolik, že je divák ani všechny nepostřehne. Po této stránce - všechna čest. Co mě ale (jako už mnohokrát) dokonale odrovnalo, to je ten americký patriotismus. Pro mě osobně už je to ta nejzprofanovanější věc na světě. Ale ještě více mě začínají unavovat američtí prezidenti - akční hrdinové. Pro mě osobně je daleko realističtější skutečná návštěva mimozemšťanů na Zemi. (24.08.2002)

Den nezávislosti je jeden z nejpovedenějších Emmerichovejch filmů, co jsem zatím viděla. Samozřejmě - nikdo si nepotrpí na opulentní proslovy správňáckejch americkejch prezidentů, ale tady není tenhle neduh ještě tak převažující. Emmerich měl štígro na herce jako Goldblum, Smith, Mary McDonnell, no i ten Pullman to dobře odehrál. Fajn je, že se na nic dlouho nečeká, emzáci se objeví hned zkraje a pak to v rychlým sledu následuje, akce je dost, výbuchů ještě víc, většina hlášek se povedla, spousta věcí i domů byla zničena, pes samozřejmě přežil. Je uklidňující vědět, že člověk se bez tréninku naučí během minuty ovládat zcela cizí mimozemský plavidlo, tím naše naděje na přežití rapidně stoupá. Nerealistickej, ale jinak zábavnej akční katastrofickej film s mimozemšťanama jak má bejt. (30.06.2014)

S odstupem času (a především v kontextu další Emmerichovy tvorby musím film hodnotit výrazně lépe, než před lety, kdy jsem jej jako puberťák těžce odstřelil, protože mě štvalo klišé na klišé, zoufalý scénář a pod. Film ani po 17 letech příliš nezestárnul a Emmerichovy tradiční propriety, tedy útok na národní integritu skrze destrukci monumentů (kterou Emmerich z pozice neameričana vlastně docela hezky glosuje) a klišé dovedené až k samotné absurditě se objevují už v roce 1996, což mě v době premiéry štvalo, ale dneska si to užívám stejně, jako třeba u 2012. Scénář je ale pořád místy na pytel. (04.01.2006)

Emmerichovi se s dávkou patosu utrhla ruka. Bill Pullman je se svým hrdinným prezidentem úplně mimo, Will Smith jde do trapnosti, Jeff Goldblum jako by nebyl - prostě takový menší přeceněný průšvih. Nepřiznaná variace Války světů nevyšla a i přes strhující scénu s destrukcí Bílého domu mám vůči tomuto filmu averzi. (26.01.2006)